Podle memoranda o porozumění, podepsaného minulé úterý ministry financí eurozóny, bude moci Španělsko načerpat až 100 miliard eur, primárně na rekapitalizaci svého churavějícího bankovního systému. Přitom první tranše v objemu 30 miliard eur nemusí čekat
ani na formální schválení celého plánu 20. července, ale Španělsko ji bude moci načerpat v podstatě kdykoli oproti žádosti podané centrální bankou.
Klíčová je rovněž dohoda, podle níž by se po vzniku bankovního regulátora společného pro země eurozóny nemusela pomoc s rekapitalizací počítat do oficiálního dluhu. To je samozřejmě v případě Španělska důležitý princip, protože právě obavy z neúnosné zátěže veřejných rozpočtů, kterou rekapitalizace bank představuje, je důvodem, proč Španělsko refinancuje svůj dluh za nevýhodných podmínek kolem sedmi procent. Ponechme stranou, že samotné vytvoření společného bankovního dohledu a regulátora, ba dokonce ani společného fondu pojištění vkladů ještě absolutně nic nemění na tom, že peníze dodá především Německo a že nejde o nic jiného než o transferovou unii zahalenou do rekapitalizačního hávu.
Kolik bude rekapitalizace španělského bankovního sektoru, zatíženého špatnými dluhy souvisejícími především s prasklou realitní bublinou, ve skutečnosti stát, se v tuto chvíli pouze odhaduje. Nezávislé stress testy čtrnácti bankovních skupin, které představují 90 procent celkové bilanční sumy, budou hotovy až v druhé půli září. Předchozí testy nebyly uznány za důvěryhodné.
Španělé poznají ekvivalent České konsolidační agentury, tedy „žumpy“, do níž budou převedeny špatné úvěry z rozvah interveŠpanělsko novaných bank – pravděpodobně na základě ocenění podle „fair market value“, tedy za podmínek, za kterých by je koupil nezávislý, tržně uvažující subjekt. Podstatné je, že na rozdíl od Čechů akcionáři a někteří věřitelé bank poznají, co to je být vytěsněn, protože před poskytnutím „čerstvých peněz“ bude pro pokrytí ztrát z přecenění pohledávek a dalších aktiv snížen kapitál včetně podřízených dluhopisů. Politickou komplikací prvního řádu je, že je mezi nimi mnoho drobných střadatelů, kteří do těchto cenných papírů investovali, přičemž vládní orgány je ujišťovaly, že jsou to bezpečné instrumenty. Kromě již zmíněné první tranše ve výši 30 miliard eur bude jakékoli poskytnutí dodatečných kapitálových injekcí vázáno na souhlas Bruselu s předloženými rekapitalizačními a restrukturalizačními plány. U milionů Španělů držících znehodnocené cenné papíry bank bude pravděpodobně stejně oblíbená jejich vláda jako Evropská komise, která jim (principiálně správnou) podmínku předchozího vytěsnění akcionářů a držitelů ukládá.
