Znovuobjevení muže, jehož myšlenky pomohly odvrátit hospodářské zhroucení
Díky mimořádným opatřením americké centrální banky, bezprecedentnímu rozsahu stimulačního balíčku a masivním sanacím bankovních institucí se podařilo zastavit klesající křivku obrovské hospodářské krize. Rok po pádu banky Lehman Brothers lze bez nadsázky konstatovat, že krize byla zažehnána. Vzhledem k nesmělému posunu ekonomiky od propadu k oživení by měl být John Maynard Keynes zvolen osobností roku. Vlády na celém světě dokázaly úspěšně vzkřísit mnoho myšlenek, k nimž Keynes dospěl v třicátých letech minulého století, a zabránit zhroucení ekonomiky. Především myšlenku, že levné úvěry a státní výdaje mohou zachránit ekonomiku před volným pádem. A naopak, pokud bude úvěrování zmraženo, začnou podnikatelé panikařit a zákazníci budou paralyzováni.
V pozadí oživeného zájmu o tohoto muže je ekonomická realita připomínající období Velké hospodářské krize. Moderní makroekonomika je obecně vnímaná jako Keynesův výtvor. Právě on byl rozhodující transatlantickou intelektuální a politickou autoritou v období od první do konce druhé světové války. (Keynes zemřel v roce 1946.) Ekonomové poté Keynese až do konce devadesátých let minulého století téměř ignorovali a stále více vzývali efektivitu trhů a byli posedlí tezí o neúčinnosti veřejných výdajů. Kdykoli vyvstal požadavek přijmout opatření na posílení ekonomiky, shodla se většina ekonomů na využití monetární politiky. Politici Keynese zmiňovali jen zřídka. A pokud to učinili, pak opovržlivě.
Zmíněný přístup se však v období současných těžkostí mění. Profesor ekonomiky na Harvardově univerzitě a poradce prezidenta George W. Bushe N. Gregory Mankiw to shrnuje: „Pokud byste měli zvolit jednoho ekonoma, jenž nám může pomoci pochopit problémy, jimž čelí ekonomika, bude to takřka nepochybně John Maynard Keynes.“
Osobou Keynese se zabývají dvě nové knihy. Autorem první z nich – Keynes: The Rise, Fall and Return of the 20th Century’s Most Influential Economist (Keynes. Vzestup, pád a návrat nejvlivnějšího ekonoma 20. století) – je Peter Clarke, bývalý profesor historie na Cambridgské univerzitě, kde přednášel i Keynes. Autorem druhé – Keynes: The Return of the Master (Keynes. Návrat mistra) – pak Robert Skidelsky, emeritní profesor politické ekonomie na Univerzitě ve Warvicku, jenž již dříve napsal třídílnou Keynesovu biografii (vyšla v letech 1983, 1992 a 2000), jež má více než 1500 stran.
Autoři obou knih vystupují proti karikaturám Keynese. A odmítají tvrzení, že nenáviděl volný trh, velebil deficit a hlásal socialismus dle hesla Zdaňuj a utrácej. Oba se domnívají, že si Keynes zaslouží, abychom si ho připomínali častěji než jen v krizových dobách, a že jeho názory jsou relevantní i v současné diskusi o reformách. V tomto ohledu je kniha Skidelskyho nesrovnatelně lepší. Je to vášnivá polemika, jež přináší silné argumenty, proč by si ekonomové a politici měli Keynese znovu prolistovat. Velký význam přikládá jedné z nejznámějších Keynesových citací: „Názory ekonomů a politických filozofů, ať jsou správné nebo mylné, mají větší dopad, než se obecně předpokládá. Ve skutečnosti se svět řídí v podstatě jen jimi.“
Keynesův životní příběh nebyl šedivý a Clarke ve své knize věnuje pozornost právě detailům z jeho života. Líčí Keynese jako absolventa Etonu a Cambridgeské univerzity, všestranně talentovaného a nadaného člověka, jenž se pohyboval v centru britských akademických, novinářských, vládních, finančních a uměleckých kruhů. Keynes pracoval v Indické společnosti, na britském ministerstvu financí a vedl pojišťovnu. V mládí udržoval homosexuální vztahy, ale později se šťastně oženil s Lydií Lopokovou. Jeho spisovatelskou kariéru silně poznamenala příslušnost ke skupině Bloomsbury, jejímiž členy byli také Virginia Woolfová či E. M. Forster. V roce 1923 investoval honorář za své knihy na burze. Někdy peníze prodělal, jindy zase vydělal. Clark píše, že si zajišťoval živobytí „na základě kolísání svých investic“.
V tehdejší době převládal tradiční názor, že se stát nemá do hospodářských poklesů příliš vměšovat. Mnoho z tehdy nejproslulejších ekonomů, například Joseph Schumpeter či Friedrich Hayek, považovali krize za prostředek nutný k očistě. S tím Keynes nesouhlasil. Viděl miliony nezaměstnaných, jejichž životy i naděje zničily přehnané lpění na vyrovnaných rozpočtech, zlatý standard a nespoutaný obchod. Tak zná Keynese většina z nás.
Skidelsky však čtenářům představuje i jiného Keynese. V jádru keynesiánské ekonomie, tvrdí Skidelsky, leží hluboký obdiv k psychologii trhu a – na rozdíl od zastánců efektivních trhů – neurčitosti. Z naší neschopnosti předpovědět budoucnost Keynes vyvodil, že potřebujeme systém, jenž si poradí s hospodářskými propady. Skidelsky píše: „Z rostoucího počtu finančních krizí, jež jsme v poslední době zažili, vyplývá, že ekonomie nebere princip neurčitosti vážně.“
Skidelsky zároveň přiznává, že se ekonomie opět stala humanitní disciplínou. Lidé se začali ptát na její účel. Pro Keynese nebyla důležitá efektivita a hromadění majetku. Zevrubně se zabýval vztahem ekonomie a etiky, umění či krásy. Kladl si otázku, co je skutečně dobré a hodnotné. Znovuobjevení tohoto myslitele by mohlo vytvořit prostor pro řešení těchto otázek v diskusi, jež bude po současné krizi následovat.
Popisek s. 86:
Robert Skidelsky, Keynes: The Return of the Master (Keynes. Návrat mistra), nakladatelství PublicAffairs, 221 stran, 25,95 dolarů.
Peter Clarke, Keynes: The Rise, Fall and Return of the 20th Century’s Most Influential Economist (Keynes. Vzestup, pád a návrat nejvlivnějšího ekonoma 20. století), nakladatelství Bloomsbury Press, 211 stran, 20 dolarů.
Box s. 88:
Kde se stala chyba
V článku, jejž 2. září otiskl The New York Times Magazine, uvádí nositel Nobelovy ceny Paul Krugman postřehy, proč ekonomové nebyli schopní předpovědět, že se schyluje ke krizi. Krugman zachycuje úpadek keynesiánství – od monetarismu Miltona Friedmana až po chybné kroky Alana Greenspana: „Když vzpomínky na Velkou hospodářskou krizi začaly blednout, zamilovali se ekonomové zase do staré, zidealizované představy o ekonomice, v níž se na ideálních trzích vzájemně ovlivňují inteligentní jednotlivci. S tím rozdílem, že tentokrát byla vyšňořená v efektních rovnicích.“
Copyrighted 2009 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Edita Jiráková
