Zveřejnění zápisu rozhovoru mezi Sarkozym a Topolánkem českou diplomacii nesmírně poškodilo
Tohle opravdu křehké francouzsko-české vztahy nepotřebovaly, napsal francouzský deník Le Monde začátkem prosince loňského roku v nezvykle dlouhém článku věnovaném zveřejnění zřejmě doslovného záznamu důvěrného jednání českého premiéra a francouzského prezidenta na hlavičkovém papíře českého velvyslanectví v Paříži. Obsah rozhovoru měl přitom podléhat utajenému režimu.
V českých médiích se událost probrala z nejrůznějších vnitropolitických hledisek; převažuje švejkovská snaha únik záznamu bagatelizovat nebo „státotvorně“ zamést pod koberec. Zatím se ale pomíjela škoda, kterou záležitost představuje pro vztah obou zemí i vlád a pro obrázek profesionality české vlády a diplomacie u evropských politiků vůbec. V době začátku našeho předsednictví. Kdo by chtěl tyto vztahy do hloubky poškodit, nemohl si vymyslet rafinovanější způsob.
Jako divadelní hra
Nedělejme si iluze: článek, který zveřejnil týdeník Reflex koncem listopadu, měl jistě druhý den na stole francouzský prezident, aby si z novinářského textu přečetl, co říkal o jiných politicích Evropy a arabského světa, které snaživý autor zápisu neopomněl všechny pěkně vyjmenovat. Měli ho jistě také všichni tito státníci, Angelou Merkelovou počínaje a alžírským prezidentem Abdalazízem Buteflikou konče, mají u nás přece své ambasády a ty jistě konaly svou práci. Dovedete si představit jejich reakci? Dočíst se, co o nich říká v soukromí francouzský prezident? A dovedete si představit reakci Sarkozyho, když mu vrabci ze střechy v češtině přečtou to, co říkal osmi párům uší v domnění, že se to nedostane za stěny jednacího sálu? Vždyť i jeho velvyslanec v Praze zcela nezvykle veřejně prohlásil, že je konsternován, že česká diplomacie provádí zápisy z jednání takovým amatérským způsobem a že s nimi zachází tak, že se k nim mohou dostat novináři. Zápis měla jistě i všechna evropská ministerstva zahraničí, která vzhledem k našemu nastávajícímu předsednictví mají náš stát pod drobnohledem.
Český velvyslanec v Paříži Pavel Fischer, který dokument pořídil, týdeníku Reflex autenticitu záznamu popřel. Vicepremiér zodpovědný za evropské záležitosti Alexandr Vondra prohlásil, že diplomatické záznamy nemají podobu divadelní hry. Jenže velvyslanec zřejmě takovým stylem psal, píše – a snad už nebude psát – všechny!
Je jisté, že záznam je autentický. Jednak vám to potvrdí kterýkoli z desítek diplomatů z českého ministerstva, kteří jej četli, jednak se za něj omluvil a tím jej legitimizoval ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (krásné gesto gentlemana, škodu ale neodčiní, tu může napravit jen rázný krok), jednak jej potvrdil i premiér Topolánek. Faksimile z týdeníku Reflex vykazuje všechny rysy formulářů, jaké se z ambasád posílají, což potvrdí kdokoli obeznámený s diplomacií, včetně hlavičky, jména autora velvyslance Fischera či třeba jednacího čísla.
Na otázku, zda dokument neměl být utajen, nyní hledá odpověď Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Ten podle Rádia Česko zkoumá, zda ministerstvo zahraničí neporušilo zákon. NBÚ nebude hledat úředníka, který zápis vynesl, najít viníka je úkolem pro ministerstvo zahraničí. Vypadá to tedy, že kauza ještě zdaleka neskončila. Nicméně český velvyslanec v Paříži je stále ve funkci.
Uzavřená záležitost?
Stala se nesmírná škoda, která se bude napravovat léta, pokud ji vůbec někdo na českém ministerstvu napravovat začne. Zatím to tak nevypadá… Vztahy s francouzskou politickou elitou nejsou již léta nejlepší, se Sarkozym mohl nastat posun, ale incident se zápisem tento proces vyloženě na dlouho pohřbil. Deník Le Monde napsal, že v Elysejském paláci už jsou zmatky kolem česko-francouzského rozhovoru za zavřenými dveřmi považovány za uzavřenou záležitost. Ale co mají říkat? Že francouzskou stranu únik zápisu nesmírně naštval? Přece nic takového žádný diplomat veřejně nikdy neprohlásí.
Jak ale týdeníku EURO řekl nejmenovaný francouzský diplomat, česká ambasáda si může v Paříži nechat vypnout telefony, protože se s jejími úředníky nikdo nebude bavit tak jako dosud. Myslíte, že Sarkozy bude ještě chtít s Topolánkem jednat tak jako dříve? Jinak než v čistě oficiálních floskulích o tom, že český premiér je statečný muž, že Evropa v době našeho předsednictví bude ve velmi dobrých rukou, jak je rád a jak blahopřeje? O vážných a choulostivých geopolitických záležitostech, třeba o Iráku, Afghánistánu nebo Íránu? Aby si to pak dotyční přečetli v novinách?
Předsednictví s hendikepem
Příští půlrok bude Česká republika jako předsednická země vytlačena do nejvyšší světové politiky, bude (tedy mohla by být) na šest měsíců vpuštěna do hájemství problémů, které ji dosud míjely a na něž neměla. Jistě proto Sarkozy mluvil s Topolánkem tak otevřeně, proto mu tykal – aby jeho český partner cítil, že teď patří mezi velké hráče, kteří hýbou světem. A jejichž každé slovo má váhu. Avšak za předpokladu, že si ho nečtou na chodbách ministerstva zahraničí pro pobavení mladí diplomaté a sekretářky, jak se to prý tentokrát dělo, že není zapsáno jako fraška a že se posílá utajenou cestou, nikoli kanály komukoli otevřenými. Svědčí o tom i úvodní stránka dokumentu, kde si můžeme přečíst, kam ho český velvyslanec v Paříži poslal: zastupitelským úřadům v Moskvě a v Tel Avivu, v zemích EU a NATO, celé vládě a dalším úřadům.
Ještě než jsme se ale do té nejvyšší ligy dostali, ještě než nám obrazně řečeno předali kód jaderné bomby, jeden zbabraný zápis z jednání ukázal, že Češi na něco takového nemají, že jsou amatéry, kteří neznají či z ledabylosti nedodržují pravidla profese. Pozor, mluvíte s Čechy, co řeknete, rozešlou každému kamarádovi, asi proto, aby se blýskli, že u toho byli. Tak s tímhle hendikepem začne výlet české vlády a premiéra Topolánka do nejvyšších příček světové politiky, s touhle koulí na noze budou jednat za sedmadvacet Evropanů s jinými státníky.
To zveřejnění poškodilo náš stát ve světě víc, než se zatím zdá. A ve jménu mlžení před českou veřejností (opravdu panuje u politiků představa, že lidé jsou tak hloupí?) a představy, že vše lze zamést pod koberec (hlavně že platí naše kamarádčofty a konexe), čeští politikové vše ještě zhoršili.
Jak se asi tvářil Sarkozy, když mu přeložili výrok českého velvyslance o tom, že zápis je podvrh, že takto hloupě by prý francouzský prezident nemluvil? Jenže on sám a jeho spolupracovníci dobře vědí, co říkal. Byla to prezidentova slova. A teď takovýto způsob, jak ze sebe shodit vinu na někoho jiného. Vzkazuje tím vlastně Sarkozymu, že jeho slova považuje za plácání.
Doma se to toleruje
Stala se nesmírná škoda. Je ovšem farizejstvím hledat ji ve faktu, že dokument byl otištěn. Není na něm žádná zmínka, že by byl tajný, a je rolí médií veřejnost informovat. Podstata škody spočívá v tom, že zápis byl napsán tak, jak byl, jako divadelní hra, jak prohlásil místopředseda vlády Vondra, a hlavně že byl rozeslán jako veřejný dokument, navíc padesáti sekretariátům na ministerstvu, dalším institucím, a dokonce po Evropě. Ryzí amatérskost nebo zatemnění ducha autora (nesnažme se radši podsouvat mu ještě horší pohnutky). Špioni studené války by zaplesali.
Diplomacie a mezinárodní vztahy jsou přitom založeny na diskrétnosti, taktu a důvěře. A diplomacie má pro to mnoho nástrojů. Podle informací týdeníku EURO jsou lidé na českém ministerstvu zahraničí aférou pobouřeni, neboť jsou školeni a každých pár let přísně prověřováni, jsou nuceni otevírat dotyčné instituci velmi citlivé stránky svých životů, o čemž se zbytku národa ani nesní. Domnívají se, ať už jsou vysoce postavenými úředníky, sekretářkami nebo řidiči, že to je nutnost a pro dobro věci, aby se zamezilo únikům a chránil obraz státu. A teď tohle.
Chce-li česká diplomacie a místní politici na své reputaci zachránit před světem, co se ještě dá, mají zřejmě jedinou cestu: vyslat zahraničí signál, že šlo o jednorázové pomýlení, s nímž nemá systém nic společného, že česká strana si je vědoma závažnosti deliktu a rychle ho napraví. Tvářit se, že se vlastně nic nestalo, je tou nejhorší reakcí. Je skutečně ostuda například tvrdit, že velvyslanec nebyl povinen dát zápis do režimu utajení a že to záleží jen na něm. Je to, jako by jel někdo na červenou a řeklo se, že zaleží jen na něm, jestli chce jet na zelenou.
Říká se tím cizině, že tak vážné šlápnutí mimo, jež by jinde stálo místo kohokoli, v Čechách nevadí, že se tu toleruje. Že stačí s někým kamarádit – s ministrem či s politickou stranou – a vše projde. Že reputace státu je až na druhém místě. Až sem jsme se dostali devatenáct let po listopadu a budování evropského státu?
BOX [bez obrázku]
Poučení
Ač se na českou diplomacii snesla sprška kritiky, jádro zveřejněného sdělení není pro běžného občana České republiky vůbec špatnou zprávou.
Francouzský prezident v rozhovoru otevřeně přiznává, že potřebuje pro své záměry získat Čechy. Jeho ambicí je předsedat Unii pro Středomoří, která sdružuje země okolo Středozemního moře i po skončení předsednictví Francie. Tedy po 31. prosinci 2008. Sarkozy totiž byl iniciátorem tohoto nového uskupení. Navíc vztahy s bývalými francouzskými koloniemi v severní Africe mají pro jeho zemi významné politické a ekonomické dopady.
Výměnou Sarkozy nabízí podporu „Unii pro východní Evropu“. Češi mají eminentní zájem na rozvoji spolupráce s bývalými postkomunistickými zeměmi, s nimiž je pojí transformační zkušenost a neblahá totalitní minulost. Praha se dlouhodobě snaží o zvýraznění východní dimenze takzvané evropské politiky sousedství, která definuje vztahy EU se zeměmi východní Evropy stojícími vně unie. Ve vládním dokumentu z června 2008 se praví: „Mezi priority ČR v této oblasti bude patřit případné ukončení jednání s Ukrajinou o nové posílené smlouvě. Pozornost bude směřovat rovněž k Moldavsku, Gruzii, Ázerbájdžánu a Arménii.“
Topolánek během svých zahraničních cest zřejmě pochopil, že Česko bude v předsednické pozici lídrem Evropy, což jej rázem katapultuje do první ligy velmocí a nabídne mu nové možnosti ovlivňování evropské politiky. Doposud byl běžný Čech přesvědčen, že se o naší budoucnosti vždy rozhoduje v Berlíně, Moskvě a nyní v Bruselu. Záznam zveřejněného rozhovoru však ukazuje, že tradiční bilaterální politika doplněná o evropskou úroveň rozšiřuje malé zemi paletu zahraničněpolitických nástrojů.
BOX 2
Spoutaná kachna
Sami francouzští diplomaté přiznávají, že takové věci se stávají i v jejich zemi. Před časem byl zveřejněn přepis diplomatického telegramu určeného britskému velvyslanci v Kábulu, v němž se hovoří o možnosti rychlého stažení britských jednotek, jež v Afghánistánu působí. Dokument otiskl nezávislý satirický týdeník Le Canard enchaîné (Spoutaná kachna), který pravidelně přináší utajené informace z francouzské státní správy. Navzdory svému humoristickému zaměření se periodikum řadí mezi seriózní a vážené tiskoviny, které vycházejí téměř v půlmilionovém nákladu od roku 1915.
[Popisek k Fischerovi]
Vyděděný diplomat. V kauze nepříjemně figuruje český velvyslanec v Paříži Pavel Fischer (ve funkci od listopadu 2003), jenž pravost zápisu popřel. Později premiér Topolánek autenticitu dokumentu potvrdil. Tím českému diplomatovi pod Eiffelovou věží podtrhl pomyslnou stoličku pod oprátkou. Napříště to český ambasador nebude mít v kontaktu s francouzskými kolegy vůbec jednoduché.
