Chevrolet od Volhy, úsporné dacie, zázraky se dějí
Pomalu ale jistě se začínají probírat z mrákot. Jak Středo- a Východoevropané postupně odkládali spolu se síťovkami a ruskými slovníky i své žigulíky a dacie, málokdo by na jejich výrobce vsadil jedinou kopějku.
Rumunská Dacia i ruský AvtoVAZ ale nakonec utekly z patologie. Rumuny zachránil Renault, který si před necelými čtyřmi roky koupil v podniku majoritu a snaží se zvýšit výrobu. AvtoVAZ na konci loňského roku otevřel společný podnik s americkým koncernem General Motors.
Jedním z prvních rumunských modelů nové doby, které se začaly na konci března prodávat i v České republice, je užitková Dacia Pick Up. Tento vůz ještě koncepčně vychází z Renaultu 12, ale příští rok má firma vyprodukovat zcela nové auto.
Bývalý výrobce žigulíků má zase ročně vyrobit 75 tisíc sportovních a užitkových automobilů. Ponesou název přímo poetický: Chevrolet Niva. Obě automobilky mají jedno společné – sázejí na užitkové vozy do terénu, které budou příznivou cenou konkurovat západní provenienci.
Od letadel k supernově
Továrna Dacia vznikla během druhé světové války, kdy vyráběla vojenská letadla. Tehdejší vláda ji umístila do městečka Colibasi, vzdáleného zhruba 110 kilometrů od Bukurešti. V letech 1952 až 1968 závod vyráběl náhradní díly a součástky dokonce i pro traktory. Vlastní výroba aut začala před pětatřiceti lety; model 1110 vznikl ve spolupráci s Renaultem.
První Dacie se nejdříve montovaly z francouzských komponentů, už po několika měsících začaly některé díly dodávat místní firmy, později přibyla i výroba motorů, převodovek, náprav a karoserií. Nejslavnější éra značky odstartovala v roce 1969 a mohla by nést jméno Dacia 1300 Berline. I u nás dobře známá rumunská verze Renaultu 12 se dočkala statisícových sérií a dokonce se dále vyvíjela. V roce 1970 byl na jejím základě postaven kombík, o pět let později pick-up, v roce 1989 i hatchback.
Téměř po celá devadesátá léta se Rumuni snažili dohodnout s Renaultem na kapitálovém vstupu, ale Francouzi dlouho váhali. Značka sice vyvinula v roce 1995 model Nova 523 a později vylepšený model Nova 524, výroba však neustále klesala. Zatímco Škoda Auto vyráběla více než 300 tisíc kusů ročně, Dacia produkovala (a dodnes produkuje) jen zhruba 40 tisíc. Privatizační katarze nadešla, až když automobilce hrozil definitivní zánik. V červenci 1999 Renault odkoupil 92 procent akcií Dacie.
Francouzi opřeli výrobní strategii o model SuperNova, který vyvinuli v roce 2000. Dodali pro něj většinu mechanických částí: především osvědčený motor, čtrnáctistovku s vícebodovým vstřikovacím systémem Siemens. Díky němu dosahuje dacia, pověstná kdysi žíznivostí (staré dacie běžně spolykaly i 12 litrů), poměrně příznivé spotřeby kolem osmi litrů na sto kilometrů. Francouzi dodávají i převodovky, čímž odstranili další legendární negativum: nepřesné řazení.
Spojení vyspělé francouzské technologie s rumunským zpracováním prý ale působí poněkud smíšeným dojmem. Motor se silou 75 koňských sil dodává potřebnou pružnost vozu poněkud zastaralého designu. Také hydraulická spojka už nevyžaduje tolik síly v noze. Tvrdé plasty v interiéru i měkké, přesto však ne zrovna pohodlné sedáky však spolehlivě vzbuzují reminiscence.
Pick Up mění zvyklosti
Také nejnovější Pick Up a jeho prodloužená verze Double Cab jsou na první pohled ještě staré dacie, jejichž kabiny stále připomínají Renault 12. Naftový čtyřválec o objemu 1,9 litru dokáže vyvinout sílu odpovídající až 45 kilowattům, což není mnoho, uvědomíme-li si, že stejný tah měla i osobní Škoda Favorit. Auto ale uveze 850 kilogramů nákladu (825 u verze Double Cab) a dokáže uhánět až 138 kilometrů v hodině. A není otesánek. Výrobce udává u varianty Pick Up průměrnou spotřebu 6,5 litru nafty.
K základní výbavě auta zato patří řada doplňků, což u dacií zvykem nebývalo. Zájemce může počítat například s ochrannou mříží zadního skla kabiny, mlhovkami, nárazníkem v barvě vozu, předním ochranným rámem, imobilizérem a radiopřehrávačem. Přikoupit lze metalízu a různé druhy nástaveb na korbu. Cena se má pohybovat kolem 300 tisíc korun.
Americko-ruský pokus
Volžský automobilový závod (kdysi VAZ, nyní AvtoVAZ) postavili Sověti až v roce 1970 v povolžském městě Togliatti. Ani tady se vznik továrny neobešel bez spolupráce se zahraničím, angažován byl italský Fiat. Stylizované vyobrazení starodávného člunu s plachtou nesl jako první typ VAZ 2101, u nás prodávaný pod obchodním názvem Žiguli, později Lada 1200. Konstrukčně vycházel z Automobilu roku 1966 - Fiatu 124. Byl pověstný odolností a dobrou průchodností terénem. Vždyť lady mají dodnes podvozek asi o šest centimetrů výše nad zemí než standardní evropské modely.
I nyní nabízí značka v České republice celkem šest modelů - osobní verze 2110, 2111 a 2112 a stroj do terénu s názvem Niva. Ten vyjde na 349 900 korun v základní verzi. Má přitom ještě prodlouženou variantu Niva Speciál.
Všechna auta jsou pro venkov jak dělaná, ale ta námaha za volantem! V nedohlednu je totiž posilovač řízení, ale třeba i možnost zabudování airbagu. To nejen potvrzuje ruský postoj (hlavně, že to jezdí), ale také to vyhovuje některým českým motoristům. Největší výhrady vůči ladám se týkají tvaru palubní desky a materiálu, z něhož je vyrobena, a také odstávající gumy či nedokonale opracovaných plastů, což jsou pro ruské dělníky většinou malichernosti.
Určitou perspektivu na mezinárodním poli získal AvtoVAZ až loni na podzim. V Togliatti otevřel společně s americkým GM novou továrnu, která má produkovat užitkové automobily na bázi modelu Niva. Nová verze Chevy Niva má v Rusku stát kolem 8000 dolarů, exportní varianta podstatně více.
