Česká firma vyrábějící modely letadel a následně vlastní kluzáky doplatila na vrcholu svých sil nepřímo na teroristický útok na newyorská „dvojčata“. Přežít musela i posilování koruny a administrativní poplatky Bruselu, které jí způsobily tříměsíční platební neschopnost.
Se stavbou plastových modelů na zakázku začali sourozenci Jiří a Ivan Hodanovi před sametovou revolucí. Jejich podnikání odstartovala láska k modelům. Na vysoké škole si tak přivydělávali tím, že stavěli kamarádům modely letadel, a za vydělané peníze si platili sportovní létání v aeroklubu. Listopad 1989 jim otevřel nové možnosti. „Sebrali jsme veškeré úspory z vkladních knížek a s jedním modýlkem, který jsme postavili, jsme vyrazili Škodou 125 přes Alpy do Itálie. Model se nám podařilo prodat a zdvojnásobili jsme tak svůj kapitál,“ vzpomíná Jiří Hodan. Modely letadel bratři Hodanovi nejdříve stavěli doma. Postupně zapojovali členy rodiny i kamarády, a přestěhovali se proto do výrobních prostorů v Kutné Hoře, odkud pocházejí. V roce 1991 založili společnost HpH. Jejich největšími a zároveň nejnáročnějšími zákazníky se stali Japonci. Firma tedy otevřela v zemi vycházejícího slunce své zastoupení i servis. „Spolupráce s japonskými partnery nás posunula zásadně dál,“ podotýká Jiří Hodan. O modelech z kutnohorské firmy v Japonsku dokonce vyšla výpravná monografie a jejich nadšeným sběratelem byl i tehdejší japonský ministr financí. O její produkty byl takový zájem, že bývaly vyprodány na dva roky dopředu. V roce 1994 se rozšířil počet společníků na tři. Jaroslav Potměšil přinesl po návratu z emigrace zkušenosti se stavbou kluzáků. Krátce nato však umírá Ivan Hodan, kterého při dopravní nehodě zabil bezohledný řidič.
Vývoz srazil terorismus
V roce 1997 si firma troufla vyrobit svůj první kluzák postavený na základě staršího německého stroje. Podařilo se jim vyrobit a prodat pětasedmdesát kusů této první série. Ty dodnes létají na pěti kontinentech, znají je v USA i v Austrálii, největším odběratelem bylo mateřské Německo. Také s kluzáky se firmě velmi dařilo a stala se jejich největším tuzemským vývozcem. Na světovém trhu si ukrojila zhruba desetiprocentní podíl. Přišly i sportovní úspěchy. V roce 2005 vyhrál pilot Petr Stárek ze zbraslavického letiště v Německu na stroji od firmy HpH prestižní soutěž Barron Hilton Cup. Narůstající sebevědomí zúročila společnost HpH vývojem vlastního stroje, a tak se v roce 2006 vznesl poprvé do vzduchu její originální kluzák HpH304 S. Jenomže realita nebyla tak růžová, jak by se mohlo zdát. První ránu firmě zasadil na přelomu milénia stále posilující kurz koruny vůči dolaru. V létě 2003 společnost musela propustit část zaměstnanců a ostatním snížit platy. A aby toho nebylo málo, ve stejné době došlo k obrovskému propadu amerického trhu s větroni v důsledku teroristických útoků z 11. září 2001. Kvůli obavám ze zneužití sportovního letectví k dalším útokům se tehdy v USA objevila nová pravidla a regulace. A spousta rekreačních letců svého koníčku zanechala. Z leteckých škol s desítkami či stovkami žáků, kterým dodávala kutnohorská společnost větroně, zbyly jen ty nejvěrnější.
Rozchod společníků
Třetí rána přišla v roce 2004, po vstupu České republiky do Evropské unie. Unijní předpisy přinesly mnoho administrativních překážek a především s nimi spojené náklady. Pravidla se totiž pro společnost HpH změnila během hry a některé podmínky Evropské agentury pro bezpečnost letectví musela splnit se zpětnou platností. A i když měla dostatek zakázek, dostala se v roce 2007 na tři měsíce do platební neschopnosti kvůli nově zavedeným vysokým poplatkům vybíraným za vývoj. Právě finanční náročnost evropských certifikátů se negativně podepsala na plnění exportních zakázek v potřebných termínech. Další zlom pro firmu přišel v roce 2012. Tehdy se kvůli sporům společníků původní firma rozdělila na dvě samostatné firmy: HpH Models vyrábějící zakázkové modely a HpH Sailplanes specializovanou na větroně. „Prostě jsme si lidsky přestali vyhovovat,“ shrnuje Jiří Hodan a pokračuje: „Velká letadla mě nadále zajímají, věnoval jsem se jim dvacet let. Ale jestli se někdy vydám i tímto směrem, se uvidí, teď se věnuji modelům.“ S ekonomickou krizí vrcholící v letech 2009 a 2010 podle něj neměl rozchod majitelů souvislost. „Krizi řešíme v našem oboru v podstatě neustále, je to každodenní boj,“ zmiňuje Jiří Hodan. Ani trh s plastovými modely však není takový, jako když firma před pětadvaceti lety začínala. Japonsko bylo silně zasaženo krizí, a i když se tamní prodeje postupně zvedají, na pozici jedničky v odbytu se dosud ani zdaleka nevrátilo. Firma v současnosti nemá jednoznačného zákazníka číslo jedna, největší trhy pro její výrobky jsou v USA a evropských zemích. Rychle rostoucí ekonomiky jako Čína, Rusko nebo Brazílie zatím tvoří zanedbatelná čísla. „Jsou to jednotlivé zakázky. Kdybych věděl, proč se tam neprosazujeme, byl bych o hodně dál. Ale řekl bych, že i tam se naše nabídka s tamní poptávkou jednou protnou. Pravděpodobně k tomuto druhu zboží ještě nedospěli,“ odhaduje Jiří Hodan.
Devalvace modelářům pomohla
Firma přitom od počátku prakticky neprodává přes maloobchod. Jednu skupinu zákazníků tvoří lidé, kteří si produkty HpH Models koupili již v minulosti nebo dostali doporučení od svých přátel a známých. „Reference jsou pro nás určitě nejdůležitější prodejní kanál,“ konstatuje Jiří Hodan. Další významný zdroj odbytu jsou pak objednávky přes internet. HpH Models v současné době zaměstnává přibližně dvanáct pracovníků. V minulosti, kdy se původní firma zabývala také větroni, to bylo přes třicet lidí. Výroba jednoho modelu trvá tři až šest měsíců, někdy i déle, podle náročnosti. Zákazníci tak někdy na svůj vysněný model čekají i rok. Celkově má HpH Models v nabídce 350 až 400 modelů, každý rok přichází na trh s několika desítkami novinek. „Oproti našim počátkům, kdy jsme dodávali výhradně sestavené a dokončené modely, nyní prodáváme stále větší část produkce ve formě stavebnic, které si zákazníci sami zkompletují a nabarví. U stavebnic je totiž širší okruh zákazníků. Navíc jde u nich o opakovanou výrobu, která jde mnohem lépe zorganizovat. Hotových modelů jsou nyní zhruba jedna až dvě stovky ročně, stavebnic je kolem tisícovky,“ popisuje Jiří Hodan. Po obtížných letech věří, že nyní firmu čeká radostnější období. Také proto, že loňská devalvace kurzu Českou národní bankou zlevnila vývoz podniku a zlepšila jeho konkurenceschopnost.
