Ministerstvo spravedlnosti jde do konfliktu se soudci
Ve vládě leží připraven k projednání vládní návrh novely zákona číslo 6/2002 o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů. Má vnést změny například do výběrových řízení na místa soudců, jejich hodnocení, přidělování a překládání, do postavení vyšších soudních úředníků. Návrh novely prošel připomínkovým řízením a byl projednán legislativní radou vlády. Ministerstvo spravedlnosti, které normu připravilo, by chtělo, aby nabyla účinnosti 1. ledna 2006. Jak minulý týden uvedl ve vyjádření pro týdeník EURO mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun, optimální čas na odeslání novely do sněmovny byl „včera“. Očekávaný termín je polovina dubna. Se zahájením projednávání v zákonodárném sboru lze ale očekávat i ostrou negativní reakci soudců. Oprávněně.
Zeď nářků.
Soudci si dlouhodobě stěžují na to, že o zákonech, které jsou rozhodující pro jejich práci, se dozvídají buď neoficiální cestou, nebo až z novin. Oficiálním připomínkovým místem Soudcovská unie nebo řídící orgány soudů nejsou. Ministerstvo spravedlnosti se to pokusilo napravit tím, že o návrhu novely zákona o soudech, jak informoval Dimun, prodiskutovalo jak se Soudcovskou unií, tak s neformálním kolegiem předsedů krajských soudů a soudů vyšších instancí. Jedna věc je ovšem diskutovat, druhá akceptovat připomínky.
Týdeník EURO má k dispozici návrh novely zákona, který ministerstvo spravedlnosti rozeslalo počátkem února představitelům soudců, i text, který byl koncem března předložen do vlády. Až na pozměněné řádkování jsou oba materiály identické. Včetně překlepů. Soudci dostali možnosti sdělit připomínky, ale říkali je do zdi.
Zásadní nedostatek.
Například předseda městského soudu v Praze Jan Sváček projednal ministerský přípis se soudci městského soudu a předsedy pražských obvodních soudů. Připomínky k novele zákona o soudcích a k některým dalším zákonům vtělil do devítistránkového dopisu ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi. Týdeník EURO má k dispozici kopii dopisu, jehož autentičnost autor potvrdil.
Jan Sváček upozorňuje na rozpor mezi tvrzením v důvodové zprávě, že novela si neklade za cíl koncepční změny v soudnictví, a obsahem novely, kde - jak píše - jsou “některé zcela koncepční změny zapracovány“. „Je zásadním nedostatkem, že při přípravě tohoto návrhu nepostupovali předkladatelé v součinnosti se soudci, kteří by nepochybně z hlediska požadavku na řádný chod soudů měli k němu co říci. Na přípravě tohoto právního předpisu bychom se přitom rádi podíleli. Návrh byl soudcům předložen až v konečné podobě, v paragrafovaném znění připraveném pro předložení vládě. V současné podobě nemůže jít o konečný návrh, ale spíše o legislativní teze, o kterých je třeba diskutovat. Opakujeme tedy, že i když některé myšlenky, které jsou v návrhu zapracované, považujeme za podnětné, nemůžeme s ním v předložené podobě souhlasit,“ konstatuje Sváček.
Precedenční rozhodnutí.
Ministerstvo spravedlnosti však interpretuje diskusi se soudci jinak. „Shoda existuje o podstatě řešení, nikoliv ovšem na načasování a formě jeho řešení,“ uvedl Petr Dimun. Vysvětlil to „precedenčním rozhodnutím pana prezidenta o nejmenování jisté kategorie navržených kandidátů na místa soudců“. Soudcům se prý v důsledku toho zdá, že je zbytečné podstupovat náročná výběrová řízení, když posledním kritériem je vůle pana prezidenta. O tom ale v dopise Jana Sváčka nic není. Ostatně byl napsán ještě předtím, než Václav Klaus odmítl jmenovat soudci justiční čekatele mladší třiceti let.
Pevná kritéria.
Předseda pražského městského soudu vytýká návrhu novely zákona o soudcích například to, že neřeší personální, technické a finanční dopady vytváření navrhovaných pracovních skupin (minitýmů) a jejich složení. Tvrdí dále, že zákon musí určit, z čeho se odvozuje potřeba soudců. „Není možné, aby potřeba byla ponechána pouze na nahodilém, případně politickém rozhodnutí,“ konstatuje. Sváček navrhuje, aby v zákoně bylo zapracováno, že potřeba soudců se určuje na základě počtu případů, kterými se soud zabýval v předchozím kalendářním roce, a to propočtem dle výkonnostních ukazatelů, které stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou
Odložit.
Jan Sváček jménem pražských soudců také polemizuje s tím, zda má být začínající soudce k výkonu funkce přidělen na první rok ke krajskému soudu. Soudí, že tento návrh je třeba „jednoznačně odmítnout“. Mimo jiné proto, že soudy prvního stupně jsou dlouhodobě nedostatečně personálně vybavené. Stanovisko pražských soudců polemizuje i s navrhovanou atestační zkouškou pro soudce, časovým omezením výkonu funkce řídících funkcionářů soudů a dalšími ustanoveními. Jan Sváček kategoricky konstatuje, že „pokud by měl být návrh přijat v předloženém znění, je naprosto nezbytné jeho účinnost odložit, aby bylo možno dosavadní neuspokojivé stavy soudců především okresních a obvodních soudů naplnit“.
Do hloubky.
Oprávněnost připomínek soudců nelze laicky hodnotit. Zjevné však je, že takovýto způsob diskuse mezi ministerstvem spravedlnosti a soudci a takovýto způsob přípravy důležitých zákonů je mírně řečeno neefektivní. Prohlubuje permanentní konflikt mezi soudci a mocí výkonnou, přičemž pravda je tentokrát na straně soudců. Ministerstvo spravedlnosti splnilo svůj legislativní záměr a návrh novely zákona předložilo včas. Ze způsobu, jakým tak učinilo, ale vyplývá, že problém tím nezmizel, ale naopak právě vznikl.
