Statistickému úřadu by neškodilo více průhlednosti
Zatímco u ročních národních účtů zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ) velmi podrobnou metodiku jejich sestavování, o metodice sestavování čtvrtletních národních účtů se nedozvíme téměř nic. To je zajímavé například ve srovnání s velmi podrobnou publikovanou metodikou týkající se cenové statistiky. Není tedy například jasné, jakým způsobem úřad při sestavování čtvrtletních odhadů HDP zachází s diskrepancí mezi zjištěnými údaji o tvorbě HDP na straně jedné a s údaji o jeho užití na straně druhé. Přitom je z různých důvodů zřejmé, že tato diskrepance na počátku sestavování čtvrtletních odhadů existovat musí, a to nikoli vinou úřadu. Řada ústředních statistických institucí v zahraničí rovněž diskrepanci nepublikuje, leč je možné učinit si úsudek o povaze bilančních úprav. To ovšem není český případ. ČSÚ neinformuje uživatele ani o způsobu, jakým s diskrepancí zachází, má-li nějakou logiku a je-li opakovaný, nebo zda se používají odlišné postupy kvartál od kvartálu. Pro detailní analýzu vývoje HDP, který je zjevně zatížen určitou chybou, si je třeba uvědomit, která ze složek HDP z největší části diskrepanci skrývá. Povšimněme si ukazatele změny stavu zásob (ZSZ), který v novodobé historii měření HDP hraje zajímavou roli. Analýzu povedeme ve stálých cenách roku 1995.
O řád výš…
Graf číslo 1 ukazuje vývoj jednotlivých komponent užití HDP. Všimněme si, že veličina změny stavu zásob nabývá nízkých hodnot ve srovnání s ostatními, přesto však vykazuje značnou variabilitu. Na tomto místě je vhodné provést srovnání se zahraničím. Podívejme se například na čtvrtletní národní účty Francie, u nichž máme k dispozici časovou řadu od roku 1978. V grafu číslo 2 vidíme, že veličina změny stavu zásob se na celkovém HDP podílí v rozmezí od minus jednoho do plus jednoho procenta, zatímco v České republice se tato hodnota pohybuje mezi minus deseti a plus deseti procenty HDP(!). Čtvrtletní ukazatel ZSZ, o jehož výpočtu si můžeme činit pouze představy a jehož velikost i volatilita jsou zejména ve srovnání s vyspělými zeměmi značné, významně ovlivňuje jak velikost celkového hrubého domácího produktu, tak i jeho dynamiku.
Pikantérie.
Podíváme-li se například na revizi z počátku roku 2001 (data revidovaná do 4. čtvrtletí roku 2000), všimneme si, že zejména v posledních obdobích byla veličina změny stavu zásob i v absolutních číslech revidována o větší částku než celkový HDP. V absolutní výši revize se jí přiblížila jen hrubá tvorba fixního kapitálu. Při poslední revizi dat za čtyři čtvrtletí roku 2000, publikované v prosinci 2001, pak došlo zejména k drobnému snížení dovozu a vývozu služeb. Přitom největší změnu, a to bez jakéhokoliv komentáře, zaznamenala ZSZ; ostatní ukazatele zůstaly téměř nedotčeny. Jsou tedy zásoby ekonomickou, nebo statistickou veličinou (diskrepančního charakteru)?
Velmi zajímavá byla revize odhadů HDP zveřejněná na jaře roku 2000. Zde byla revidována velikost HDP ve 4. čtvrtletí 1998 o 6,5 miliardy korun směrem dolů (změna stavu zásob o 9,1 miliardy směrem dolů), čímž bylo místo meziročního poklesu HDP o jedno procento dosaženo poprvé po delší době meziročního růstu o jedno procento. Situace je o to pikantnější, že při další revizi v roce 2000 byly obě položky za čtvrtý kvartál 1998 opět revidovány, a to zpět směrem nahoru (HDP o 10,9 miliardy korun, ZSZ o 22,1 miliardy).
Bez interpretace.
Dalším zajímavým jevem je neschopnost úřadu vypořádat se s ekonomickou interpretací této veličiny. Poukažme na Analýzu makroekonomického vývoje ČR v roce 2000, která uvádí: „S notorickou pravidelností se totiž ukazuje, že je to zpravidla 4. čtvrtletí jednotlivých let, v nichž se obrací směr vývoje změny stavu zásob z předchozích tří čtvrtletí. Souvisí to například s růzností lhůt fakturace a platebního vyrovnání mezi firmami, s přeceňováním všech druhů zásob, s jejich aktivacemi a podobně. Prokázání reálného vlivu změny stavu zásob (včetně přeceňování) na přírůstky HDP si proto bude vyžadovat jemnější analýzy.“ Je pravdou, že ve čtvrtých čtvrtletích jednotlivých let změna stavu zásob vykazuje záporné hodnoty, bohužel však v posledních letech tyto poklesy nedorovnaly růst z prvních tří čtvrtletí. Zaznamenejme, že úřad hodnotí tento ukazatel důsledně a axiomaticky coby vyjádření reálného ekonomického fenoménu, aniž by jakoukoli možnost existence diskrepance ve čtvrtletních datech připouštěl či komentoval. Další ukázkou interpretace zásob je vyjádření vrchního ředitele ČSÚ Jana Hellera k vývoji ZSZ při zveřejnění odhadů HDP za třetí čtvrtletí 2001 zveřejněné v Hospodářských novinách: „Zvýšil se zejména podíl zásob hotových výrobků). Těžko lze odhadnout, zda je to důsledkem odbytových potíží podniků, či očekávání vyšších prodejů.“ Tedy neříkám tak, ani tak, ale na moje slova dojde.
Dlouhodobý růst.
Na grafu číslo 4 vidíme poměrně překvapivý vývoj při součtu změny stavu zásob za jednotlivá čtvrtletí. Z již zmíněné publikace k metodice zpracování ročních dat lze dovodit, že v této veličině nemůže být zahrnut zisk z držby a zásoby by tedy měly být spíše fluktuační položkou, jejíž součet je dlouhodobě kolem nuly (co se uskladní v prvních třech čtvrtletích, mělo by se vyskladnit ve čtvrtletí čtvrtém). Za osm čtvrtletí od prvního čtvrtletí 1999 do třetího v roce 2001 ale narostly zásoby ve stálých cenách o 53,3 miliardy korun. Zda jsou tyto nové zásoby v podnicích jako polotovary, nebo zda leží ve skladech coby hotové zboží, není z publikovaných údajů zřejmé. Anebo kde vlastně tyto zásoby jsou? Z uvedených faktů se jeví jako pravděpodobné, že ukazatel změny stavu zásob skutečně skrývá značnou část diskrepance mezi tvorbou a užitím hrubého domácího produktu.
Mimořádný vliv.
Dlouhodobý vliv změny stavu zásob na HDP by měl být přibližně nulový, ale opak je pravdou. Například za celý rok 2000 byla struktura HDP na straně užití následující: Konečná spotřeba celkem 72,6 procenta, hrubá tvorba fixního kapitálu 33,3, změna stavu zásob 1,6 a čistý vývoz minus 7,5 procenta. Podíl změny stavu zásob na celkovém HDP 1,5 procenta nemohl nechat bez povšimnutí ani samotný statistický úřad (jak s údajem naložil, bylo již komentováno výše). Zda skutečně 1,6 procenta hrubého produktu leží „na skladech“, nebo zda jde o statistickou diskrepanci, nezbývá opět než ponechat na posouzení čtenáře.
Obdobný výsledek získáme při dekompozici přírůstku HDP na vliv jednotlivých faktorů (na straně užití). Takto například v roce 2000 získáváme: celkový meziroční růst 2,9 procenta, konečná spotřeba celkem plus 0,8 , hrubá tvorba kapitálu plus 1,4, ZSZ plus 1,7 a čistý vývoz minus jedno procento. Ukazatel změny stavu zásob se tedy na celkovém růstu HDP podílel téměř šedesáti procenty. Porovnáme-li vývoj od čtvrtého kvartálu 2000 do stejného období roku 2001, získáváme: celkový růst HDP 3,7 procenta, z toho vliv konečné spotřeby plus 1,4, hrubé tvorby fixního kapitálu plus 2,3, ZSZ plus dvě procenta a čistého vývozu minus dvě procenta. I v tomto období je tedy nezanedbatelnou částí růstu HDP růst zásob.
Kdy padne jackpot?
V komentáři k odhadu HDP za loňské čtvrté čtvrtletí ČSÚ připustil, že „změna stavu zásob zboží je s ohledem na pouze dílčí informace v průběhu roku částečně využívána při bilancování zdrojů a užití HDP“. Bez bližšího komentáře však není jasné, zda podstatná část hospodářského růstu je pouze založena na poněkud nezdravém základě, nebo zda část růstu je přímo tvořena statistickou diskrepancí. Ve čtvrtém čtvrtletí 2001 HDP meziročně vzrostl o 11,8 miliardy korun (3,2 procenta). Změna stavu zásob činila „pouze“ –7,3 miliardy (oproti –14,4 miliardy ve stejném období 2000). příspěvek této veličiny k celkovému růstu byl tedy plus 1,9 procenta. Za celý rok 2001 HDP meziročně vzrostl o 51,8 miliardy (3,6 procenta), z čehož ale 26 miliard činil růst změny stavu zásob. Příspěvek ZSZ k celkovému růstu ročního HDP činil plus 1,8 procenta a vysvětluje tedy polovinu celého růstu. Kde jsou zásoby, které za rok narostly o 48,5 miliardy korun (v cenách roku 1995)? Prostřednictvím růstu zásob bylo přitom užito 3,2 procenta celkového ročního HDP.
Pokud by měla veličina ZSZ i v roce 2002 pozitivně přispívat k růstu HDP, musel by stav zásob vzrůst nejméně o 48,5 miliardy korun za rok. Pokud by vzrostl „pouze“ o 25 miliard korun (stále přitom hovoříme o nárůstu zásob), za jinak stejných podmínek by HDP meziročně klesl o 1,7 procenta. Při stagnaci stavu zásob (což je za normálních podmínek obvyklé, neboť výkyvy se vyrovnávají během roku) by pak – ceteris paribus – došlo k meziročnímu poklesu HDP o 3,3 procenta. O absolutním poklesu stavu zásob snad raději neuvažujme, i když i k němu například v roce 1999 došlo. Zajímavé jistě budou již odhady HDP za první čtvrtletí letošního roku, neboť ve stejném období loni vzrostly zásoby o 27,6 miliardy korun (osm procent HDP v onom období) a srovnávací základna je tedy poměrně vysoko.
Jak dlouho ještě bude možné udržovat hospodářský růst zvyšováním stavu zásob? V českých podmínkách je ukazatel změny stavu zásob netransparentní veličinou nemalé velikosti a volatility, která navíc doznává velkých změn při většině revizí. Vzhledem k tomu, že se ve velké míře podílí na velikosti hrubého domácího produktu i na jeho dynamice, zůstává otázkou, nakolik jsou údaje o tomto velmi důležitém makroagregátu hodnověrné a transparentní. Větší průhlednost ze strany ČSÚ by zejména v oblasti zveřejňování metodiky sestavování čtvrtletních odhadů neuškodila. V situaci, kdy je politicky citlivý údaj o hospodářském růstu považován (mylně?) za nezpochybnitelný, to platí dvojnásob.
