(EURO 1/20010)
Nechci se pouštět do debaty o účinnosti boje proti globálnímu oteplování ani kritizovat výsledky kodaňského summitu. Nechci ani poukazovat na to, kolik nenáviděného oxidu uhličitého vyprodukovali účastníci summitu při cestách letadly či auty do Kodaně, popřípadě vytápěním konferenčních sálů a hotelů. Opravdu nechci polemizovat, zda to stálo za to.
Překvapuje mě však, že se natolik kritický týdeník EURO v článku Čestmíra Kose Reparát z oteplování (EURO 1/20010) zcela vyhnul jedné zásadní události, která se v Kodani stala. Co chtěli militantní demonstranti probíjející se k jednacím sálům? Neprotestovali přece proti záměrům konference jako při demonstracích známých ze zasedání NATO, G8 či Světové obchodní organizace (WTO). Ale násilnou formou podporovali zamýšlené záměry konference a chtěli přijmout dohodu o klimatu, o které snili i lidé v jednacích sálech. Tyto bojůvky se probíjely ke konferenčnímu centru, aby převzaly vedení klimatických rozhovorů a udělily neschopným politikům lekci z lidové demokracie. Militantní demonstranti v ulicích Kodaně se až příliš podobali těm v bílých ponožkách či rudých šátcích, které známe z minulosti.
Problematika znečišťování životního prostředí je vážná věc a lidé by se k němu měli chovat šetrně. Z boje proti klimatickým změnám však vylézají staří známí démoni. Bohulibý záměr, který je přece natolik jasný, že umožňuje zesměšňovat a dehonestovat nositele opačného názoru. V návrzích vědců i aktivistů je vidět další odklon od volného trhu a kapitalismu, a naopak příklon k sociálnímu plánování životů.
Vědecké poznání sice prokázalo změnu teplot, ale zatím neukázalo cestu, co s tím. Proto je možné na záchranu planety přinést jakékoli oběti. Již jsme to v minulosti několikrát zažili. A musíme být velmi opatrní, protože hranice mezi militantními demonstranty v kodaňských ulicích a částí aktivistů, kteří seděli v jednacích sálech, je nezřetelná.
Tomáš Jirsa, senátor za ODS a starosta Hluboké
Vážený pane senátore, „démony“, „bojůvkami“, „militantními demonstranty“ ani dalšími silnými výrazy jste mne ani trochu nepostrašil. A doufám, že ani vnímavého čtenáře. Ty, kteří krach politiků na kodaňském klimatickém summitu sledovali, potěšilo, že obyčejným lidem tyto zpackané politické hrátky nejsou jedno. Uprostřed tahanic o slova prošla Kodaní obrovská demonstrace, možná 40tisícová, možná 100tisícová (nikdo to neuměl spočítat), aby dala jednajícím najevo, že by neměli promarnit příležitost k domluvě. Politici ale často myslí jinak než obyčejní lidé, však to znáte. Očekávání dánských rodin, jež tvořily většinu účastníků demonstrace, i členů nevládních organizací, kteří se sjeli z celého světa, politici zklamali.
Kdybych nepovažoval za zásadnější věnovat se promarněnému summitu, napsal bych právě o této demonstraci. Prostým lidem totiž dochází to, co uniká světovým politikům a českým klimaskeptikům – ať je skleníkový efekt jakéhokoli původu, vyžádá si oběti, jež je třeba mírnit adaptačními opatřeními. A v tomto bodě jsou na tom mezinárodní domluvy nejhůř! Chceme-li se považovat za civilizovanou společnost, pak musíme vyrovnat hříchy minulosti a projevit solidaritu s chudými zeměmi. Musíme umět nést odpovědnost i za své současné i minulé emise stejně jako za každý jiný odpad.
Po prvořadých problémech je určitě na místě věnovat se i militantním demonstrantům. Nabalili se i na tuto akci. Stejně jako na každé shromáždění takové velikosti. Okrajově, a proto o nich většina ostatních účastníků demonstrace ani nevěděla. Stejně jako se nabalí na každé fotbalové utkání. Zpochybňuje to snad tento sport jako takový?
Jinou věcí je, že možná roste radikalismus mladých v přímé úměře k environmentální zabedněnosti naší generace. Pařížské studentské bouře v roce 1968 změnily Evropu. K lepšímu, protože rozšířily občanská a politická práva. Ostatně v tomto městě kdysi kdosi dobyl Bastilu.
Čestmír Klos, cestmir.klos@euro.cz
