„Ekologická produkce uspokojuje poptávku spotřebitele po autentických, kvalitních a chutných potravinách.“ To je jedna z takzvaných „klíčových myšlenek“, které vznikly v rámci propagační kampaně Evropské unie o ekologickém zemědělství.
Tyto klíčové myšlenky jsou podobně jako jiné materiály, mezi něž patří kupříkladu fotografie „Farmář se stará o své prasátko“, součástí sady nástrojů, kterou najdeme na internetové adrese http://ec.europa.eu/agriculture/organic. Jedná se o majetek Evropské komise, který smí být bezplatně využíván pro tvorbu propagačních materiálů týkajících se biopotravin a ekologického zemědělství v Evropské unii.
Slovníková definice adjektiva autentický zní původní, pravý. A právě autenticita je jednou z nejzásadnějších konkurenčních výhod bia. Vždyť která matka by svému dítěti nechtěla podat „opravdické“ jablko? Reklama jistě přispívá k popularitě biovýrobků – a tedy i k poptávce po nich –, a tudíž i k rozvoji ekologického zemědělství – a tím pádem i ke zdraví životního prostředí. Jedná se o výbornou zbraň v boji za zdravou přírodu. Neměli bychom ale zapomínat na to, že je to zbraň dvojsečná, a nebude-li s ní zacházeno opatrně, může si s ní ten, kdo ji drží v ruce, podřezat větev, na které sedí.
Pravost a původnost by měla být v ekobranži střežena jako oko v hlavě. U značkových limonád nebo hamburgerů jsme si už zvykli na to, že si s nimi kupujeme i kousek reklamou stvořené iluze – něčeho krásně barevného a blýskavého, ale reálně neexistujícího – kousek představy. Jedním ze základních principů bia je však autenticita. V jiných branžích mohou být vzletné slogany či působivé reklamní spoty součástí fungující marketingové strategie. Spotřebitelé dokáží ocenit schopnost prodejce vytvořit iluzi. V biobranži se ale podobné hry považují za jaksi nevhodné. Proč?
Biu hrozí neustálé nebezpečí, že svou autenticitu ztratí někde na cestě mezi zemí, ze které vyrostlo, a spotřebitelem, jemuž je určeno. Biopotravinám hrozí, že ke svým spotřebitelům doputují jen jako kus jídla, který má bůhvíproč dobrou image – jako marketingově skvěle ošetřená bublina, jejíž skutečný obsah už ale vlastně nikoho nezajímá. Autenticitu bia nenajdeme ve sloganech o jeho autenticitě. Pokud ji chceme zachytit, jen těžko se nám to podaří prostřednictvím reklamním letáku. Místo toho bychom ji měli hledat tam, kde jídlo vyrostlo, u toho, kdo jej vypěstoval, či přímo v jídlu samotném.