Vlády mohou přicházet nebo odcházet, ale Kubicova aféra zůstává
Vlády mohou přicházet nebo odcházet, ale Kubicova aféra zůstává. I tak se dá shrnout výsledek hořkého finále volební kampaně z minulého týdne. Bez ohledu na povolební emoce bychom teď od jakéhokoli nového kabinetu měli striktně požadovat rychlé a přesvědčivé objasnění všech otazníků, které nastolila tajná zpráva ředitele Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubice. Konkrétně například, čeho že se týkaly podivné telefonáty a esemesky mezi expremiérem Stanislavem Grossem, vlivnou mlátičkou Pavlem Přibylem, ministrem Pavlem Němcem a policejními špičkami. A jaký vliv to mělo na vyšetřování korupce kolem biolihu, Mrázkovy vraždy a podvodu na státní firmě Čepro.
Možná leckdo ohrnuje nos nad obřím objemem hnoje, který na sebe partaje v zápalu volebního boje dokázaly za pět minut dvanáct nakydat. Tak to vidíte, politika je vážně jenom špína, žádná strana není lepší, mohli opět zdvíhat prst mravokárci. Mají pravdu, ale není to tentokrát zjištění překvapivé ani zdrcující. Letos poprvé totiž česká společnost zažila dospělou kampaň, v níž už nešlo jen o výběr nějaké morálnější alternativy - tak lze koneckonců měřit spíš jedince, než kolektivy - ale o klasickou vyrovnanou soutěž programů a světonázorů, reprezentovaných lidmi tu více, tu méně chybujícími. Čímž skončila frustrující polistopadová doba čekání na mesiáše a nastala normální demokracie. Snad i proto byla kampaň tak vyrovnaná.
Kauza Kubice, jakkoli je děsivá, do tohoto vzorce zcela zapadá. Je vlastně projevem zdravé rovnováhy politických sil, že se před volbami udělal velký úklid a protivníci vyprázdnili tajná šuplata, do nichž střádali špínu po celé minulé volební období. Dělali sociální demokraté na demokraty občanské dlouhý nos, když utekly do médií odposlechy Mirka Topolánka pořízené kvůli korupční kauze Kořistka? Ejhle, rázem se objevil plukovník Kubice a dal v plen de facto nástin hříchů, které lidé blízcí sociální demokracii stačili napáchat za osm let působení v čele resortu vnitra. Některé informace působí fantaskně, jiné věrohodně, rámcově ovšem potvrzují dlouhodobé obavy, že ČSSD si kdysi při nástupu k moci a osedlávání policie zadala s některými podivnými strukturami víc než bylo zdrávo. A že jejich rostoucí vliv nešlo a dodnes nejde jen tak vygumovat.
Pokud slouží volby kromě přerozdělení voličské přízně i k vyčištění Augiášova chléva, je to zdravý úkaz. Voličům je jen ku prospěchu, když v partajnickém papiňáku klesne tlak, protože tím vznikne prostor pro další čtyřleté pokračování mocenské hry.
Zůstává však jedno velmi závažné „ale“. Samo o sobě divácky úmorné vyprazdňování partajních septiků má totiž smysl pouze tehdy, když vytéká bez milosti všechno. Tajná Kubicova zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do politiky je trochu jednostranná. Obsahuje řadu jmen spojených se sociální demokracií, ale jen jedno jediné související s ostatními stranami - tou výjimkou je unionistický ministr Pavel Němec. Co třeba kruhy blízké ODS nebo lidovcům? Nepokoušel se snad nikdo z jejich řad ovlivňovat vyšetřování politicky choulostivých kauz? Takhle to vypadá, že Kubice a jeho tým nedali špičkám ČSSD, vnitra a policie šanci zamést praktiky některých vlastních lidí pod koberec, zatímco mocenská konsorcia vedená napříč politickým spektrem byla šanována. Nabízejí se dvě vysvětlení: buď ďábelské konstrukci Kubicovy zprávy pomáhali na svět politici stojící na opačném břehu než ČSSD, nebo si s vedením vnitra a s hlavouny sociální demokracie vyřizují účty sami mafiáni.
Nejasné pozadí vzniku Kubicovy zprávy však nijak nezlehčuje závažnost obsahu. Byť se můžeme smát, že mafiánská aféra takového kalibru dostihla zrovna partaj, kterou před osmi léty vynesl na mocenské výsluní ambiciózní plán „čisté ruce, a že platí „čím kdo zachází, tím také schází“. Jenže už v roce 1998 kázala ČSSD vodu, zatímco její středočeská skupinka vedená Stanislavem Grossem a Ivem Svobodou pila víno v podobě všelijakých kšeftíků a obezliček. Podstatné pro nápravu poměrů proto teď bude jediné: zbavit definitivně vlivu všechny přízraky, které léta pomáhaly vytvářet pokřivený svět Kubicovy zprávy. Právě to je třeba žádat od nové vlády.
