M i r o s l a v G r é g r
Ministr průmyslu a obchodu se domnívá, že česká ekonomika se musí opírat především o průmysl, jehož proexportně orientované základy vznikly již za Rakouska-Uherska. Hodně si slibuje od revitalizačního programu pro velké průmyslové firmy.
EURO: Jak se cítíte ve své funkci? Říká se, že máte odborné rozepře s ministrem financí Ivo Svobodou a s místopředsedou vlády pro hospodářskou politiku Pavlem Mertlíkem.
Grégr: Pokud se týká rozporů s ministrem financí, tak vidíte, že se směji. S Ivošem nás ještě před nástupem do vlády spojovaly přátelské vztahy. Když jsme se poznali při práci v sociální demokracii, tak jsme si padli do oka a v řadě názorů na vývoj národního hospodářství jsme se shodli. Samozřejmě, teď máme na některé problémy rozdílné pohledy, protože on je ministrem financí a já ministrem průmyslu a obchodu, ale vždy o problémech jednáme a dojdeme k určitému konsenzu. Pokud jde o místopředsedu Mertlíka, tak jsme se dříve tak dobře neznali a určité názorové rozdíly tam byly. Já bych ale řekl, že když někdo není fanatický ideolog, tak v odborné diskusi nad konkrétním problémem s ním vždy nějaké řešení najdu.
EURO: Vy jste se neznal s Pavlem Mertlíkem? Vždyť byl předsedou národohospodářské komise vaší strany.
Grégr: Ano, ale jen krátce, v poslední době. Prostě jsme se do styku příliš nedostali.
EURO: Nejde v jeho případě o generační střet? Pavel Mertlík je na vládního představitele poměrně mladý a vy jste…
Grégr: …velmi starý.
EURO: Ne, chtěl jsem říci velmi zkušený.
Grégr: Říkáte to jemně, dá se to tak říci. Myslím, že jsme s místopředsedou Mertlíkem našli shodná východiska a že mezi námi nejsou žádné konflikty. Já se často dozvídám s překvapením z médií, co všechno jsem řekl a co si myslím, i když jsem to neřekl a ani si to nemyslím.
EURO: Ve vládě jste teprve pár měsíců. Můžete se už pochlubit nějakými konkrétními výsledky?
Grégr: Já v tomhle křesle nesedím poprvé, protože v polistopadové vládě jsem zastával funkci ministra strojírenství a elektrotechniky, takže jsem už řeholi funkce ministra okusil. Dnešní ministerstvo průmyslu ale má daleko širší rozsah působnosti. Když to vezmu historicky asi dvacet let zpátky, tak vzniklo z dvanácti ministerstev. Hodně nové je, že cítím obrovskou odpovědnost za to, abych vyvedl český průmysl z krize, do níž se s celým národním hospodářstvím v posledních několika letech dostal. Přijatý model transformace kritizuji od počátku 90. let a nejsem vůbec rád, že se moje předpovědi naplnily, jak je to vidět souhrnně například na propadu hrubého domácího produktu.
EURO: Zůstaňme u výsledků. Jsou nějaké?
Grégr: Myslím, že mám poměrně dobře zmapováno, v jakém stavu se nacházejí segmenty hospodářství, které mám v kompetenci. Jako jednu z prvních věcí jsme položili na stůl investiční pobídky, které sice byly navrženy už minulou vládou, ale nebyly uvedeny v život. My jsme je prohloubili, takže jsou opravdu pro zahraniční investory zajímavé.
EURO: Ty ale ještě nejsou schváleny.
Grégr: Schváleny ne, ale jejich návrh prošel diskusí a připomínkovým řízením a je hotov. Podstatou našeho změněného návrhu je snížení hranice pro investiční pobídky z 25 na 10 milionů amerických dolarů a zvýšení částky na vytvoření nových pracovních míst. Zcela nové je, že při investici nad 150 milionů dolarů s multiplikačním efektem mohou být pobídky rozšířeny. Předpokládám, že to tak bude i schváleno.
EURO: Nevadí vám spojení průmyslu a obchodu do jednoho resortu?
Grégr: Ne, podle mě je to účelné. Smyslem našeho ministerstva není řídit podniky, ale vytvářet jim vhodné podnikatelské klima, které by bylo srovnatelné s průmyslově rozvinutými zeměmi. Potenciál českého průmyslu je už od dob Rakouska-Uherska větší než domácí spotřeba, to znamená, že je exportně orientován, takže spojení s obchodem se mi zdá funkční.
EURO: Jste spokojen se svými úředníky, udělal jste v úřadu čistku?
Grégr: Přivedl jsem pár nových lidí, žádné propouštění se nekonalo. Nedávno jsem hovořil s našimi odboráři a bohužel jsme se zhruba shodli, že dobrých úředníků je málo.
EURO: Souhlasíte s pokřivenými cenami elektrické energie?
Grégr: Máte zřejmě na mysli hlavně takzvané křížové dotace. Tomu, čemu se dnes říká deregulace, říkal dřívější režim úpravy cen, fakticky ale jde vždy o zdražování. Deregulace nezní tak hrozivě. Vžila se teze, že velkoodběratel doplácí na maloodběratele. Teď je otázka, kde je pravda, jakým způsobem to vyrovnat. Mě zatím ještě nikdo nepřesvědčil, že kalkulace, které dává na stůl ČEZ, jsou věrohodné. Já se nedomnívám, že společnost ČEZ, která má velké zisky, trpí nedostatkem prostředků. Když si ČEZ půjčí na investice, musí je rozložit na dostatečně dlouhou dobu, a ne chtít, aby mu je odběratelé zaplatili během několika málo let. Tohle bych chtěl rozklíčovat, kde je ta správná hranice.
EURO: Pane ministře, vy ale přece máte dost pravomocí na to, abyste měl ve správních orgánech ČEZ svoje lidi, abyste měl hodnověrné informace.
Grégr: Podívejte se, kolik takových problémů se nahromadilo, kolik průmyslových podniků skomírá. To nejde řešit všechno hned a najednou. Představa, že mnohaleté problémy se vyřeší za sto dnů nové vlády, je zcestná.
Euro: Počítáte s obměnou lidí ve správních orgánech polostátních společností, jako je například ČEZ? Říká se, že dohoda ODS a sociální demokracie zahrnuje ujednání o zachování personálního obsazení řady takovýchto míst, která jsou samozřejmě i finančně výnosná.
Grégr: Já o takových ujednáních nic nevím. Mojí prioritou při výběru lidí je odbornost, a ne politická příslušnost. Já jsem schopen akceptovat kvalitního odborníka z opozice a odmítnout neschopného z vlastních politických řad. Moje celoživotní praxe v průmyslu ze mě učinila pragmatika. Posuzuji lidi podle kvality práce a samozřejmě i podle charakteru. Podrazy, lži a podobně nesnáším.
EURO: Lze tedy očekávat personální změny v polostátních společnostech patřících do vašeho resortu?
Grégr: Samozřejmě, všude tam, kde to je potřeba. Když jsme u společnosti ČEZ, vzpomeňte si, že v diskusích o Temelínu jsem řekl, že jsem ochoten garantovat jeho dostavbu při daných termínech a nákladech osobně. K tomu ale potřebuji kvalitní spolupracovníky i v této společnosti, kteří mi pomohou.
EURO: Co jste myslel tou osobní garancí? Že případně odstoupíte?
GRÉGR: Že dávám osobně jako ministr hlavu na špalek. Dostavba Temelína se kryje s mým funkčním obdobím, takže míru odpovědnosti lze vyhodnocovat. Čekám také na výsledky práce nadnárodní komise pro Temelín.
EURO: Máte nějaký osobní názor, proč se stavba Temelína tak protahuje a prodražuje?
GRÉGR: Jak to říci diplomaticky… Je otázkou, zda výběrové řízení proběhlo šťastně, zda byly šťastně uzavřeny smlouvy, zda byly naprosto jednoznačně naformulovány požadavky, odpovědnost, penalizace, vymahatelnost smluv a podobně.
EURO: Vy si ale přece můžete udělat svou vlastní komisi a všechno prošetřit.
GRÉGR: Já jsem to měl samozřejmě připraveno, ale ve vládě byla zvolena varianta nadnárodní komise. Mně je trochu nepříjemné, že sestavováním komise se všechno zase zdrželo. Dvě komise by ale byly pro legraci.
EURO: Jste pro dostavbu Temelína, ať to stojí, co to stojí?
GRÉGR: Takhle bych to nestavěl, existuje hranice rentability. Zatím bylo řečeno, že by náklady mohly být asi 100 miliard korun, takže určitou rezervu ještě máme.
EURO: Jak velkou?
GRÉGR: Asi 30 miliard korun.
EURO: A co když skutečné náklady budou vyšší, co se stane?
GRÉGR: Já myslím, že nebudou. Když se do toho rychle vstoupí, tak by se to nemělo stát. Kdyby ale k tomu došlo, bylo by to nepříjemné. Muselo by se všechno znovu projednat. Musíme brát do úvahy i skutečnost, že energetická politika musí mít delší horizont než u jiných odvětví. Vezměte si například, že kolem roku 2030 budou dotěženy zásoby hnědého uhlí v severních Čechách. Musíme proto řešit, jakým způsobem budoucí výpadek uhlí nahradit.
EURO: Dokdy chcete deregulovat ceny elektřiny?
GRÉGR: Do roku 2002.
EURO: Proč tak pozdě? Doposud se uvažovalo o roku 2000.
GRÉGR: Jde o dva aspekty. Když chci řešit energetiku jako celek, nemohu řešit zvlášť elektřinu, zvlášť teplo a podobně. Cena elektřiny musí vyjadřovat náklady plus přiměřenou míru zisku. Všechny dosavadní úvahy byly střílením od boku a já jsem to také jako poslanec v Parlamentu kritizoval. Prodloužené období by mělo být využito k vysoce odborným cenovým analýzám. Ten druhý aspekt se kryje s programem sociální demokracie a jde v něm o to, aby cenový náraz na občana byl rozložen do delšího časového období. My prosazujeme sociálně tržní ekonomiku, tak jak to dělají všechny průmyslově vyspělé země na celém světě, a musíme také vědět, co je v daný okamžik pro občana cenově únosné.
EURO: Pokud jde o doprivatizaci velkých monopolních celků, tu chcete udělat také do roku 2002, anebo počítáte s jiným obdobím?
GRÉGR: Jako horizont sleduji rovněž rok 2002. Myslím si ale, že v tomto případě by bylo nesmyslné dávat tento termín někomu na osobní odpovědnost. Důsledky povyšování ideologie nad pragmatičnost právě teď pociťujeme. Já se domnívám, že v zásadních otázkách, jako doprivatizace musíme postupovat velmi obezřetně, že musíme zvažovat, kde ponechat vliv státu a kde ne a samozřejmě hledat takové strategické partnery, kteří budou kvalitní. Jako polistopadový ministr strojírenství a elektrotechniky jsem vlastně zprivatizoval jenom jeden podnik. Byla to Škoda Mladá Boleslav, která se spojila s Volkswagenem. Řekl bych, že výběr strategického partnera probíhal velmi náročně. Vyhodnocovací skupina, která byla složena z řady špičkových odborníků, se tím zabývala zhruba půl roku a sledovala asi 23 parametrů. Nakonec zůstaly pouze dva kandidáti – Volkswagen a Renault – a já si myslím, že i konečná volba byla provedena velmi zodpovědně. Průběh i výsledky ukazují, že to bylo dobré řešení. Moje představa je, že také u dalších strategických firem musí výběr probíhat stejně zodpovědným způsobem, že to nemůže být volná soutěž, kdo dá více.
EURO: Přibližte nám trochu váš koncept revitalizace průmyslových podniků.
GRÉGR: Česká republika je historicky závislá na průmyslové činnosti. To nevzniklo v minulém režimu ani v dobách první republiky, to je historicky už od dob Rakouska-Uherska. Největší průmyslové podniky se tu zakládaly v polovině minulého století, ať to byly Vítkovice, Škoda Plzeň nebo Poldi Kladno. A vždy měl tento průmysl proexportní zaměření. Průmysl však teď je ve velmi špatném stavu. Žádné jiné odvětví nás přitom uživit nemůže. Z tohoto důvodu jsem oslovil největší banky a pracujeme na revitalizačním programu.
EURO: Z vašich četných výroků se zdá, že slibujete pomoc téměř každému velkému podniku. Jak chcete podniky do programu vybírat a kde chcete na něj vzít peníze?
GRÉGR: Ministerstvo průmyslu a obchodu nechce vybírat ani vítěze, ani poražené. Každý, kdo by chtěl vstoupit do revitalizačního procesu, by měl přijít s vlastním kvalitním podnikatelským záměrem. Posuzovat projekty bude obdobně jako u privatizace Škody Mladá Boleslav odborný tým, který bude pracovat s určitými kritérii. U Škodovky tenkrát byla zastoupena v komisi Investiční banka, v týmu pro revitalizaci by měly být zástupci čtyř velkých bank. Samozřejmě začneme asi od těch největších podniků, protože když se vzpamatuje velká firma, vzpamatují se i ty menší, které pro tu velkou pracují. V globalizujícím se světě vidíme, že i velké společnosti se slučují do ještě větších, aby uspěly. To, co jsem kritizoval již dříve, byly přesně obrácené praktiky, k nimž se dneska už mnozí politici nechtějí znát – že je třeba giganty roztříštit na malé společnosti. Ti naši tehdejší giganti byli přitom ve světě velmi malí. Škoda Plzeň měla počátkem 90. let přes čtyřicet tisíc zaměstnanců, ale v první tisícovce největších firem ve světě nebyla.
EURO: A nebude to tak, že podnik dostane v rámci programu revitalizace peníze a odevzdá je obratem své bance, které dluží?
GRÉGR: Samozřejmě, že takové nebezpečí hrozí, ale my přemýšlíme, jak mu zabránit. Je úkolem komise, v níž budou zástupci bank, ale také našeho ministerstva a další odborníci, aby uhlídala, že nebude upřednostněna jedna banka před druhou, že pomoc půjde opravdu na dobrý podnikatelský projekt.
EURO: Jak reagovaly banky na váš návrh?
GRÉGR: Velmi příznivě.
EURO: Odkud vezmete na program potřebné peníze?
GRÉGR: To je určitá množina zdrojů. Asi vždy bude základem restrukturalizace úvěrové zátěže, čili může se stanovit odklad splátek, jejich rozprostření na delší dobu.
EURO: Budou na to banky mít, když jsou ve špatném stavu?
GRÉGR: Tyhle analýzy bych teď tady nedělal. Půjde také o státní garance a další zdroje. Každý projekt bude individuální. Někde uvažujeme o kapitálových vstupech, jinde o vstupu strategického partnera.
EURO: Jak konkrétně hodláte podpořit export nad dosavadní rámec pojištění exportních rizik a úvěrů v rámci EGAP a ČEB ?
GRÉGR: Samozřejmě je to záležitost dostupnosti těchto dvou produktů a jejich parametrů. Když si v nějaké mezinárodní soutěži musíte zahrnout do nabídkové ceny poměrně vysokou cenu pojištění a exportního úvěru, těžko pak můžete uspět. Navíc nejde jenom o to, jak profinancovat finální dodávku, ale jak profinancovat celý proces jejího vzniku, od vývoje až po prodej. Chceme samozřejmě, aby sazby exportního pojištění a exportních úvěrů klesly, aby byly srovnatelné s podmínkami západních společností. Jde také o změnu přístupu EGAP a ČEB, ne si jenom nechat platit, ale také riziko podstoupit. Mě nikdy netěšilo, když tyto instituce říkaly, že ani nevyčerpaly peníze, které měly, protože nebylo dost projektů. Já myslím, že projektů bylo dost, ale produkty nabízené těmito institucemi neskýtaly záruku konkurenceschnopnosti, a proto se průmyslové podniky o ně ani dostatečně neucházely.
EURO: A dál?
GRÉGR: S ministrem zahraničí Janem Kavanem jsme se dohodli, že ministerstvo průmyslu a obchodu převezme – to je rovněž jeden takový dobrý výsledek, na nějž jste se ptal v úvodu – odpovědnost jak za personální obsazovaní, tak samozřejmě za metodické řízení obchodně ekonomických oddělení při zastupitelských úřadech.
EURO: Ta dohoda je už hotová?
GRÉGR: Už jsme to podepsali, ale málokdo to zveřejnil. Já myslím, že to je velmi významná dohoda. Je to něco, po čem průmyslová sféra dlouho volala. Teď pracujeme na restrukturalizaci této zastupitelské sítě. Chtěl bych také uvést do života offsetový program, který se zatím nevyužívá. Myslím, že při řadě významných dodávek od zahraničních firem do České republiky, kde se odběru navíc účastní stát, by se měl offset požadovat, to znamená, že se dohodne, že české podniky zase dodají na oplátku něco do zahraničí. Jde o chybu na naší straně. Proto si teď mapuji produkty, které bychom mohli nabídnout zahraničním partnerům při jejich významnějších dodávkách k nám.
EURO: Když se podíváte jako odborník – strojař do příštího tisíciletí, jaký český průmysl v něm vidíte? Soustruhy, zbraně, cukrovary a pivovary, vagony, lokomotivy, automobily, anebo půjde už o docela jiné odvětví.
GRÉGR: Já si myslím, že tradiční obory mají šanci na přežití a uplatnění, pokud se budou dělat dobře a budou mít také dostatečné kapitálové zázemí. Podkapitalizování českých podniků je velkým problémem, který je důsledkem kuponové metody privatizace. Ale samozřejmě tu je celá řada nových oborů, například ekologické strojírenství. Myslím, že budeme držet své pozice v klasických oborech, v nichž máme tradici, zkušenost a kvalitu, ale zároveň se budeme uplatňovat v nových oborech a technologiích.
O Miroslavu Grégrovi (69)
jsme podrobně psali již v Portrétu v třetím čísle EURA. Připomeňme, že se stal známým v 60. letech především jako úspěšný generální ředitel Desty Děčín. Podílel se také na tehdejších hospodářských reformách. Po normalizačním politickém vyhazovu z Desty v roce 1970 pracoval u Staveb silnic a železnic. V roce 1990 byl ministrem strojírenství a elektrotechniky. Později se angažoval v sociálnědemokratické straně a na čas se vrátil jako ředitel do Desty. V ČSSD si vybudoval silnou pozici a od letošního července je v jejím kabinetu ministrem průmyslu a obchodu. Hodně pracovního času věnuje návštěvám podniků. Je ženatý, má dvě děti a velmi dobře mluví německy. Rád chodí na procházky se svým psem Samem.
