Requiem za zkumavku. Právo na pohřeb mají i potracené plody

21. 10. 2017

Kdyby gynekologové hlasovali o legislativním paskvilu roku, vyhrála by patrně novela zákona o pohřebnictví. Ta vstoupila v platnost na začátku září a gynekologicko-porodnickým klinikám notně zamotala hlavu. Nově totiž definuje embryo nebo plod v jakémkoli stadiu vývoje jako lidský pozůstatek, se kterým se musí zacházet s určitou pietou.

Ustanovení zákona nyní zakotvilo právo rodičů rozhodnout se, zda chtějí své dítě, které zemřelo kdykoli před porodem, pohřbít, zdravotnické zařízení jim to musí umožnit. Na rozhodnutí mají čtyři dny. Lidskost zvítězila, chtělo by se zatleskat. Takové „právo“ mají ale od září „povinně“ i ženy, které jdou na interrupci nebo samovolně potratí v prvním trimestru. Že jej s pravděpodobností hraničící s jistotou nevyužijí? I tak musejí nemocnice zajistit jim volbu a embryu důstojnost. A i když si to ženy nakrásně nepřejí, těch několik nechtěných nebo vypuzených centimetrů z jejich dělohy po 96 hodinách poputuje do krematoria a odtud v anonymní urně na hřbitov.

Během pátrání, jak takové ustanovení mohlo v naší ateistické společnosti spatřit světlo světa, zabrousíme do filozofické a etické roviny, jelikož nejde o šlendrián, ale o úmysl zákonodárce. Při sledování cesty zákona také zjistíme, jak překvapivě snadno může přesvědčení jednotlivců převálcovat jiné smýšlení či lhostejnost většiny.

Máte to v lednici, milostivá...

„Politici se handrkují o každý zdravotnický doplatek, na tohle ale peníze jsou. A nejde jen o to. Každých pár minut navíc, které musím věnovat papírování, mi ubírají čas, který bych mohla dát pacientům. Navíc když jde o takový absurdní výmysl. Poslanci by měli, když schvalují další zákony, myslet na to, jak zafungují v praxi, “ rozčiluje se Táňa Glossová, gynekoložka z příbramské nemocnice.

Stejně jako její kolegové po celé republice od září vypisuje žádanky na patologii pokaždé, když provede interrupci. To, co odsaje, dá do speciální zkumavky, popíše a pošle na patologii. V případě, že dojde k samovolnému potratu, což se děje nejčastěji kolem osmého týdne těhotenství, je práce gynekologa komplikovanější, protože musí oddělit vzorek a ten nechat histologicky vyšetřit. Na patologii potom 96 hodin čekají, jestli nepřijde žena s přáním pohřbít ho.

Přečtěte si o stavu českého pohřebnictví:

Vaše smrt, naše radost. I funebrákům zvoní umíráček

Nikdo neočekává, že by přišla. I když jde u potratu o dobrovolné rozhodnutí, většinou už to samo nebo pak zákrok představují traumatický zážitek, na který chce žena co nejrychleji zapomenout. Ještě před ním by ji ovšem měli lékaři poučit, že to, co se rozhodla neporodit, bude na ni čtyři dny čekat v chlaďáku.

„Záleží na tom, jakou formou to sdělíte. My pacientky samozřejmě nechceme nějak morálně deptat. Interrupce není příjemná ani pro jednu stranu, ale jako společnost jsme se rozhodli ji do 12. týdne povolit, tak bychom to měli akceptovat se všemi důsledky,“ říká primář příbramské gynekologie Petr Chudáček.

Chápe, že pro některou ženu po 20. týdnu těhotenství může být důležité pohřbít své dítě, což zákon dosud neumožňoval. Proč ale musí absolvovat popisovanou proceduru u umělých přerušení těhotenství v raných stadiích, mu nejde na rozum. Ročně v Česku podstoupí interrupci kolem 20 tisíc žen.

Zákonodárci porodili bastarda

„Problém s novelou musela vyřešit všechna oddělení gynekologických a porodnických pracovišť. Dikce zákona je poměrně jasná a nutí všechny ke skladování materiálu bez ohledu na přání žen a bez ohledu na stáří těhotenství. O materiál, zejména z umělého ukončení těhotenství, nebude v 99,99 procenta zájem. Náklady bohužel nesou zdravotnická zařízení. Samostatné odběry, administrativa, transport, uchovávání tkáně včetně následné likvidace ostatků jsou prací navíc a zbytečně zatěžují zdravotnická zařízení jak na gynekologických pracovištích, tak na patologiích,“ soudí Lukáš Rob, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky FN Královské Vinohrady.

Podobně Bulovka hlásí, že od září plní povinnost informovat ženy ojejich novém právu. Zvýšené náklady hradí u potratů ze zdravotních důvodů nemocnice, u potratů na vlastní žádost je zaplatí ženy. A j e možné, že si připlatí. Dá se předpokládat, že dodatečné náklady nemocnice vyčíslí tak zhruba do roka, což je i doba, kdy si odborná veřejnost začne vyměňovat na kongresech a konferencích zkušenosti s novinkou. Do nákladů se bude muset započítat i to, že nemocnice už nemohou zacházet s pozůstatky potratu jako s biologickým materiálem, který končil v nemocniční spalovně.

Čtěte: Rozpuštěný a rozemletý. V Kalifornii se bojuje o legalizaci tekuté kremace

V zákoně o zdravotních službách je v návaznosti na novelu zákona o pohřbívání totiž upraveno nové „kvazipohřbívání“ plodů po potratu. Když se uměle či přirozeně potracený plod po 96 hodinách čekání na vydání pro pohřbení do země nebo žehem nestane na základě přání osob blízkých „jiným lidským pozůstatkem“, bude na něj ze zákona o zdravotních službách nahlíženo jako na samostatný zvláštní odpad.

Ten má být vložen do zvláštního kontejneru, zpopelněn v krematoriu a popel uložen v anonymní urně. To vše na základě příkazní smlouvy poskytovatele zdravotních služeb s provozovatelem krematoria. Ministerstvo pro místní rozvoj jako tvůrce zákona o pohřebnictví a jeho výkladu nemocnicím doporučuje, aby součástí těchto smluv byla i ustanovení o způsobu uložení uren. Anonymní urna se zpopelněnými ostatky plodů po potratu by totiž neměla zůstat v budově krematoria bezprizorní, ale měla by být uložena na veřejném pohřebišti do anonymního hrobového místa.

Kde je hranice?

Nedá se říci, že by se o tom, zda má být výsledek potratu zpopelněn v krematoriu a uložen do anonymní urny na hřbitov, vedla nějaká celospolečenská debata.

Nevzpomínají si na ni ani poslanci, kteří novelu zákona o pohřebnictví schvalovali a na změnu dosavadní praxe kývli. „To si vůbec nevybavuji“loví v paměti například místopředseda výboru pro zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). „Pokud je to tak, jak říkáte, je to sice trochu přehnané, ale myslím si, že se s tím nemocnice nějak popasují. Nebude to žádná tragédie. A pro dnešní dobu je symptomatické, že si hlasitá menšina prosazuje práva na úkor mlčící většiny“ dodává bývalý ministr zdravotnictví.

V médiích se vše točilo kolem emotivních příběhů rodičů, kteří museli bojovat s nemocnicí, aby j im vydala jejich mrtvě narozené dítě. V předchozím zákoně byla tato povinnost zdravotníků definovaná vágně, navíc byla ohraničená hmotností plodu půl kilogramu nebo 22. týdnem těhotenství. Rozloučit se s dítětem, které zemřelo ještě před narozením, může být přitom pro některé matky naprosto zásadní. „Nám se opravdu několikrát stalo, že se na nás obrátili zoufalí rodiče, že má jejich mrtvé dítě už v pozdní fázi vývoje skončit ve spalovně jako odpad, a museli jsme v nemocnici důrazně intervenovat,“ potvrzuje Petr Rambousek z pohřební služby Auriga.

Byznys s kryonikou slaví 50 let:

Obchod s nesmrtelností vzkvétá. Už 50 let

Jeden takový nešťastný příběh byl patrně zárodkem paragrafu, který teď zvedl gynekology ze židle. V pracovní skupině, která se nad novelou zákona o pohřebnictví sešla, byl zastoupen i spolek Tobit. U jeho vzniku stála žena, která přišla o dítě v 21. týdnu těhotenství a nemocnice jí odmítla tělíčko vydat.

Členem a spoluzakladatelem spolku Tobit, který pohřbívá mrtvě narozené děti na přání rodičů nebo bez jejich vůle jen na popud nemocnice, kde se mrtvé dítě narodilo, byl donedávna také Tomáš Kotrlý, jehož tam dovedla osobní tragédie. Vystudovaný teolog je publikujícím odborníkem v pohřebnictví, vedoucím odboru pohřebnictví na ministerstvu pro místní rozvoj a autorem zmiňované novely zákona. Své přesvědčení, že pietu lidských pozůstatků dítěte je třeba chránit bez ohledu na jeho porodní váhu nebo délku těhotenství, vyjádřil v několika odborných článcích.

Zkumavky pohřbívat asi nebudeme

Ministerstvo pro místní rozvoj nechápe, proč by měla novela z jeho dílny někomu vadit. Zdravotníci byli k její tvorbě přizváni, žádanky na patologii prý psát nemusejí, plody mohou uchovávat kdekoli a nakonec ani ty ženy nemusejí o jejich novém právu informovat. „Zdravotnická zařízení nesmějí při hospitalizaci kvůli potratu nutit pacientky vyslechnout informaci o tom, že bude embryo čtyři dny přechodně uloženo, kdyby je chtěly pohřbít. Drtivá většina žen tuto možnost odmítne, přesto musíme umožnit menšině, aby se o plody sama od sebe zajímala,“ vysvětluje mluvčí úřadu Vilém Frček.

„Dobrá myšlenka, provedení katastrofální. My jsme při přípravě novely navrhovali jednu větu, která by stačila - že nemocnice nesmí bránit rodičům pohřbít jejich mrtvé dítě. Že bychom pohřbívali zkumavky, opravdu neočekávám,“soudí o zákoně Rambousek.