„Jeho otec byl mlynář. Rembrandt přesto mohl být malířem. Začal jako míchač barev v dílně. Tam se také vyučil malířem. Jeho nejlepší přítel z dětství Jan Lievens byl rovněž malíř. Brzy si bohatí a důležití lidé začali kupovat jeho obrazy.“
Do těchto vět uložil holandský spisovatel Cees Nooteboom celý příběh malíře Rembrandta. V polovině července uplynulo 400 let od jeho narození a mnoho se o něm napsalo. Vzpomněl jsem si ještě na něco.
Zajímavý je pohled na řadu jeho autoportrétů. Když mu bylo dvaadvacet, vypadá jako běžný rozčepýřený mladý chlapík, snad jen jeho oči v šerosvitu prozrazují sílu. Když se ovšem namaluje ve dvaapadesáti, vypadá jako mocnář na trůnu, je si vědom svého umění a mezi prsty lehce svírá hůlku jako královské žezlo. Oči má však skoro k nerozeznání stejné, jako měl starší Pablo Picasso na fotografiích z pláží v Provence. Sebestylizace je zřejmá. Takhle chtěl, abychom ho i my dnes viděli.
Tenhle moment mě při uvažování o něm i o současných prominentech (tedy lidech, za nimiž je nějaký mimořádný výkon, slovo je odvozeno z latinského výrazu prominere) zaujal. Proč se všichni tito lidé snaží svou výjimečnost ještě podtrhovat, a proto dbají o obraz, který po nich zbude? Po čase stejně jediné, co historie posuzuje, je právě ten výkon, obraz nehraje ani sekundární roli. Jako by všechny mimořádné osobnosti chtěly, aby jejich obraz splynul s jejich dílem. To se týká třeba i spisovatele Milana Kundery nebo prezidenta Václava Havla. Jeho podíl na připojení východní a střední Evropy ke staré Evropě je nezpochybnitelný, a to je právě to, co nejspíš po něm zbude i po staletích (kdy se třeba na jeho literární výkony zapomene). Nicméně při práci na knize Stručně prosím si nakonec z mých otázek začal vybírat a některé si i přepsal či připsal, aby zpřesnil svůj „autoportrét“.
Jen nemnohým lidem se povedlo, že se svým dílem splynuli. Jedním z nich je třeba náš malíř Jan Zrzavý, který nakonec vypadal, jako kdyby se sám namaloval. To platí i o Salvadoru Dalím, který se nechal dokonce ve svém vlastním muzeu pohřbít, a tím se i jeho pozůstatky staly součástí jeho celého díla.
