Nedostatek potravin ve světě...
Celý podtitul: Nedostatek potravin ve světě by mohl vést k menším překážkám obchodu a k inovacím, jež by mohly zvýšit zemědělskou produktivitu
Světová potravinová krize vyvolala veřejné nepokoje asi v tuctu zemí a přinutila mnoho zděšených světových lídrů, aby se snažili hledat odpovědi. Znepokojivé zvyšování cen kdysi dostupných základních potravin, jako jsou rýže, kukuřice a pšenice, vydalo miliony dalších nemajetných lidí na světě všanc hladu a podvýživě. Případy nouze na potravinovém trhu měly v minulosti především regionální rozsah. Současný případ postihl bohaté i chudé země na celém světě a ani zdaleka nebude chvilkovým neklidem.
Považte, že ceny potravin se v globálním měřítku zvedly v posledních 36 měsících o 83 procent a dle Světové banky se očekává, že zůstanou vysoké až do roku 2015. „To postihuje každého, ale nejvíce lidi, kteří žijí za méně než jeden dolar denně,“ prohlašuje Josette Sheeranová, výkonná ředitelka Světového potravinového programu (WFP) Organizace spojených národů (OSN).
To je skličující. Podívejme se ale na poplašné titulky a na sýčkování tlachalů v různých talkshow s odstupem. Existují rozumná, byť sotva snadná opatření, která lze přijmout, aby se trvalým rysem počátku 21. století nestal rozsáhlý hladomor a sociální neklid. Právě nyní WFP a další podpůrné organizace shromažďují přísliby naléhavé pomoci vlád. Spojené státy americké slíbily 200 milionů a Japonsko 100 milionů dolarů. To pomáhá, ale není to trvalým řešením krize. Potřebná je osvícenější globální zemědělská politika a rafinovanější, účinnější zemědělské technologie – a v obou oblastech je důvod k optimismu.
Potravinová krize zjevně posílila odhodlání, aby byla zahájena jednání Světové obchodní organizace (WTO) zaměřená zčásti na zmenšení překážek obchodu s potravinami. Svou roli bude hrát rovněž inovace. Nová vlna zlepšení zemědělských metod by nakonec mohla vést k významnému zvýšení zemědělské produktivity, zvlášť v hustě obydlených regionech Asie a Afriky.
Průlom v obchodu?
Příčiny současné potravinové krize jsou mnohostranné. Půdu pro vyšší ceny potravin všude na světě připravilo dlouhé sucho v australském pšeničném pásmu spolu s bohatším jídelníčkem a obrovským nárůstem spotřeby pohonných hmot v prudce se rozvíjejících ekonomikách Číny a Indie. Výrobu a distribuci potravin zdražuje rostoucí cena ropy. Cenu za bušl zároveň pomáhalo tlačit vzhůru stoupající využívání kukuřice k výrobě etanolu, i když nemělo za následek nedostatek (viz s. 91).
Je-li na krizi něco pozitivního, pak možná to, že nárůst světových cen potravin dal některým vyjednavačům Světové obchodní organizace naději na pokrok v současném kole jednání o globálním obchodě. V takzvaném kole z Dauhá se vyzývá, aby bohaté i chudé země snížily dotace zemědělcům a celní sazby na dovoz potravin. Rozhovory v posledních dvou letech dvakrát ztroskotaly na příkrých neshodách právě kvůli dotacím a cenovým regulacím.
Nyní ale diplomati očekávají, že v květnu předloží návrh dohody ministrům obchodu zemí celého světa. Jedním z důvodů k naději je to, že ve světě, který zažívá projevy sociálního neklidu kvůli globální potravinové inflaci, je obtížné odůvodnit dotace cen plodin. Kamal Nath, indický ministr obchodu a průmyslu, se o obchodní dohodě vyjádřil optimisticky a jeden vysoce postavený americký obchodní činitel se domnívá, že tlak na řešení potravinového problému „by měl usnadnit dosažení dohody“. Varoval však, že ministři budou uvažovat o kompromisech a mohou couvnout. „Skutečností je, že někteří lidé pořád ještě lpí na starých metodách,“ prohlašuje.
Nepříjemnou situaci v oblasti potravin zhoršují obchodní překážky. Vývozní omezení uplatňované takovými chudými zeměmi, jako jsou Indie a Indonésie, vzdalují mezinárodní trh od plodin místních zemědělců, čímž se zmenšují stimuly, aby zemědělci rozšiřovali pěstování. Na druhé straně dotace bohatých zemí a omezení dovozu do nich znamenají, že příliš mnoho světových potravin se produkuje v regionech s vysokými náklady, jako jsou Severní Amerika a Evropa, přičemž z obou těchto světadílů se hodně vyváží. Když se projeví nedostatek, plodiny sklizené v bohatých zemích jsou příliš drahé na to, aby si je chudé země mohly dovolit.
Přesné zemědělství
V návrhu zemědělského zákona, který teď míří do Kongresu, je jen malá úleva od potravinové krize. Návrh v zásadě zachovává status quo, cenové dotace a politiku, jež vyžaduje, aby rozvíjející se země využívaly americkou pomoc, kterou dostávají, k nákupu amerických plodin. Když se tedy dosáhne nové dohody WTO o snížení dotací, návrh zemědělského zákona bude muset být později novelizován. Mary Kay Thatcherová, ředitelka pro veřejnou politiku v Americkém úřadu pro zemědělskou federaci (AFBF), který zastupuje zemědělské zájmy, uvádí, že bude-li dosaženo dohody WTO, „budeme moci návrh zemědělského zákona upravit“.
Ačkoli potravinová politika zůstává komplikovaná, objevuje se mnoho nových myšlenek o zemědělských metodách, což je příslibem zvyšování produktivity v zemích, které jsou velkými producenty potravin, jakož i pro malé farmy v rozvíjejících se zemích. Po významném zvyšování zemědělské výroby na celém světě od čtyřicátých do sedmdesátých let 20. století investice zemí zeslábly. Teď se to zřejmě obrací.
V americkém zemědělství se v současnosti naplno projevuje technologický pokrok, který už zaplavil jiné segmenty podnikání. Takzvané přesné zemědělství mění způsob, jak farmáři hospodaří na svých polích. S využitím důmyslných počítačových systémů a satelitů globálního pozičního systému může farmář upravovat množství umělého hnojiva, osiva a vody na jednotlivých polích podle různých půdních a vlhkostních podmínek. Takovéto techniky přinášejí o sedm až patnáct procent vyšší efektivitu.
Do zemědělství mezitím přichází genomická revoluce. Až se letos na podzim dokončí Projekt sekvencování genomu kukuřice, producenti semen budou moci rychleji a levněji rozpoznávat geny určující klíčové vlastnosti plodin. Zároveň se zdá, že se zmírňuje odpor některých zemí ke geneticky modifikovaným obilovinám.
Je v tom však háček. Teď, když jsou některé plodiny, jako jsou kukuřice a cukrová třtina, palivem i potravinou, pokrok v zemědělské produktivitě nezvýší dodávky potravin automaticky. „Sklizené plodiny získá ten, kdo podá nejvyšší nabídku, a my v západním světě jsme ochotni platit víc za pohonné látky, než jsou chudí lidé schopni platit za potraviny,“ uvádí Patrick S. Schnable, profesor agronomie na Iowské státní univerzitě a badatel účastnící se projektu genomu kukuřice.
Zaměření na třetí svět
Dalším úkolem pro politické činitele tedy je, aby se zvýšila produktivita a výnosy v zemědělských sektorech rozvojového světa. (Naléhavým problémem zemědělců je to, že čelí zvyšujícím se cenám umělých hnojiv, což je trh, kde se rovněž projevuje nedostatek.) OSN ohlásila 29. dubna plán distribuovat velmi výnosné hybridní osivo za 1,7 miliardy dolarů zemědělcům v rozvojovém světě, aby se zvýšila rostlinná výroba. Nadace Billa a Melindy Gatesových podporuje několik projektů zaměřených na zlepšování celé podnikatelské ekologie malých farem. Skupiny, které financuje, poskytují osivo, rady, nízkonákladové technologie a přístup na trhy. „Myslíme si, že spolu s jinými můžeme vytáhnout několik set milionů lidí z bídy i navzdory dlouhodobému zvýšení cen potravin,“ ujišťuje Raj Shah, Gatesův ředitel pro zemědělský vývoj. Jedné miliardě lidí mezitím hrozí smrt hladem nebo těžká podvýživa. Sheeranová z WFP varuje, že během takzvaného období hladu, tedy těsně před sklizní, „chudí zemědělci budou jíst osivo, nebudou-li mít nic jiného“. Aby to nenastávalo ve velkém měřítku, bude v nadcházejících letech třeba mnoha chytrých myšlenek a velké politické odhodlanosti.
Praporek s. 26:
V zemědělské legislativě, která míří do Kongresu USA, je bohužel jen malá úleva od potravinové krize
Popisek s. 27:
Egypťané se handrkují o dotovaný chléb v Káhiře; protest proti vysokým cenám potravin v Manile; před prodejnou dotovaných potravin v Lahore; Haiťané demonstrují proti premiérovi v Port-au-Prince.
Graf s. 27:
Cenový šok
Index: březen 2007 = 100
Cenový potravinový index FAO
160 150 140 130 120 110 100
březen 2007 leden 2008 březen 2008
Pramen: Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO)
Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jiří Kasl
