Pláně okolo Kirkúku pokrývá poprašek čerstvého bílého sněhu. První sněhová nadílka vyhnala z domů desítky nadšených rodin. Výskající děti se koulují, někde staví malé sněhuláčky a dospělí jim v tom zdárně sekundují. Je zima, jakou si člověk, který zná Irák jen jako rozpálenou pouštní zemi, jen těžko dovede představit.
Naše auto přijíždí před brány velitelství Asayish, kurdských vnitřních bezpečnostních složek. Dostat se sem je dost obtížné. Asayish totiž mají pod kontrolou uvězněné bojovníky Islámského státu a i další osoby, které s nimi spolupracují. Natočit rozhovor se zajatci z řad islámských radikálů se pokoušíme už od května.
Až doposud se nám ale nepodařilo najít člověka, který by měl takové kontakty, aby se to povedlo. Až nedávno jsme se seznámily s Mahmúdem (jeho jméno jsme změnily z důvodu obav o jeho bezpečnost), který zná ty správné lidi. Potíž je v tom, že my neznáme osobně jeho. Jsme propojeni jen přes sociální síť. Snažíme se prověřit jeho totožnost a identitu, jak to jen jde, ale přece jen jedeme do neznáma. Kirkúk není zrovna bezpečné místo pro dvě novinářky ze Západu.
Začal znovu padat sníh, když vystupujeme z auta před základnou Asayish. Naštěstí už na nás čeká šéf vyšetřovatelů Ismail Mahmúd Ahmad, hladce oholený muž středního věku s knírem a huňatým obočím. Asayish úzce spolupracují s politickou stranou PUK navázanou na bývalého vedoucího představitele iráckého Kurdistánu Džalála Talabáního. Blízké vztahy udržují i s Kurdskou stranou pracujících (PKK) a své lidi mají také na územích ovládaných Da`iš (arabský akronym pro IS). Dokáží tak konfrontovat informace získané od vězňů s jinými zdroji.
Čtěte rozhovor s Lenkou Klicperovou: Problémem Sýrie není jen Islámský stát
„Od roku 2014 se nám téměř nepodařilo získat žádné zajatce. Ale tím, jak se boje přesunuly více na irácké území, stoupl jejich počet na více než sto. Máme zde jak bojovníky, tak i tzv. spící buňky a lidi různě spolupracující s IS. Podle zákona je vnímáme všechny stejně, jako teroristy. Když jednou někdo přísahal Baghdádímu, je pro něj schopný udělat cokoli,“ říká při rozhovoru v kanceláři, kterou tvoří kontejnerová stavební buňka, kterých je na velitelství plno. Podle jeho slov IS rekrutuje mladé, lehce manipulovatelné muže. Vystavuje nám povolení a my se vydáváme na cestu na okraj Kirkúku na další základnu, kde jsou drženi vězni IS.
Vyšetřovatel: Tvrdí, že nikoho nezabil. Lže
Rozhovor s dvěma mladými členy IS se odehraje v další z provizorních kanceláří. Oknem vidíme přicházet muže jen v košili a lehkých volných kalhotách. Je naboso, má spoutané ruce a na očích pásku. Kásim Ahmed (22) se klepe zimou a najednou se mu v očích objevují slzy. Rozhovor z arabštiny překládá vyšetřovatel, který musí zůstat v anonymitě. „Když zabíjel, tak nebrečel, teď si prý vzpomněl na matku,“ pohrdavě utrousí. Mladík nedokáže ani zopakovat přísahu, kterou slíbil věrnost vůdci IS al Baghdádímu. Tvrdí, že nikoho nezabil a že jen hlídal checkpointy. „Lže,“ kontruje vyšetřovatel.
Druhý mladík je jen o rok mladší. Je oblečen stejně nalehko, kromě hustého kníru je hladce oholen, ani stopy po typickém plnovousu. „Zabil jsem šest lidí během výcviku. Přísahal jsem Baghdádímu a všechno, co nařídí, musí být vykonáno,“ říká. Těch šest lidí zastřelil pistolí, byli to zajatci, šíté, Kurdové, zkrátka nepřátelé,“ říká a spoutanýma rukama si občas zajede do krátkých černých vlasů.
Podle vyšetřovatele patřil ke speciálním silám uvnitř IS, ačkoliv tvrdí, že po výcviku bojoval pouze na druhé frontové linii. Snaží se zlepšit si své postavení a nepřiznat se ke všem zločinům, které spáchal. Pikantní na celé věci je to, že tento Arab má vysoce postaveného tchána, který je členem iráckého parlamentu.
Reportáže z iráckého Kurdistánu přináší Lenka Klicperová, šéfredaktorka Lidé a Země společně s Jarmilou Štukovou, fotoreportérkou.
Čtěte také:
