Ministr Fencl způsobil škody za deset až dvanáct miliard korun, tvrdí lidovci
Agrární politika státu je po deseti letech transformace pevně spřažena se soukromými a stranickými zájmy. Lidé, kteří mohli být dříve vnímáni jako nezávislí, ji opustili nebo v ní hrají jen druhořadou roli. Dnešní zemědělská reprezentace, pravicová i levicová, je propojena s vlastním soukromým podnikáním.
Dva na vrcholu.
Předseda parlamentního zemědělského výboru Jaroslav Palas (ČSSD) je rovněž předsedou dozorčí rady Pozemkového fondu a členem dozorčí rady Podpůrného a garančního fondu. I když týdeníku EURO řekl, že s podnikáním nemá nic společného, je veden jako předseda představenstva ZZN Nový Jičín. Do roku 1997 také figuroval jako jednatel v krnovské realitní a zemědělské firmě LKOP-Leasing a reality a v akciové společnosti Zemědělský podnik v Albrechticích na Bruntálsku, kde má trvalé bydliště. Bez zajímavosti není, že Bruntálsko je okres s velmi vysokým podílem státní zemědělské půdy, již má nyní Pozemkový fond privatizovat.
Když loni vstupoval Jan Fencl (ČSSD) do funkce ministra, zatížen několikaletým předsednictvím v družstevním svazu, uvedl, že chce „být ministrem všech zemědělců . Zatím si spíše buduje pověst politika, který se radí, přátelí a cestuje po světě jako ministr jen se svými bývalými kolegy-družstevníky a finančně nahrává spřáteleným firmám.
Nutkavá potřeba kooperace.
Již na začátku svého mandátu učinil Jan Fencl několik kroků, které si soukromí farmáři vyložili jako nepřátelské. V polovině února před senátory prohlásil, že „kdo necítí potřebu kooperovat, ten nepotřebuje pomoc od státu . Chtěl tím obhájit svou vizi, že zemědělci by se měli stát členy odbytových družstev a prostřednictvím těchto družstev pak budou dotováni. Farmáři jeho záměr označili za nový pokus o kolektivizaci. Fencl pak kvůli „nepříjemné ideologizaci problému raději svůj plán zavrhl. Na konci března však dal soukromníkům opět možnost, aby cítili diskriminováni. Jemu podřízený Státní fond tržní regulace totiž schválil regulační pravidlo, podle něhož se minimální (státem garantovaná) nákupní cena mléka bude vztahovat jen na ty podniky, které dodávají denně více než 500 litrů mléka. Po zdrcující kritice v Poslanecké sněmovně diskriminující opatření zrušil.
Ministr dotuje sám sebe.
Za úřadování ministra Luxe byl dotační sytém v zemědělství často tvrdě kritizován, nakonec se však ustálil v relativně tolerovatelné podobě. Ještě nikdy v polistopadové historii si rolníci nestěžovali na změny ve státní dotační politice jako letos.
Jan Fencl na počátku tohoto roku přesunul téměř 1,2 miliardy korun dotací z horských a podhorských oblastí ve prospěch úrodných, relativně prosperujících regionů, což je v rozporu s trendy v Evropě. „Určitá změna byla nutná, ale rozhodně ne v tak masivním rozsahu, míní bývalý ekonomický náměstek exministra Luxe Václav Slavíček (KDU-ČSL), který stejně jako řada dotčených horských rolníků má za to, že ministr tak navýšil prostředky i sám sobě, respektive rodinné farmě v Hodoníně a podnikatelům z jižní Moravy.
Významný český podnikatel, působící v oblasti zpracování potravin, souhlasí, že s Janem Fenclem se těžiště agrární moci přesouvá směrem k jeho rodišti. „Za Luxe měli výrazný vliv podnikatelé z východních Čech, například František Bartoš, někdejší Luxův nadřízený z JZD Zálší. S Fenclem se jednoznačně přemísťuje na jihovýchod republiky.
To by možná částečně vysvětlilo, proč „tvrdé jádro agrárníků z Břeclavska a Hodonínska i přes evidentní zhoršení ekonomických podmínek v zemědělství (loni byla celková ztráta resortu 440 milionů korun, za rok 1999 se očekávají řádově miliardy) letos nesáhlo k žádným razantním protestním akcím. Ostatně již loni na podzim se ukázalo, že Jan Fencl má protestující v podstatě pod kontrolou. Dva na sobě nezávislé důvěryhodné zdroje z bezprostřední blízkosti ministra tehdy uvedly, že Fencl si silniční blokády kvůli nadměrnému dovozu vepřového „objednal u prezidenta Agrární komory Václava Hlaváčka, souseda z Břeclavska. Ministr prý tak chtěl za pomoci zemědělské veřejnosti přitlačit na vládu, aby přijala jím navržená ochranářská opatření. To se podařilo.
Vše pro mléko.
Co se týče dotací, ministr provedl a chystá se provést i další významné přesuny svěřených prostředků. V říjnu se souhlasem části Parlamentu (poslanců ČSSD, KSČM a KDU-ČSL) odebral Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, který má zajišťovat lepší přístup zemědělců k úvěrům, 560 milionů korun, aby posílil rozpočet Státního fondu tržní regulace (SFTR) na podporu exportu mléčných přebytků.
Příští rok chce kvůli mléku zase vzít 550 milionů korun z rozpočtu Pozemkového fondu a dát je do Zemědělského intervenčního fondu, který má po vzoru podobných institucí v Evropské unii SFTR brzy nahradit. Podle návrhu se v nové instituci má sejít přes pět miliard korun, ačkoli před Fenclovým příchodem utrácel SFTR průměrně kolem dvou miliard ročně. Do Parlamentu šéf resortu předložil návrh zákona, který by mu v nové intervenční organizaci svěřil téměř absolutní moc nad rozdělováním financí. Zatímco správní rada intervenčního fondu je v zemích EU volena zákonodárným sborem, Fencl chtěl, aby členy rady schvalovala vláda na ministrův návrh. Předloha však Parlamentem neprošla.
Preference výroby.
Posledním příkladem jisté dotační „svévolnosti ministerstva může být návrh na využití programu Evropské unie SAPARD. Většinu prostředků nyní Fenclův úřad navrhuje použít na investice do výrobních technologií (324 milionů), jen menšinu na podporu marketingu a odbytu (162 milionů) a na multifunkční funkce zemědělství (54 milionů). Navzdory obecnému konsenzu tak opět bude posílena zemědělská výroba, či spíše nadvýroba na úkor podpory odbytu.
Přesuny stamilionů z jednoho dotačního titulu na druhý sice Fenclovým politickým oponentům vadí, ale ne vždy je jejich práce dostatečně razantní. Když je stínovým ministrem zemědělství za ODS majitel ovocné plantáže (Miloslav Kučera) a druhým mužem majitel mlékárny a chovatel dojnic (Stanislav Němec), lze pochopit, že se na rozdělování dotací mohou dívat z trochu jiného zorného úhlu než ti poslanci, kteří v zemědělství nepodnikají. Otázkou také je, kolik času jim při farmaření na opoziční politiku vlastně zbývá.
Jednobarevná komora.
Ač se resort zmítá v existenčních potížích, navenek vyzařuje relativní klid. Agrární komora ČR, stavovská organizace zemědělců zřízená ze zákona, práci ministerstva tiše přihlíží. Ještě nikdy si s ním nebyla tak názorově blízká. Změny směrem k názorové unifikaci započaly v roce 1997, kdy místo prezidenta opustil farmář Jiří Netík, nahradil jej družstevník Václav Hlaváček a i představenstvo ovládli družstevníci.
V polovině loňského roku z komory vystoupilo Sdružení soukromých zemědělců a spolu se zemědělskou sekcí Sdružení podnikatelů ČR pak fúzovalo v „opoziční Asociaci soukromého zemědělství. „Komora nehájila naše zájmy, říká Josef Stehlík, někdejší předseda farmářského sdružení. Poukazuje na skutečnost, že komora se například zásadně odmítala zabývat tématy majetkovými - restitucemi, dokončením transformace družstev, privatizací půdy.
Trojkoalice.
Mocenská rošáda se projevila na parlamentní úrovni. Sociálním demokratům v prosazování důležitých zemědělských zákonů a novel kromě komunistů v naprosté většině případů v minulých měsících pomáhali zákonodárci KDU-ČSL. „Celé zemědělství je pod vlivem těchto dvou stran. Jednou měla navrch KDU-ČSL, nyní jsou to sociální demokraté. Drží lidovce v šachu kvůli nepořádku na Pozemkovém fondu, myslí si stínový ministr zemědělství Miloslav Kučera (ODS). Nejde prý o koalici z lásky, ale spíše o donucení, či dokonce vydírání.
Vzájemné spojenectví má však od minulého čtvrtka povážlivé trhliny. Lidovci ministra Fencla velmi tvrdě napadli a vyčíslili, že za dobu svého působení v resortu napáchal škody za deset až dvanáct miliard korun. Otázka je, co tím KDU-ČSL právě nyní sleduje. Hlásí se jen o větší podíl na moci, či o návrat na ministerstvo? Pokud by se šance na comeback naskytla, je téměř jisté, že lidová strana toho využije. Role obou stran by se poté mohly vyměnit.
Agrární bossové Václav Hlaváček Zpacifikovaný dálniční radikál
Za všechno, co nynější prezident Agrární komory ČR Václav Hlaváček (49) dokázal, vděčí hlavně svému radikalismu. Již 5. března 1993 jako bezvýznamný funkcionář Okresní agrární komory Břeclav vedl dálniční blokádu u Lanžhotu, první novodobou protivládní akci zemědělců. Kdykoliv potom rolníci vyrazili do ulic, Hlaváček byl u toho. Ještě na podzim minulého roku organizoval akce proti dovozu vepřového masa. Od té doby však jeho hlas povážlivě utichl. „S Fenclem ho pojí společné zájmy a společní přátelé, posuzuje motivy velmi dobrý znalec poměrů v resortu, který oba dva muže zná.
Hlaváček je veden jako člen představenstva sedmi společností a člen dozorčí rady dvou odbytových organizací. Mateřskou firmu, kde působí jako ředitel, je Zemědělská výrobně-obchodní společnost (ZVOS) Hustopeče u Brna. Před rokem 1989 to bylo klasické JZD, Hlaváček v něm pracoval od roku 1976 jako agronom. ZVOS s ním v roce 1995 zakládal předlistopadový předseda družstva Ludvík Podešva, který je nyní předsedou představenstva.
ZVOS patří k podnikům střední velikosti, hospodaří na 2300 hektarech převážně pronajaté půdy. Pěstuje vinou révu, meruňky, obiloviny, kořenovou zeleninu, řepku, slunečnici, chová 530 kusů skotu a 800 prasat, má vlastní jatka a úpravnou masa. Pracuje se dvěma stovkami stálých zaměstnanců, obrat se pohybuje okolo 220 milionů korun. Kvůli propadu farmářských cen očekává, že letos tržby klesnou o 28 procent a firma bude hospodařit se ztrátou.
Hlaváček je členem dozorčí rady odbytové organizace Milkagro. Ta sdružuje moravské výrobce mléka a je majoritním vlastníkem mlékárny Olma Olomouc. Prezident komory taktéž působí v zelinářském odbytovém družstvu Jižní Morava a v Obilnářské unii, jež od roku 1997 nepříliš úspěšně usiluje o kontrolu nad domácím obilným trhem. Šéfem představenstva Obilnářské unie je někdejší předseda Zemědělského družstva Prušánky na Hodonínsku Jiří Balga, který s Hlaváčkem spolupracoval na protivládních akcích.
Hlaváček se podílel na založení Československé společnosti pro moderní zemědělství spolu s někdejšími spolupracovníky slušovického předsedy Františka Čuby, Josefem Hurtou a Františkem Trnkou a také s Tomášem Kořínkem, luhačovickým obchodníkem s těžkou zemědělskou technikou (firma TOKO). Na pravidelných seminářích v Luhačovicích zdůrazňují nutnost hospodaření na velkých půdních celcích. Svého času byl Hlaváček prvním místopředsedou Strany venkova. Předsedou této strany je další z agrárních „radikálů , tajemník Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jan Veleba, podnikatel z Velkého Meziříčí.
Miroslav Jirovský Kutnohorská loajalita
Předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský (53) je ve funkci od loňského roku, kdy vystřídal Jana Fencla. Je pokládán za stoupence umírněné levicové agrární politiky, je ochoten ke kompromisům. Soukromí zemědělci ho pokládají za jedinou osobnost zastupující družstevníky, se kterou se dá „rozumně domluvit . Družstevní svaz po přechodu Jana Fencla na ministerstvo vyhlásil, že změní svůj opoziční postoj k vládě na loajální, „neboť i vláda pozitivně změnila přístup k zemědělcům .
Jirovský je předsedou Zemědělsko-obchodního družstva Suchdol u Kutné Hory a místopředsedou představenstva společnosti PIAS Suchdol, která patří suchdolskému družstvu. Působí také ve firmě UNIKOM Kutná Hora, Hospodářské společnosti Kutná Hora a zemědělské společnosti Sady. Jeho významné postavení mezi zemědělci kutnohorského okresu mohlo mít pozitivní vliv i na úspěch ministra Fencla v loňských senátních volbách, kdy kandidoval právě v tomto okrese.
ZOD Suchdol hospodaří na 3500 hektarech převážně pronajaté půdy. Pěstuje hlavně obiloviny, na 350 hektarech řepku a na 410 hektarech cukrovku. Chová 1900 kusů skotu a 4000 prasat. Stálý zaměstnanecký poměr má v družstvu 160 lidí. Letos družstvo zisk neočekává, ačkoli v minulých letech jej vytvářelo pravidelně. Propadu zaviněnému stavem resortu nezabránilo ani propuštění dvaceti procent zaměstnanců a výrazné omezení investic.
Stanislav Němec Balkánský sýr a pravicová politika
Předseda nedávno založené Asociace soukromého zemědělství a poslanec Parlamentu za ODS Stanislav Němec (35) je považován za člověka poměrně ambiciózního. Pro mnohé tak ambiciózního, že jej považují za podstatnou překážku k tomu, aby se soukromí zemědělci skutečně sjednotili, což byl hlavní cíl vzniku asociace. „Mezi sedláky vnesl příliš mnoho vysoké politiky. Ta tam dříve nebyla, hodnotí jeho počínání jeden z kolegů zemědělců.
Němec vlastní soukromou farmu v Radonicích v okrese Praha-východ. Chová 60 kusů krav, z toho 30 kusů dojných. „Ráno jdu na pole, přes den na ministerstvo nebo do Parlamentu, večer do chléva, popisuje svůj běžný den. S podnikáním začal hned po revoluci se svým otcem, který až do roku 1968 soukromě sedlačil. Němec mladší hospodaří na 280 hektarech většinou pronajatých pozemků, a patří tak ke středně velkým farmářům. Pěstuje obiloviny, řepku a mák, donedávna ještě cukrovku.
V letech 1993 až 1994 postavil uprostřed polí mlékárnu, na kterou si podle svých slov vypůjčil od bank asi dvanáct milionů korun. Měsíčně v ní vyrábí 20 až 40 tun balkánského sýra, což mu zajišťuje třetinový podíl na českém trhu. Má deset stálých zaměstnanců. Jeho celkové tržby ročně dosahují 30 milionů korun a za loňský rok vykázal zisk 300 tisíc korun. „Z dluhů jsem letos vymazal 3,5 milionu korun, říká.
Poslancem Parlamentu je od loňského roku. Podle něj ale poslanecký mandát příjmy rozhodně nezvyšuje. „Nepřítomností na farmě tratím čtyřnásobek poslaneckého platu, tvrdí. Být poslancem nepovažuje za cíl, ale prostředek k cíli. „Chceme s asociací hájit zájmy nepoměrně slabší části zemědělské veřejnosti. Pro srovnání uvádí, že konkurenční Svaz zemědělských družstev má roční rozpočet dvanáct milionů, kdežto jejich asociace jen 250 tisíc korun.
Jiří Netík Pomohl postiženým i sobě
Již v září 1993, kdy byl Jiří Netík (49) na ustavujícím sjezdu Agrární komory ČR zvolen jejím prvním prezidentem, se soudilo, že jde o volbu dočasnou. Soukromý rolník Netík měl zřejmě posloužit jako ochranný štít družstevní lobby, která od počátku v Agrární komoře a jejím představenstvu hrála prim. Předpovědi se vyplnily v roce 1997.
Dnes již bývalý prezident Agrární komory, nadále však člen KDU-ČSL, má soukromou farmu v Týně nad Vltavou a pokračuje v rodinné tradici (otec byl za komunismu vězněn a zbaven majetku). Na farmě v Týně chová jen 40 kusů skotu. Podnikání však za pomoci státních orgánů netradičně rozšířil, když chov hospodářských zvířat dokázal spojit s pomocí hendikepovaným. V rámci projektu PHARE, za pětimilionové pomoci ministerstva zemědělství a Pozemkového fondu ČR, ještě pod hlavičkou Agrární komory ČR vytvořil z bývalého státního statku v Čihovicích nedaleko Týna středisko pomoci tělesně a duševně postiženým. Dostalo název Domov sv. Anežky. V areálu je ubytovna, dílny pro postižené a kulturní centrum. Podařilo se mu vzbudit o projekt zájem v řadě institucí, zařídit výhodný pronájem od Pozemkového fondu, který mimo jiné hradil opravu střechy. Netík tak zároveň získal prostory pro expanzi vlastní farmy. Hned vedle sanatoria totiž ve stájích chová 70 prasnic a dalších sto kusů skotu.
Víceúčelový areál spravuje hlavně jeho syn. Otec Jiří Netík také působí v olomoucké společnosti HS Agrokom servis, poskytující služby a poradenství zemědělcům.
Miloslav Kučera Opoziční stín ovoce nepřináší
Alternativní zemědělská politika poslance a stínového ministra zemědělství za ODS Miloslava Kučery (43) pro ministra Jana Fencla stále nepředstavuje vážnější hrozbu. Pozorovatelé soudí, že i v tomto resortu opoziční smlouva funguje a nedovoluje ODS zaujímat razantnější postoje.
Kučera vlastní ovocnářskou farmu v Lužanech na Jičínsku. Na 27 hektarech pěstuje ovoce, převážně jablka, dále švestky, hrušky a broskve. Dalších 34 hektarů pozemků je orná půda. V restituci bylo jemu a jeho dvěma bratrům vráceno osm hektarů pozemků, zbývající si pronajal. Chová patnáct koní, sedm vlastních a osm pronajatých. Provozuje výuku jízdy na koni, pobytové kursy a rekreační jízdy.
Před rokem 1989 byl Kučera vedoucím ovocnářského střediska v místním družstvu. Soukromě hospodařit začal v roce 1992. Mezitím byl poslancem ve Federálním shromáždění. Počátky jeho podnikání provázely nedobré vztahy s původním zaměstnavatelem. „Považovali mě za rozvraceče družstva a měli mě snad i za nějakého milionáře, vzpomíná na nedávnou minulost. Po dvou letech se mu pěstování ovoce začalo dařit. „Zemědělství je super řemeslo, říká dnes a tvrdí, že za politiku by je nevyměnil. Za zdravé a únosné považuje maximálně dvě volební období, kdy chce v politice něco dokázat. Jeho cílem jako stínového ministra je opuštění současné dotační politiky a zmenšení zemědělské výroby. „Je třeba snížit plochu zornění až o třetinu. Ve shodě s ministrem zemědělství Janem Fenclem zastává názor, že zemědělci by se měli co nejrychleji sdružit do odbytových družstev. On sám své výpěstky prodává přes odbytové centrum CZ Fruit, které nyní vykupuje sedmdesát procent ovoce pěstovaného v ČR.
Jan Fencl Nezáleží na dresu, ale na cílech
Není asi jiného ministra, který by mohl být označován za tak vehementního zástupce vlivné lobby, jako je ministr zemědělství. V době vstupu na ministerstvo Jan Fencl (57) prohlašoval, že nemá žádné politické a stranické ambice. Čas ukázal, že jeho domovem skutečně sekretariát ČSSD není.
Výdělečná činnost současného ministra Jana Fencla byla vždy spojena s jihomoravským regionem, konkrétně Hodonínskem. Začínal jako zootechnik v JZD Mistřín, kterému poté šest let předsedal. Od roku 1987 byl náměstkem ředitele Agropodniku Hodonín, potom řídíl dvě zemědělská družstva. Do poloviny loňského roku byl předsedou Svazu zemědělských družstev a společností. Do ČSSD vstoupil v roce 1996 a vzápětí se stal stranickým mluvčím pro zemědělství. Pomohlo mu, že po degradaci Karla Machovce neměla ČSSD pro tento resort žádného jiného přijatelného kandidáta. Než vstoupil do ČSSD, zajímal se o členství v pravicových stranách.
Podnikání podle svých slov již zanechal a obhospodařuje jen „nevelké vinice. To byla také jediná informace, kterou v této souvislosti týdeníku EURO poskytl. Ministr přenechal vedení svých firem synu Lukáši Fenclovi (24). Jde o Slovácký statek Hodonín, kde obhospodařuje 690 hektarů půdy a společnosti Drupa a M-pig. Rozloha by Fenclovu rodinu řadila k poměrně velkým sedlákům, ale počet hektarů nebyl potvrzen, vyplývá pouze z neoficiálních informací regionálního odboru ministerstva zemědělství v Hodoníně. Týdeníku EURO se přes opakovanou snahu nepodařilo přemluvit ke schůzce ani Fencla mladšího. Řekl, že „o tom nejdříve musí pohovořit s otcem , což naznačuje, že ministr Fencl má na chod rodinného majetku stále značný vliv.
V obchodním rejstříku je Jan Fencl i nadále veden jako předseda představenstva investičního fondu Agro bon sens (v současné době v likvidaci). Případ hospodaření tohoto fondu zmínil letos v červenci týdeník Respekt vedle C. S. fondů a fondu Trend jako další příklad velmi pochybného způsobu spravování majetku. Fencl fond založil spolu s někdejšími kolegy z Agropodniku Hodonín, například s jeho současným šéfem Janem Fibingrem a Zdeňkem Stávkem. Tato trojice také figurovala ve společnosti Rest plus. Fibinger donedávna působil a Stávek nadále působí v odbytovém družstvu Agropork, které od letošního roku, kdy k tomu bylo nepřímo vybídnuto ministerstvem zemědělství, kontroluje zhruba třetinu domácího trhu s vepřovým masem. Fibinger šéfuje i dozorčí radě významné drůbežářské společnosti Česká vejce.
Jiří Fencl, Jiří Pšenička
