Jan Hlaváček byl v registru svazků Vojenské kontrarozvědky veden neoprávněně
Před dvěma lety (EURO 20/2007) jsme v redakční glose vyslovili poděkování plukovníkovi Janu Hlaváčkovi, který nuceně opustil místo ředitele Kriminalistického ústavu. Učinili jsme tak proto, aby si nemyslel, že v této republice žijí jen burani. Nyní Vrchní soud v Praze potvrdil, že Jan Hlaváček byl v registru svazků Vojenské kontrarozvědky veden neoprávněně.
Již tehdy jsme se ptali, kdy skončí ono lustrační šílenství? Kolik lidských obětí bude ještě třeba naházet do tlamy lustračního molocha, představovaného partou mládežníků, elánem a odborností připomínající své poúnorové předchůdce, čistící společnost od „reakčních živlů“? Ano, mluvíme o zle (a stále hůře) proslulém Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož lidsky i odborně podprůměrní „experti“ dokážou jedním špatně přečteným a zcela nepochopeným záznamem poničit život.
Vyvarujeme se náznaků, co by asi měla česká policie a ministerstvo vnitra učinit. Řekněme to na plná ústa. Rukou společnou a nerozdílnou, ať už tam bude kdokoliv, by měli situaci formálně vrátit do původního stavu, Hlaváčka přijmout zpět do původní (nebo vyšší) funkce a navrhnout prezidentovi republiky jeho povýšení do generálské hodnosti (jistě by se to dalo stihnout v tradičním květnovém termínu). Kdyby se potom Hlaváček přesto rozhodl odejít na zasloužený odpočinek, nemohli bychom se vůbec divit. Končí-li dlouhodobá služba u policejního sboru, jejíž kvalitu ocenil třeba tehdejší ředitel FBI Louis Freeh, dvouletým martyriem způsobeným nějakým bonzákem, je veškerá motivace v tahu. Od nás však každopádně gratulace a ještě jednou díky, plukovníku!
