Prezidentská kandidatura bývalého agenta CIA Evana McMullina „pět minut po dvanácté“ má podporu mnoha republikánů. Víc než o Bílý dům, kde nemá McMullin žádnou šanci, jim však jde o Senát.
Evan McMullin je dobře vypadající čtyřicátník, mluví uvážlivě a v lecčems se vyzná. Na Blízkém východě se ve službách CIA naučil arabsky, pozdější angažmá v investiční bance Goldman Sachs mu zase dalo nahlédnout do světa prvoligových financí. Sám o sobě říká, že má politicky konzervativní názory, ale například se staví proti perzekuci imigrantů a muslimů. Jinými slovy: kdybyste hledali přesný opak Donalda Trumpa, McMullin je váš chlapík. Jedno ale mají společné: nerealistické přání nastěhovat se v lednu do Bílého domu.
Poptávka po Netrumpovi
Silná poptávka po někom, kdo je všechno možné, jenom ne Trump, opravdu vznikla; trochu paradoxně právě ve straně, která před pár týdny Trumpa vyslala do listopadových prezidentských voleb. Co nikdo nepovažoval za možné, se stalo skutkem: když byl Trump prohlášen oficiálním kandidátem Republikánské strany, chce partajní establishment podporovat (či dokonce vytvořit) jeho protivníka v pozici kandidáta nezávislého.
Na první pohled je to extrémně divoký stav věcí. Když 8. srpna McMullin svoji kandidaturu oznámil, věděl, že jeho šance na zvolení jsou prakticky na nule. V sedmadvaceti státech Unie již propásl lhůtu, během níž se nezávislý kandidát může k volbám vůbec přihlásit. McMullin říká, že taková vnitrostranická opatření napadne soudně – mnoho času mu věru nezbývá.
V něčem se Trump nemýlí? Čtěte:
Trump má výjimečně pravdu: NATO nedokáže ochránit Pobaltí
Ačkoli několik prominentních republikánů již oznámilo, že se budou na McMullinově kampani podílet (mezi nimi exguvernérka New Jersey Christine Whitmanová, floridská šedá eminence Rick Wilson nebo neúspěšný kandidát z roku 2012, McMullinův mormonský souvěrec Mitt Romney), tři měsíce jsou zoufale krátká doba na vytvoření efektivní celoamerické organizace, jež je nezbytnou podmínkou úspěchu.
McMullin, dnes již slušně postavený stranický funkcionář, to všechno ví dobře sám. Proč tedy do voleb s křížkem po funuse vůbec vytáhl? On sám se může řekněme zviditelnit pro volby v roce 2020; ale čím je zajímavý pro své partajní kolegy?
Cui bono?
Americká média spekulují o tom, že je to prostě pokus republikánského establishmentu hodit pár klacků pod nohy Donaldu Trumpovi. A skutečně, McMullin by v listopadu bezpochyby sebral více hlasů jemu než Hillary Clintonové. Na druhé straně lze argumentovat, že Trump se nejlépe porazí sám, jak dokládají poslední týdny, kdy jeho kampaň vrší chybu na chybu.
Je ale možné i jiné vysvětlení: republikáni chápou, že Trump nemá proti Hillary šanci, a snaží se omezit škody na minimum. Kromě prezidenta budou Američané v listopadu volit i Kongres – a republikáni za nic na světě nechtějí přijít o svoji převahu v Senátu. V letošních volbách je v sázce 32 senátorských křesel a nejméně osm republikánů v nich má namále.
Děje se tak ve státech, které z definice nejsou zcela politicky vyhraněné a ve kterých bude každá asociace s Trumpem pro kandidáty přítěží. Pro demokraty by bylo velmi snadné vyslovit zničující větu: Toto je můj protikandidát, Trumpův spojenec.
Republikánům by se proto velmi hodilo, aby mohli opáčit: Ne, já s Trumpem nejedu, podporuji XY. K tomu ovšem potřebují někoho, kdo bude Trumpovým opakem, člověka důvěryhodného a seriózního. Hello, Mr. McMullin.
Přečtěte si komentář ke kampani Donalda Trumpa:
Vladan Gallistl: Trump si začíná prohrávat volby
