Je úterý odpoledne a já píšu sloupek, který vyjde v pondělí...
Foto: Profimedia.cz
Jenže – o čem psát ve chvíli, kdy se média, respektive někteří novináři stávají součástí politiky či jejího zákulisí a nikdo, ani prezident či ministři, neví, co bude za hodinu, natož za týden? Aféra Watergate, která zničila prezidenta Nixona, byla rozpoutána deníkem Washington Post. Věta „sledujte peníze“ se stala od té doby mottem politického, kriminalistického i žurnalistického konání.
Tentokrát doslova a do písmene. Jak to ve skutečnosti s Bártovými půjčkami bylo, nikdo neví. Možná že člověk, který má na účtu miliony, prostě klidně někomu pár drobných – třeba půl milionu – půjčí. Možná taky ne. Proč vlastně ne? Nikdo nevíme vůbec nic, jen to, co píší média nebo co tvrdí politici.
Armádní i stavební dodavatelé také umí vytvořit politické zájmy. A pak můžeme už jen konfrontovat naši realitu s tou Bártovou. A dělat vtipy. Jako ten o štěnici, kterou našla Kristýna Kočí v ložnici. Jeden vtip praví, že Bárta to popřel slovy „My máme videozáznam, že si tam tu štěnici nainstalovala sama“. Druhý říká, že štěnice u Kočí, krysy u Bárty a blechy u Humla tvoří novou koalici.
V rozhořčeně moralizujících mediálních výkřicích zaniká to podstatné. Zdali opravdu je rozhořčení upřímné, když všem bylo od voleb naprosto jasné, kdo řídí Johna i celou partaj. Kdo od samého počátku financuje časopis Pražan, kdo tvoří ideologii na základě marketingu a přání některé z obchodních komor. Celý rok říkala opozice, že je to jinak, než to vypadá. A všichni novináři i politici včetně premiéra na to přišli teď najednou?
V politice se nic neděje náhodně. Náhodná není diskuze o dodávkách stíhaček, obchodu se zbraněmi ani diskuze o stavbě dálnic. Vždy je třeba se ptát proč, kdo, s kým, proti komu a za kolik.
