Dostat se oficiální cestou na pohřebiště vlaků v České Třebové je složitá záležitost. Možná je i jednodušší a rychlejší dohodnout exkurzi do Temelína. Nejprve zavoláte pánovi X, který vás odkáže na svého kolegu z kanceláře, který má však zrovna dovolenou. Vrátí se po týdnu, ale opět vás odkáže na někoho dalšího. Ten další po chvíli zjišťování sdělí, že je nutné nejprve napsat oficiální žádost na vedení Českých drah. A když šéfové státního podniku konečně návštěvu schválí, reportáž může začít.
Pohřebiště vlaků je součástí jednoho z největších dep v Česku, České Třebové. Soustava kolejišť a drážních budov na délku měří sedm kilometrů, na šířku v průměru zhruba tři sta metrů. Místo, kde se demontují vysloužilé vagony a lokomotivy, zabírá jen jeho malou část. Na několika kolejích jsou zde seřazena vysloužilá kolejová vozidla, která čekají na likvidaci.
Pomalu procházíme mezi nimi. Na mnoha vagonech se očividně cvičila většina sprejerů z České Třebové a okolí. Jak je vidět na některých výtvorech, trénink nebyl dostatečný. Mezi vagony je zaparkováno i pár lokomotiv. Do jedné z nich vstupujeme. Nejsme první, před námi tu již několikrát řádila skupinka zlodějů kovů, která vyrvala všechno, co se vyrvat dalo a mělo alespoň nějakou hodnotu.
„Je to tady rozlehlé, těžko to oplotíte a ohlídáte, se zloději kovů tady bojujeme pořád. I proto se snažíme vystříhat měděné kabely a další věci ještě dřív, než se sem dostanou. Pomáhá nám i najatá agentura,“ vysvětluje náš průvodce. Hned vedle vlaků čekajících „na smrt“ je depozitní kolej, na kterou se „ukládají“ cenná vozidla, která by se v budoucnu mohla stát součástí některé z muzejních expozic. Mezi novějšími vlaky jsou i vozidla z první republiky, patrně největším unikátem je tendr parní lokomotivy vyrobené před první světovou válkou v Anglii.
Včetně přípravy trvá rozebrání jednoho vagonu sedm dní. Nejsložitější je vytrhat z interiéru nekovové části, pak již pokračuje destrukce mnohem snáz. Začne se strháním kovových prvků, poté přijde na řadu stříhání kovové skříně speciálními hydraulickými nůžkami. Vše završí pálení podvozkové části. U lokomotivy je mnohem jednodušší počáteční fáze destrukce, ale složitější bývá poslední fáze. Měsíčně jsou schopni takto zlikvidovat osm až deset osobních vagonů. Z jednoho je zhruba 25 tun kovového odpadu, z lokomotivy v průměru šedesát tun
České dráhy začaly s rozebíráním vagonů a lokomotiv v roce 1994. Mimo jiné i proto, že v té době státní firma razantně snižovala stavy zaměstnanců a snažila se alespoň pro některé z nich najít náhradní práci. V polovině devadesátých let se v České Třebové demontovaly hlavně lokomotivy. I kvůli nedostatku zakázek se ale na několik let s rozebíráním vozidel přestalo. K obnovení provozu došlo v roce 2013. Teď tu čeká na svůj nezvratný osud více než stovka vozidel. Převažují osobní vagony, také kvůli tomu, že České dráhy teď masivně investují do jejich obnovy a ty vysloužilé vyřazují.
Čtěte také:
Legendární lokomotiva "Bardotka" končí
Brabec si chválí bezhotovostní platby za šrot. Kov mizí za hranice, tvrdí sběrny
