Dotace pro ekozemědělce se až zdvojnásobují
Po některých zprávách už to vypadalo, že ministr zemědělství Jan Mládek na závěr svého působení vygumuje z povrchu zemského české ekosedláky. Ti by si, jak známo, bez dotací ani neškrtli. Jenže opak je pravdou, dotace pro ekozemědělce se až zdvojnásobují a takzvaná osa 2 Plánu rozvoje venkova je k nim velice vlídná. Dotaci na ekologické hospodaření mohou dokonce ze stejné osy ještě vyfutrovat například dotací na šetrné hospodaření na travních porostech.
Co zatím padlo, jsou nepříliš velké položky z osy 1 věnované na propagaci bioproduktů a na podporu producentů biopotravin v programech jakosti. V malých českých poměrech kolem biopotravin je i to velice důležitá podpora, ale asi nejsnáze oželitelná. Výtečnou upoutávkou na potřebu biopotravin byl ostatně i zmatek, který škrty v Plánu rozvoje venkova provázel.
Nezjišťoval jsem, jestli následkem tohoto zvýšeného zájmu stoupl odbyt biovýrobků, ale lze předpokládat, že nikoli. U biopotravin marketingové i ekonomické poučky velice často ke škodě věci vůbec neplatí.
Ačkoli konvenční zemědělci stále narážejí na horní limit produkce mléka, biomléka je trvalý nedostatek. Náš jediný velký výrobce nefalšovaných biojogurtů Olma Olomouc proto může dodávat jen těm obchodům, které nepenalizují dodavatele, když nemůže dodržet nasmlouvanou velikost dodávky. Olma denně poshání sotva deset tisíc litrů biomléka a dováží ho až z Jeseníků. Přesto je pro mnohem blíže hospodařící ekozemědělce výhodné pobírat dotace za louky a netrápit se s dojením a sháněním doplňkového jádrového krmiva zaručeně bio. Pro konvenčního zemědělce by byl přechod na biovýrobu ještě složitější, protože by nejméně dva přechodové roky musel hospodařit dráž ekologicky a dostávat levnější výkupní cenu za konvenční výrobek, ve sledovaném případě mléko. Zákon poptávky a nabídky v tomto oboru neplatí a dotace bohužel zatím víc nadbíhají těm pohodlnějším, kteří udržují v dobrém stavu louky a chovají méně náročný masný skot, než aby dojili a vyráběli vysoce nedostatkové biomléko.
Možná by se pro takové případy vyplatilo státem podporované poradenství, aby noví výrobci věděli, do čeho jdou. Nelze přece donekonečna spoléhat jen na pionýry zemědělské ekovýroby z první poloviny devadesátých let. Dokázali začít, přestože ještě žádné dotace nebyly. Doteď vytvářejí základnu ekologického hospodaření a nových hospodářů přibývá jen poskrovnu.
Zájem o biopotraviny však roste, a proto roste i jejich dovoz. Přesto je ve srovnání s německým nebo rakouským náš trh biopotravinami značně omezený, takže výrazně nepřibývají ani noví zpracovatelé.
České ekologické zemědělství nepochybně vyžaduje nějaký impulz, protože jeho zdejší odumírání je v příkrém rozporu s růstem zájmu o bioprodukty například v Německu či Rakousku. Dotace nepochybně takovým impulzem dokážou být, ale zřejmě ve strukturovanější podobě, aby se přestalo vyplácet luční pohodlí před opravdovou bioprodukcí. A aby se povzbudil i přírůst zpracovatelských závodů, protože výrobu na selském dvoře evropské předpisy příliš komplikují a bez ní stagnuje i zemědělská prvovýroba.
Přitom v této chvíli se formuje přístup státu k ekologickému zemědělství až do roku 2013 a mnohé projekty budou ještě další dva roky dobíhat. Těžko však vyčítat právě odstupující vládě, že nehledá nějaké radikálnější ozdravující řezy. Už sama ochota zvednout celkovou hladinu dotací si zaslouží vděk. Leccos lze očekávat ještě od meziresortního vyjednávání. Ministerstvo životního prostředí zamýšlí prosadit do plánu i obě vyškrtnuté položky, takže návrh se z hlediska ekologického zemědělství vyšplhá až na samu hranici možného.
Nenaberou-li koaliční jednání najednou nějaké závratné tempo, dá se předpokládat, že návrh doputuje k bruselským úředníkům v předkládané podobě a nový kabinet ho dostane jako dárek s bruselskými připomínkami. Pak už bude pozdě na nějaké radikální vstupy a ministři nové vlády budou muset po celé volební období pracovat s tím co připravili jiní hráči.
Ekologičtí zemědělci ze všeho vyjdou v pohodě. A to v pohodě natolik velké, že hrozí poklimbávání resortu na dalších sedm let. Krátce po schválení tohoto dokumentu bude asi obtížné radikálně měnit pravidla pomoci ekologickému zemědělství, a šance na změnu k pulzujícímu životu proto bude malá. Ledaže by z ministerstva vířil vodu vizionář typu Richarda Bartáka nebo získal důvěru a autonomii odborník typu Tomáše Zídka. Taky bychom za jedenáct korun za litr mohli ke zpracování dovážet přebytky surového biomléka z Rakouska a věřit, že poměry na biotrhu probudí cenový šok.
