Rehana Ježková: Nesnažím se být nejlevnější, snažím se být nejlepší

Našla díru na trhu s oblečením. Zjistila totiž, že maminky, které nosí děti v šátku nebo nosítku, neměly co na sebe. Začínala po nocích sama doma na koleni při mateřské, teď má firmu se třinácti zaměstnanci, desetimilionovým obratem a vyváží do osmadvaceti zemí světa. „Konkurence se nebojím,“ říká podnikatelka Rehana Ježková v rozhovoru pro server E15.cz.

Loni jste získala titul Živnostník roku, pomohlo to vaší firmě?

Jestli jsem si od účasti v soutěži něco spíše přála než slibovala, byla to větší potenciální důvěra budoucích zaměstnanců. Přece jenom jsme pořád ještě malá firma na malém městě, a když se lidé rozhodnou změnit zaměstnání, měli by v nás mít důvěru. To se povedlo, stále nabírám nové lidi a už je nemusím tolik shánět, oslovují nás sami. Zásadní změnu to přineslo také u dodavatelů, kteří si nás také nacházejí sami. Samotný chod firmy to nijak neovlivnilo, nemířím jen na Českou republiku, ale na celosvětový trh. Určitě o mně ví více lidí, než předtím.

Je velký problém sehnat lidi?

Je, stavy jsou značně podhodnocené. Potýkají se s tím skoro všechny šicí dílny. Svoje švadleny se snažím motivovat, vědí, že pokud poroste firma, poroste i jejich osobní ohodnocení. Nenormujeme, normy si tvoříme sami. Jde mi o finální výsledek a týmovou spolupráci. Každý má svůj úkol. Nechci, aby byla švadlena limitovaná tím, jestli dnes udělá dvacet kapuc nebo dvěstě. Pro mě jsou švadleny důležité, protože dělají moje věci.

S kolika lidmi jste začínala?

Začínala jsem sama, a trvalo to docela dlouhou dobu, čtyři a půl roku. Loni touto dobou jsem měla jednoho, teď mám třináct zaměstnanců a další dva jsou na cestě. Je to spojené také s tím, že už nespolupracuji s externími šicími dílnami, ale mám svoji vlastní.

Jak jste začátky firmy financovala, musela jste si půjčit?

Ve chvíli, kdy jsem přijímala nové lidi, už to bylo samofinancovatelné. Úplný začátek se ale samozřejmě zadotovat musel.

O jakou částku šlo, byly to rodinné finance?

Úplně první investice byla 50 tisíc. To byla ale celkem naivní představa, která brzy vzala za své. Během čtyř let se vyšplhala až někam k jednomu milionu. Investovaly se do toho rodinné peníze, ale naštětí už je vše splacené a firma se již delší dobu financuje z vlastních přebytků z cash flow.

Na to, že budete vyvážet zboží do celého světa, jste myslela už při startu podnikání?

Určitě ne, když jsem začínala, tak jsem se jen chtěla rozdělit o své zkušenosti s jinými maminkami, vůbec jsem neviděla takhle daleko. Nejsem obrovský vizionář, přijímám věci tak, jak přicházejí a každá splněná je odrazový můstek. Tehdy jsem byla ráda za Českou republiku a za Slovensko.

Jak se vám podařilo prorazit na zahraniční trhy?

Před rokem a půl jsem se snažila dostat ven, ale když se snažíte z malé země nabízet něco celosvětově, tak vám lidé extra moc nevěří. Pomohly nám internetové diskuze, když se o vás začne mluvit, je to nejlepší reklama. Pak už to šlo postupně. Přes facebook nás oslovila jedna naše švýcarská spolupracovnice, která je doteď jednou z našich největších zákaznic. Také se mi podařilo poslat na správné místo recenzentce bundu, naše produkty si velice oblíbila a napsala dobrou recenzi.

O koho šlo?

Nemám potřebu know how někde říkat, protože ostatní mohou mít pocit, že to je návod na to, jak prorazit, ale ona to není tak úplně pravda. Scházejí se k ní věci z celého světa a nemusí se jí vše líbit, byl to docela risk.

Takže u zahraničních zákaznic vám kromě sociálních sítí pomohla hlavně recenze?

Myslím si, že to funguje ve všech odvětvích tohoto typu. Pokud o tom začnou mluvit správní lidé na správných místech, tak je to více, než nějaká vylepená reklama. Nejlépe funguje osobní doporučení. Je to řetězová rekce.

Zboží kromě Evropy vyvážíte i do Kanady a Austrálie, který další trh vás láká?

Teď jsem musela šlápnout na brzdu, vyvážíme do 28 zemí světa, obrovsky se nám navýšila poptávka a měli jsme co dělat, abychom to stíhali a začali jsme mít docela dlouhé dodací lhůty, a to i přesto, že stále nabírám nové lidi. Ideální počet je pro mně zatím třicet zaměstnanců. Tak obrovský nárůst poptávky se nedá pokrýt hned. Mám žádosti na nové velkoobchodní spolupráce, ale v současnosti brzdím, hlavně Ameriku. Začínáme se ale zase stabilizovat, předělali jsme plány a můžeme se dál rozšiřovat. Koupila jsem také větší prostory. Dobré je, že stále vidím potencionál.

Proč jste se pusila právě do oblečení, máte vystudovanou textilní školu?

Vůbec, před mateřskou jsem učila, mám humanitní vzdělání. Vždy jsem ale šila, třeba společenské šaty. Jsem ale naprostý samouk. Neměla jsem ani manažerské vzdělání, nemyslela jsem si, že mám na vedení firmy. Přišlo to úplně samo. Nasměrovaly mně děti, tušila jsem, že mě to změní, vždy jsem měla široké portfólio. Když jsem se rozhodla, že do toho půjdu, byly dceři tři měsíce.

Hodně žen odstartuje vlastní byznys na mateřské dovolené, čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že my matky jsme hi managerky, a zejména ty vícedětné. Když si člověk uvědomí, co je potřeba zvládnout a zorganizovat, pokud k tomu chce navíc žít i svůj vlastní život. Na začátku jsem mohla pracovat jen v noci, když šly děti spát. Dělala jsem třeba do tří do rána, přes den jsem totiž neudělala nic, mám dvě děti dva a půl roku od sebe. Dnes vůbec nechápu, jak jsem to zvládala. Vliv měly asi hormony, nevadila mi tak únava. Mám výborný vztah s dětmi a miluji je, nikdy jsem ale neuměla být jenom matkou. Se synem jsem dělala v šestinedělí státnice.

Dělala jste si průzkum trhu, zda bude o nosící oblečení vůbec zájem?

Začala jsem spolupracovat s táborskou firmou, která šije dětské oblečení, protože jsem sháněla někoho, kdo by můj nápad zrealizoval. Původně jsem si myslela, že jim nápad dám, a oni to budou dělat. Přišlo mi skvělé, aby na trh přišlo něco, co tady dosud nebylo. Oba rodiče i bratr podnikají, přednesla jsem jim to, oni na mně koukali a zeptali se, a co z toho budeš mít ty? Nechápali, že chci předat někomu trh i nápad a zpět chtít jen bundu. Pošťouchli mě, abych se do toho pustila sama a zmapovala si trh. V té době jsem se aktivně pohybovala v šátkařské komunitě, tak jsem měla naprosto jasnou cílovou skupinu, komu to nabídnout. Byla jsem jedna z nich. Nedokážu si představit, že přivádíte na trh produkt, o kterém nic nevíte.

Podléhá oblečení pro nošení dětí nějaké certifikaci?

Z legislativy nemusí, protože nedělám věci přímo pro děti, ale všechny moje věci mají certifikaci pro děti do tří let, protože přece jenom s oblečením přicházejí do styku.

Vaše výrobky nejsou úplně nejlevnější, máte zákaznice spíše z velkých měst nebo i z venkova?

Sice nejsou nejlevnější, ale zase vám hodně peněz ušetří. Maminky, které nosí děti pod bundou, nepotřebují speciální zimní oblečení pro děti. Bunda je také na poměrně dlouhé období, dá se nosit v těhotenství, s dítětem, anebo normálně. Dá se nosit, i když nosíte na sobě dvě děti, tandemově. Maminky jí nosí třeba čtyři roky, anebo i déle. Šijeme z kvalitních materiálů, které dlouho vydrží.

Sledujete českou a zahraniční konkurenci?

Všichni o sobě víme, není nás tolik. Konkurence se nebojím, protože pokud fungujeme tak, jak nejlépe cítíme, tak nás to vzájemně neohrožuje. Samozřejmě mě vždycky rozčílí, když je to kopie, ale už jsem se s tím dávno přestala prát, protože to nemá význam. Když se maminka nevejde do naší velikostní řady, jsem schopná i někoho doporučit. Nejvíc uspokující je pro mě, když maminky napíšou, že se k nám vrací, i když už mají produkt od jiného výrobce. Nesnažím se být nejlevnější, snažím se být nejlepší. Tam bych řekla, že je cesta.

Jaký má firma obrat?

Od loňska jsme se desetinásobně v obratu zvětšili. Jsme na deseti milionech a pořád rosteme. Loni jsem sice měla otevřené zahraniční trhy, ale pořád jsem ještě neměla dílnu, která by mohla poptávku uspokojit.