eGOVERNMENT - Po návrhu obecného zákona o základních registrech, které mají tvořit „mozek“ eGovernmentu v Česku, předložila vláda návrh samostatného zákona o prvním z nich – registru obyvatel. Jaké údaje a o kom bude shromažďovat?
Jedním ze základních stavebních kamenů eGovernmentu v Česku mají být takzvané základní registry. Ty mají nahradit současný nepřehledný systém nejednotných a často duplicitních databází. Systém nových registrů má zastřešovat obecný zákon o základních registrech, který jsme představili v Profitu č. 15/2008.
Zákon mimo jiné řeší například základní pravidla pro fungování celého systému registrů, jejich provázání a pravidla nakládání s údaji v nich. Definuje také systém osobních identifikátorů, které v budoucnu mají nahradit rodná čísla. Následovat budou další čtyři zákony ošetřující registr obyvatel, registr osob, registr územní identifikace, adres a nemovitostí a registr práv a povinností. První ze série „registrových“ zákonů již vláda připravila. Návrh zákona o základním registru obyvatel je nyní v připomínkovém řízení.
Podle autorů zákona má registr obyvatel sjednotit údaje, které nyní vedou informační systém evidence obyvatel, cizinecký informační systém, informační systém evidence občanských průkazů a informační systém evidence cestovních dokladů. Z toho vyplývá, že registr obyvatel bude archivovat data jak o občanech České republiky, tak o cizincích s trvalým nebo přechodným povolením k pobytu, občanech Evropské unie, kteří se chtějí v tuzemsku přechodně zdržovat déle než tři měsíce, i „azylantech“. Správcem nového registru má být ministerstvo vnitra. To vedle samotného provozu musí ošetřit především bezpečnost dat například šifrováním nebo zajištěním přístupu do systému pouze povolaným úředníkům pomocí certifikátů.
Po smrti vše končí
CO BUDE OBSAHOVAT REGISTR OBYVATEL
• jméno a příjmení
• adresa místa pobytu
• datum a místo narození (případně úmrtí)
• státní občanství
• čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů
• záznam o zpřístupnění datové schránky
Data obsažená v registru obyvatel návrh zákona nazývá referenčními údaji. Konkrétně se jedná o tyto informace: jméno a příjmení, adresa místa pobytu propojená s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí, datum a místo narození (případně úmrtí), státní občanství a čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů (elektronických občanských průkazů). Posledním údajem u každého člověka vedeného v registru pak má být záznam o zpřístupnění jeho datové schránky. Ta má od příštího roku sloužit ke komunikaci lidí a firem s veřejnou správou. Všechny tyto údaje mají být do registru obyvatel převedeny ze současných informačních systémů. Návrh také stanovuje, že údaje o člověku nesmějí být v registru vedeny déle než tři roky od jeho smrti.
Vedle subjektů vedených v registru a šířky referenčních údajů řeší návrh zákona řadu dalších věcí. Stanovuje například, který úřad bude jednotlivá data do registrů zapisovat nebo jak bude možné naopak informace z databáze získat. Poskytovat údaje lze podle návrhu pouze lidem starším 15 let, a to na základě žádosti. Tu bude možné podat buď elektronicky prostřednictvím internetového formuláře podepsaného elektronickým podpisem, osobně na kontaktním místě (například Czech Pointu) nebo písemně příslušnému obecnímu úřadu. Návrh přitom ale zakazuje údaje získané z registru obyvatel neoprávněně shromažďovat či je předávat dalším lidem. Za porušení tohoto zákazu hrozí pokuta až do výše pěti miliónů korun.
Zvítězila třetí cesta
Při tvorbě návrhu zákona uvažovalo ministerstvo vnitra celkem čtyři možné varianty. První z nich, takzvaná nulová varianta, by zachovala současné informační systémy beze změn. Vzhledem k tomu, že se systémem registrů počítají další navazující zákony v oblasti eGovernmentu, byla ale tato varianta spíše teoretická. Druhou variantou bylo uzpůsobení stávajícího systému evidence obyvatel požadavkům kladeným na registr. Jinak řečeno, nevznikl by zcela nový systém. Současná evidence obyvatel by pouze prošla určitými softwarovými změnami. Třetí varianta navrhovala vytvoření nového informačního systému. Ten by pak spolupracoval s databázemi, které již nyní existují. Poslední z uvažovaných řešení počítalo se zrušením stávajících databází a vytvořením zcela nového systému.
Z hlediska nákladů i rychlosti zavedení nakonec „zvítězila“ varianta třetí: některé údaje ze současných systémů se přenesou do nového registru obyvatel a ostatní informace včetně historických dat budou dále uchovány v dosavadních databázích a evidencích napojených na nový registr.
Financování projektu základních registrů má na starosti rovněž ministerstvo vnitra. To podle předkládací zprávy na realizaci vyčlenilo dvě miliardy korun. Část těchto peněz bude čerpat z vlastního rozpočtu, část pak z evropských strukturálních fondů. Ministerstvo odhaduje, že zřízení samotného základního registru obyvatel a přizpůsobení některých stávajících databází a evidencí vyjde stát přibližně na necelých 120 milionů korun. Valnou část těchto peněz přitom plánuje ministerstvo vnitra vynaložit na zajištění bezpečnosti systému.
