Poslanecká sněmovna
Závěr reformního desetiletí nutí agrární politiku k dokončení transformace. Až dosud podobu českého zemědělství určoval ztracený čas. Zákon o prodeji státní zemědělské půdy už měl být dávno na světě, totéž platí o novele transformačního zákona čili normě o vypořádání majetkových podílů zemědělských družstev.
Dolní komora Parlamentu nedávno přijala dva zákony, které by měly více vyjasnit majetkové vztahy v ze mědělství. Konzervativní venkov je na vlastnické vazby a právo, které je zajišťuje, citlivější a to do značné míry předurčilo i způsob řešení těchto reforem. Desetiletá prodleva ovšem normy zcela zbytečně zpolitizovala, rozštěpila venkov a přinesla práci Ústavnímu soudu.
První norma upravuje prodej půl milionu hektarů (z celkových 900 tisíc) státní půdy, kterou dosud drží Pozemkový fond. Jablkem sváru se stalo rozhodnutí, zda si půdu budou moci koupit pouze fyzické osoby, nebo zda na ni dosáhnou i zemědělské společnosti a dnešní nájemci. Pouze pro fyzické osoby se nakonec kromě zákonodárců ODS a US rozhodli i lidovci a silou svých hlasů zákon v této podobě schválili.
Sociální demokraté a komunističtí poslanci však zastávali a zastávají názor, že pro takové rozhodnutí není ani ekonomický, ani právní důvod. Pravicové poslance nařkli z diskriminace určité části podnikatelů a porušování Listiny základních lidských práv a svobod. Jejich dalším protiargumentem je nebezpečí rozprodeje „české půdy cizímu kapitálu prostřednictvím českých spekulantů. Navíc pozemky, o které se hraje, jsou podle nich soustředěny v příhraničních oblastech, a tak jsou prý zvláště cenné.
Podnikatelé, kteří jsou v současné době zároveň nájemci státní zemědělské půdy, mají zase strach z bankrotu. Součástí privatizačních projektů na majetek bývalých státních statků podle nich byl údajně příslib státu na odkup pozemků, kde privatizovaný majetek leží. „Chápeme to jako past a cílený atak na naše firmy, řekl Jaroslav Brom, předseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů.
Lidovci a unionisté ovšem byli ještě poměrně dlouho před samotným projednáváním předlohy pevně rozhodnuti půdu prodat pouze fyzickým osobám, a podpořit tak „tradiční selský stav . „Státní půda je příliš cenný atribut, který musí být v držení jedné konkrétní fyzické osoby s jednou nedělitelnou odpovědností za její stav, míní spolupředkladatel návrhu Pavel Pešek (US). Podle poslanců ODS však pro zjednodušení celé záležitosti zanikl podstatný a precedenční problém, který se ve své nahotě projevil například při privatizaci kladenské Poldovky. Při privatizaci státní půdy by se neměl prodávat majetek ještě před splacením ceny a za současné možnosti nového majitele s ním volně disponovat. To znamená prodávat či používat k zástavám u bank. Vlastnické právo by tedy podle ODS měla právnické osoba získat až po splacení plné ceny, což by do značné míry omezilo její podnikatelské aktivity. A z tohoto důvodu se rozhodla pro prodej výhradně fyzickým osobám.
Předloha, která nyní putuje do Senátu, by měla umožnit převod půdy i na veřejně prospěšné účely a bydlení ve prospěch obcí. Ty by měly zdarma získat rovněž deset tisíc hektarů lesních pozemků. Právnické osoby by mohly získat pouze již zastavěné pozemky. Soukromníci z daného či sousedního katastru by mohli podle návrhu půdu získávat za úřední cenu, kterou by bezúročně spláceli po třicet let. Pokud bude zájemců více, měla by logicky rozhodovat výše nabídky, a to i v případech, kdy by ve „druhém kole nakupovali ostatní občané či obce.
Návrh zákona ovšem hodlají u Ústavního soudu napadnout poslanci ČSSD a KSČM stejně jako Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů. Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou považuje za „zralý na řešení Ústavním soudem i ministr zemědělství Jan Fencl.
Vzápětí po zákonu o prodeji státní půdy schválili poslanci i novelu takzvaného transformačního zákona, předloženou sociálními demokraty. Jedná se o majetkové podíly, které mají lidé v zemědělských družstvech. Ta měla na základě platného zákona z roku 1992 sedmiletou ochrannou lhůtu, během níž sice mohla, ale nemusela tento majetek vydávat občanům, kteří zemědělsky nehospodařili. Nyní lhůta vypršela a podniky musí majetek vrátit. Brání se však tím, že by to způsobilo jejich kolaps. A právě schválená novela je toho má v podstatě uchránit. Družstva namísto majetku mohou vydat oprávněným osobám (věřitelům) veřejně obchodovatelné cenné papíry, takzvané majetkové listy. A o ně se vede spor. Zatímco družstva a jejich obhájci tvrdí, že je to jediná možnost, jak naplnit původní záměr o vracení majetku (nemají prý peníze), věřitelé zase prohlašují, že cenné papíry jsou vlastně bezcenné (nechybí výrazy „bude to jen cár papíru ). Představitelé soukromých zemědělců navíc připomínají, že jde vlastně také o dotaci družstevního sektoru čili o zvýhodnění jedné skupiny podnikatelů na úkor jiné, v tomto případě samostatně hospodařících rolníků. „Nám nikdo dluhy nepromine, proč mají mít takovou výhodu družstva? ptají se farmáři.
Scénář nespokojenců je v tomto případě obdobný jako u zákona o prodeji státní půdy, jen takříkajíc s opačným znaménkem. Tentokrát s návrhem právní normy nesouhlasí především ODS a Unie svobody. „Jde o první zákon po roce 1989, který vyvlastňuje majetek, prohlásil stínový ministr financí Vlastimil Tlustý.
Snad aby zachovala určitou reciprocitu, hodlá se ODS rovněž obrátit se stížností na Ústavní soud. Ministr Fencl ale v tomto případě zase kontruje: „Novela zajišťuje životaschopnost povinných osob (rozuměj družstev), což je jediná šance i pro oprávněné osoby.
Pro zmiňovanou novelu hlasovali spolu s poslanci ČSSD také komunisté a lidovci. Bývalý ministr zemědělství Josef Lux, který se jako poslanec tomuto tématu intenzivně věnuje, přitom tvrdí, že jde v podstatě o návrh, který již schválila vláda Václava Klause. Stínový ministr zemědělství ODS Miloslav Kučera ale navzdory Luxovu názoru tvrdí, že novela dokonce „ochraňuje tuneláře a ty představitele družstev, kteří v průběhu transformace porušovali zákony. Naráží tím na fakt, že z řady zemědělských družstev se v minulých letech „odštěpily nové podniky, které si leckdy převedly do vlastnictví použitelný majetek, a na původním podnikatelském subjektu zůstaly spíše dluhy, s nimiž se zemědělství stále potýká. Cenné papíry pro vypořádání podílů mají ovšem vydávat právě tyto původní podniky, odtud tedy obava o hodnotu cenných papírů.
Fakticky novela praví to, že oprávněným osobám, jejichž nárok nebyl uspokojen k 31. březnu tohoto roku, vznikne také nárok v hodnotě deseti procent nevypořádaného majetkového podílu, nejvýše však na částku 10 000 korun. Tyto peníze půjdou z prostředků Pozemkového fondu. Dluhopisy (cenné papíry) na další část majetku by pak měly mít splatnost dvacet let s roční úrokovou sazbou dvě procenta.
Osud obou návrhů zákonů, které by měly výrazně poznamenat majetkové vztahy v zemědělství, je však přes schválení sněmovnou stále ještě ve hvězdách. Ještě než se případně dostanou k Ústavnímu soudu, musí se k nim pochopitelně vyjádřit Senát. Tam se odehraje druhé kolo již dlouholetého souboje mezi zastánci spíše „podnikového zemědělství a prosazovateli samostatného, především farmářského způsobu hospodaření.
