Snaha České národní banky o větší regulaci hypotečního trhu se nelíbí developerům ani politikům
Nedostupnost hypoték, obcházení regulace nebo třeba omezení práva většiny na vlastnické bydlení. To jsou argumenty developerů a politiků proti návrhům České národní banky (ČNB) na regulaci hypoték.
Opatření na regulaci hypotečních úvěrů byla součástí novely zákona o ČNB. Ta dávala centrální bance možnosti regulovat poskytování hypoték přes tři ukazatele: výši úvěru k hodnotě nemovitosti (LTV), celkovou výši dluhů spotřebitele k jeho příjmům (DTI) a posledním je poměr výše ročních splátek a čistého příjmu (DSTI).
„V Evropě není obvyklé, aby centrální banky regulovaly všechny tři parametry najednou,“ upozornil ekonomický expert a poslanec ODS Jan Skopeček na setkání s podnikateli Euro Business Breakfast. To se věnovalo tématu Budoucnost hypoték v České republice. Podle něj není u portfolia úvěrů vážný problém, který by ospravedlňoval výrazné zvýšení pravomocí ČNB regulovat hypoteční trh.
Podobný názor má rovněž šéf developerské společnosti Finep Tomáš Pardubický. „Považuji hypotéky za nejzdravější úvěry v České republice,“ prohlásil.
Podle něj se ani při minulé finanční krizi majitelů bytů potíže nedotkly. Nesplácené hypotéky byly poskytnuty na nákup garáží, chat, chalup či pozemků. „Ale nenajdete tam kvalitní byty, a už vůbec ne byty ve velkoměstech, protože v případě, že klient měl problém, tak bez problémů byt přeprodal i s úvěrovým zatížením,“ uvedl Pardubický.
Česká národní banky nicméně varuje před možným zhoršením současné příznivé situace. „Dvě procenta úvěrů na bydlení jsou v selhání. V Irsku v roce 2007 měli podíl hypotečních úvěrů v selhání asi 0,15 procenta, o rok později jich bylo pětadvacet,“ uvedl varovný příklad Jan Frait, ředitel odboru finanční stability České národní banky.
Podle Fraita je proto nutné se dívat dopředu na možná rizika, která se mohou objevit za pět, deset, patnáct let. „Nemůžeme čekat na to, až budou rizika bezprostřední a viditelná, protože pak už bude pozdě a budeme sčítat ztráty,“ varoval Frait.
Kvůli ochraně menšiny klientů se však podle Pardubického poškozuje většina.
Regulace by totiž omezila přístup k hypotékám. „Omezujeme práva majority pořídit si vlastní bydlení a svobodně se rozhodnout, zda do toho rizika vstoupit, či nikoli“, tvrdil.
Přísné nastavení regulačních parametrů by omezilo přístup k hypotékám především u mladých rodin, které nemají našetřeno dostatek vlastních prostředků.
Regulace hypoték by současně poškodila i domácnosti, které žijí v nájmu. „Omezení hypoték povede k tomu, že vzroste poptávka po nájemním bydlení, což zvedne jeho cenu,“ upozornil Skopeček.
Ostatně už platná opatření ČNB na regulaci hypoték vedla k ochlazení trhu.
Zatím jde o omezení poskytování příliš velkých úvěrů vzhledem k hodnotě nemovitosti. Po omezení stoprocentních hypoték na konci minulého roku od dubna platí, že bankovní domy by měly poskytovat hypotéky nejvýše do 90 procent hodnoty nemovitosti. Zároveň jen patnáct procent z objemu nově poskytnutých hypoték může být uděleno na úvěry, které jsou zajištěné nemovitostí ve výši 80 až 90 procent. „Už první regulace omezila třetinu až polovinu klien tů, kteří si chtějí vzít velkou hypotéku,“ řekl Pardubický.
Banky se proto regulaci snaží obcházet, kdy poskytnou hypotéku jen na část nemovitosti a na zbytek potřebné částky dají například spotřební úvěr nebo si klient vezme půjčku ze stavebního spoření. Dlouhodobou investici do domácnosti musí často financovat krátkodobými půjčkami, které jsou výrazně dražší.
Omezení hypoték ale není jediný problém současného realitního trhu v Česku. Odborníci se shodují, že kromě rozmachu hypoték stojí za růstem cen bytů zejména v Praze nedostatek nové výstavby kvůli stavebnímu a územnímu plánování. „Trh by stavěl, chtěl by prodávat byty, ale nejsou stavební povolení,“ popsal situaci Pardubický.
O autorovi| Václav Herz, herz@mf.cz
