Ministři financí eurozóny rozhodli o uvolnění první části peněz určených na pomoc španělským bankám. Do Madridu tak přiteče 30 miliard eur ze zamýšleného 100miliardového balíku. Poskytnutí pomoci je však podmíněno provedením reforem nejen v bankovním sektoru.
Španělský list El País proto svůj komentář vztahuje k blízké budoucnosti a naznačuje, jakým směrem se ubírat. Komentář Financial Times chválí alespoň projev odvahy lídrů eurozóny najít řešení. Právě opačně však situaci vidí skeptický německý deník Die Tageszeitung.
Financial Times: Zpátky na kurzu
Po skončení summitu Evropské rady před čtrnácti dny si sami jeho účastníci nebyli moc jistí, co se dohodlo. Poslední schůzka euroskupiny už vypadala jinak. Je to dobrá zpráva, protože jde o první pokrok v řešení krize eurozóny za delší dobu. Lídři narýsovali cestu směrem k bankovní unii, která má zabránit tomu, aby národní bankovní systémy likvidovaly státní rozpočty.
Pro Španělsko bylo vyčleněno 30 miliard eur z předpokládaného 100miliardového balíku. Důležitější je plán eurozóny, že po vytvoření společného bankovního regulátora nebude za půjčku odpovídat španělská vláda. To je facka pro zástup bezuzdných bezejmenných úředníků, kteří prosazovali, aby za přímé injekce ze společných záchranných fondů pro španělské banky ručil Madrid – což by popřelo smysl celého úsilí.
Všechny španělské problémy půjčka nevyřeší. Dokud nebude nový regulátor, náklady na pomoc bankám bude Madrid muset zahrnout do své rozvahy. To může znamenat, že si nějaký čas bude nadále půjčovat za více než sedm procent.
Alespoň náznak řešení je však na obzoru. Pořád se toho může hodně pokazit. Trhy se mohou Španělsku (nebo Itálii) uzavřít úplně. Nedostatek vůle použít ESM k nákupu jejich dluhopisů je varující, stejně jako chybějící odvaha poskytnout ESM bankovní licenci. Otázkou také zůstává, jak moc se národní státy budou chtít vzdát kontroly nad bankami, které považují za své.
Die Tageszeitung: Novinkou jen 30 miliard
Po další dlouhé noci nemohli účastníci rokování oznámit nic nového, jen další interpretace již známých skutečností. To nemůže k zažehnání krize eura stačit, jak dobře vědí sami ministři. Do toho zapadá i potvrzení Jeana-Clauda Junckera v čele euroskupiny.
Francie a Německo se na jeho nástupci nemohou shodnout, když to řekneme ošklivě, vlastně je jim jedno, kdo pod nimi tento post zaujímá. Nepřekvapilo ani dílčí řešení španělské bankovní záchrany. Nyní je jasné, že „bankovní unie“ přijde teprve ve vzdálenější budoucnosti. Pro španělské banky to znamená, že peníze dostanou od státu, který si bude moci půjčit 100 miliard eur z evropského záchranného deštníku. Ani to nebylo neznámo předem, novinkou je jen prvních 30 miliard, které mají odejít co nejdříve.
A protože si ministři financí také všimli, že recesí zasaženému Španělsku se nedaří přes úsporná opatření krátit deficit, dostal pyrenejský pacient roční odklad na splnění dříve uložených povinností. Ministři financí eurozóny tak dosáhli hlavně toho, že se určitě budou moci sejít na dalším krizovém summitu. A to velice brzy.
El Pais: Nedůvěra a průhlednost
Ztráta důvěry v náš finanční systém a v naši schopnost nastoupit cestu růstu není jen důsledkem probíhající krize, ale též jedním z faktorů, jenž nám brání z ní vybřednout. Proto je nezbytné přijmout v rámci nadcházejících reforem taková opatření, která ovlivní jak veřejnou správu, tak privátní sektor (zejména finanční), se společným jmenovatelem.
Tím je potřeba transparentních mechanismů rozhodování.
Politici musejí od teď mnohem více vysvětlovat zamýšlené kroky, aby jejich uskutečnění přineslo maximální prospěch. Finanční systém byl oslaben neprůhlednou reformou, komercionalizací finančních produktů a korporativním řízením společností. Nezvládli jsme transformaci spořitelen, při níž jsme měli postupovat podle italského modelu. Ten by ve vedení bank udržel tržní disciplínu a zároveň by přispěl k sanaci deficitů veřejných rozpočtů.
Čtěte také:
Evropská debata o kompletní záchraně Španělska neutuchá
Španělsko pro své banky dostane 30 miliard eur
Španělsko bude mít na snížení deficitu o rok více času
Určitě je též třeba skončit s praxí, kdy tři ze sedmi členů vládní agentury pro dohled nad trhem s cennými papíry zároveň zasedají v národní bance. Zájmům Španělska by prospělo, kdyby mezi těmito subjekty panovalo zdravé napětí. Musíme obnovit důvěru v naši schopnost transparentně spravovat a řídit banky. Možnost větší kontroly bankovních rad ze strany akcionářů je ve vyspělých zemích běžná. Nezbývá než se přesvědčivým způsobem přidat a pevně doufat, že to trhy rozpoznají.
