Je to tak, že nejdůležitější není občan, ale stát?
Souhlasíte s výrokem prezidenta Václava Klause v Hospodářských novinách: „Myslím, že právě teď u nás dochází ke kvalitativní změně: do života nás všech vstupuje masivní regulace a v celé řadě aspektů dochází k omezení svobody jednotlivce.“
- ano 63,4 %
- ne 32,3 %
- nevím, nemám názor 4,3 %
Prezident Václav Klaus začátkem uplynulého týdne konstatoval, že „nejdůležitější už není občan, ale stát ve svých nejrůznějších převlecích.“ Pociťují manažeři, že do jejich života vstupuje masivní regulace? Dvě třetiny respondentů s Klausovým výrokem souhlasí.
První respondent volá, kéž by byla striktní regulace: „Je to problém celé Evropy, která je obemknuta úřednickým systémem představujícím oporu pro levicové politiky, kteří by stěží někoho omámili silou své osobnosti, systémem, který bují a vymýšlí si další blbosti a buzerační nástroje, aby ospravedlnil svou existenci. A tak se každý 'cint' překládá v Bruselu do 25 jazyků, zpracovává se tam směrnice na ochranu pracujících před slunečním zářením, pro získání územního rozhodnutí pro developerský projekt je v Praze potřeba více než 40 vyjádření 'dotčených' institucí, z nichž některé navazují jedno na druhé, nejsou stanoveny závazné lhůty ani taxativně vymezeny podklady, které mohou instituce pro svá vyjádření od poddaných požadovat. V zájmu úředníků totiž není definovat, na co a kdy má ta lůza (která je živí) nárok, neboť by se tím uzavíral prostor pro korupci. Definovaná, byť masivní regulace, by ještě nebyla tou nejhorší variantou, neboť striktní regulace nastavuje alespoň jednoznačná pravidla. My naproti tomu žijeme v prostředí, v němž levicová byrokracie záměrně vytváří pod pláštíkem masivní regulace prostředí, v němž pravidla nejsou definována a právo není vymahatelné. Slova pana prezidenta o masivní regulaci jsou proto opravdu, ale opravdu, velmi optimistická.“
Na české scéně to není nic nového a současný prezident měl podle názoru tohoto manažera šanci situaci ovlivnit: „K masivní regulaci dochází už od poloviny devadesátých let, kdy sám Václav Klaus rezignoval na transformaci společnosti. Takže sotva jsme se zbavili téměř stoprocentní regulace komunistické a snažili jsme se budovat svobodnou společnost, jeho vláda nebyla s to uvolnit trh peněz (privatizace bank), trh s byty, trh s energiemi, trh pracovní síly (podlehl nátlaku železničářů) a tak dále.“
Vždyť je tady porušováno i právo na soukromí, tak nad čím se ještě podivovat, ptá se autor následující odpovědi: „Do našeho života již masivní regulace a omezení svobody jednotlivce dříve vstoupila. Pod různými záminkami, jako je „boj“ proti terorismu, Evropská unie či evidence osob a majetku jsou nám, jakoby v zájmu bezcenných či podružných svobod (jako je třeba možnost cestovat s malou administrativou a levně), narušovány a upírány svobody zásadní, jako právo na soukromí.“
Vyhodnocení informací je záležitostí vzdělanosti národa: „Pod záminkou „vylepšení“ fungování oblastí veřejného, soukromého i podnikatelského života se rozšiřuje regulace státem. Ve skutečnosti se tím kvalita těchto oblastí zhoršuje. Příkladem může být zdravotnictví a chystané změny v něm: povedou k tomu, že „státní“ síť nemocnic bez motivace na výsledcích bude fungovat stále hůře, ale lidem to nedojde, protože tak dlouhodobý dopad si nedokážou dát do souvislosti s tím, co se nyní děje. Základ všeho vidím ve vzdělávání. Protože studentům na středních a základních školách se nedostává kvalitního vzdělání, které by jim vysvětlilo souvislosti chování státního rozpočtu, daňové soustavy, podnikatelské činnosti, veřejných služeb a podobně., později snadno podlehnou planým slibům levicových stran, které slibují, že všechno zajistí – viz heslo: „Chceme vyšší platy, co Vy?“ Copak vláda rozhoduje o základní platové úrovni? Rozhoduje jen o platech ve státní správě a u těch by to mělo být naopak. Platí se z našich daní, je to neproduktivní část ekonomiky, a proto by měla být co nejlevnější.“
Upírání svobody vypadá jinak, ale prezidentovu vyjádření tento ředitel rozumí: „Prezident Klaus zřejmě přehlédl, že není na předvolebním mítinku ODS a nevystupuje jako čestný předseda ODS, nýbrž že jeho projev je vnímán jako projev hlavy státu. Nejsem si vědom, že by snad někdo chtěl znovu vztyčit 'železnou oponu', vzkřísit TUZEX, začít znovu vydávat výjezdní doložky či devizové přísliby. Na druhé straně rétoriku pana prezidenta chápu - musí mu být smutno, když vidí bezzubé a nevýrazné vystupování Mirka Topolánka. Tak se zkrátka pan prezident alespoň takto snaží zachránit reputaci ODS před nerozhodnutými voliči, neboť ví, že jako osobnost se Jiřímu Paroubkovi může z ODS dnes postavit jen málokdo, Mirek Topolánek a jeho volební tým packalů rozhodně ne. Otevřeně se Klaus politicky Paroubkovi postavit nemůže, protože tím by popřel svou nadstranickost. Tak to udělal alespoň nepřímo. Ale ruku na srdce, kdo z nás by snesl bez komentáře pohled na následovníka, který by vedl dříve úspěšný projekt jasně do kytek?“
Odpovídalo 93 manažerů
