Za pár dní proběhne referendum o vstupu do Evropské unie. Informační kampaň za čtvrt miliardy korun běží naplno a my díky ní máme ještě horší ponětí o EU než dřív. Ta kampaň totiž není informační, ale přesvědčovací. Jádro problému jen zastřela, takže se zdá, jako by už nebylo nad čím váhat: Unie přece má jen samé úžasné výhody.
Tak se to alespoň jeví, když propagátoři dostanou miliony, zatímco kritici EU neviděli ani korunu. Voliči nedostali pravdivý obraz problému, a přesto mají jít hlasovat. O čem? Demokratická diskuze je možná jen tehdy, když lidé vědí o čem rozhodují. My to nevíme. Smlouva o přistoupení k EU byla zveřejněna teprve před pár týdny, takže se stěží najde člověk, který těch pět tisíc stránek přečte, natož aby o ní mohl diskutovat. Podle čeho tedy hlasovat? Snad podle doporučení politiků? V Rakousku se až po vstupu zjistilo, jak falešné byly jejich sliby. Jindy kritická média vesměs zdatně sekundují této blamáži a do politické agitace se zapojily i církve, které riskují svůj kredit, když s vervou propagují věci, jimž vůbec nerozumějí. Chtělo by se zvolat, že nejlepší by bylo referendum zrušit a diskuzi zopakovat. Peníze by se tentokrát spravedlivě rozdělily, a my bychom dostali informace z obou stran. Mohli bychom také hlasovat proti. Ne proti EU, ale proti tomu, že propaganda z nás chce nadělat hlupáky přesně plnící politické zadání. Ale co potom? Další kampaň může být ještě dražší a jednostrannější, jen aby konečně dosáhla účelu, který přece světí prostředky. Nezbývá než vzít vážně už toto referendum a hlasovat. Ne podle billboardů, ale podle toho, že Unie není nikterak skvělá: ke všem, kdo jsou vně, se chová mnohem hůř než k těm, kdo už jsou uvnitř. To není vůbec vznešený, zato ale nejsilnější důvod proč hlasovat „pro vstup“.
