Ačkoliv je už třináct let řadovým členem sociální demokracie, ještě nikdy se syn herce a disidenta Pavla Landovského nepodrobil volebnímu testu. Už několik let se o jeho kandidatuře na nějakou volenou funkci spekulovalo, ale Jakub Landovský vždy svůj vstup do aktivní politiky odkládal. Nechtěl podle svých slov tolik „harašit zbraněmi“, což je často v politice nutné. Teď už na nabídku kývl a povede pražské sociální demokraty do říjnových komunálních voleb jako jednička kandidátky.
Celé to má ale háček. V případě úspěchu se bude muset podle služebního zákona vzdát funkce odborného náměstka na ministerstvu obrany, kterou v posledních několika letech vykonává. Sociální demokracie proto musí v Praze dosáhnout velmi dobrého výsledku, aby vůbec byl ochoten do městské rady vstoupit. A skončit tedy na ministerstvu. Velmi dobrým výsledkem je podle Landovského dvouciferný procentní zisk. Taková představa se ale v současné kondici ČSSD podobá spíše příběhu ze Star Wars než realitě.
„Třináct let jsem součástí lodi, která se teď blíží okamžiku, kdy se může potopit. Je tedy mou povinností pomoct,“ říká o své kandidatuře jedenačtyřicetiletý sociální demokrat.
Příliš modrá krev
Landovského politická kariéra rozhodně nebyla přímočará. Nejprve vystudoval práva a politologii na pražské fakultě sociálních věd, kde dodnes učí. Už ve svých dvaceti letech působil na ministerstvu zahraničí, kde mimo jiného pracoval jako asistent zvláštního zpravodaje pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.
Do ČSSD vstoupil v roce 2006, když se strana ocitla v opozici a jejím předsedou byl Jiří Paroubek, který měl za sebou zásah na CzechTeku. Strana tehdy byla pro mladé lidi symbolem arogantní zvůle. Landovský navíc do sociální demokracie vstupoval jako rezident Prahy 1 s pověstí malostranského dítěte, přítele Karla Schwarzenberga a absolventa americké Oregon State University. Na sociálního demokrata až příliš modrá krev, chtělo by se říct. Landovský si ale levicovou partaj vybral po příjezdu ze studií v USA, kde podle svých slov „načichl“ akademickým prostředím, které na tamních univerzitách až na výjimky fandí Demokratické straně.
V Česku ale pochopitelně brzy narazil.
V roce 2010 jen těsně přežil hlasování o svém vyloučení ze strany kvůli dopisu, v němž si tehdejšímu předsedovi Sobotkovi stěžoval na velrybářské praktiky spolustraníků ve stranické buňce v Praze 7. Tehdy proti němu stála vlivná rodina Kočkových. „Asi jsem nebyl dost konformní,“ říká k tomu dnes Landovský. Takže člověk, kterého vlastní partaj před osmi lety málem vyloučila, se teď postaví do jejího čela v Praze. Příběh jako z absurdního havlovského dramatu.
Na výsluní se právník, politolog a syn slavného herce začal vracet až po Paroubkově odchodu z čela strany; cesta vedla přes odborné komise a volební štáby. Před více než pěti lety pomáhal Jiřímu Dienstbierovi v prezidentské kampani, ale teď už nepatří do úzkého okruhu jeho spojenců, jejich vztahy v posledních letech výrazně ochladly. Mimo jiné i proto, že Landovský je na rozdíl od Dienstbiera ochoten a schopen uzavírat pragmatická spojenectví. Oba někdejší spojenci se začali rozcházet i ideologicky. „Nešel bych do politiky kvůli menšinovým věcem. Dneska menšiny nemají velké bariéry, které by jim bránily v rozletu. Mám pocit, že ČSSD se až příliš rozkročila. Jiří Dienstbier je představitelem tohoto progresivistického směru, pak je tu nějaký národovecký směr a já nejsem součástí ani jednoho z nich,“ tvrdí Landovský s tím, že strana by se měla soustředit výhradně na střední třídu, čímž se tak trochu snaží napodobit blairovskou doktrínu New Labour.
Poche nevyšumí
Výhodou Landovského je kromě amerického vzdělání, odborných zkušeností v oblasti mezinárodních vztahů a slavného jména i mnoho užitečných kontaktů, a to nejen mezi někdejšími disidenty. Zná se například s egyptologem Miroslavem Bártou, který bude jedním z jeho poradců v kampani. Ze studií se zná třeba i s politickým stratégem Alexanderem Braunem, který v minulosti pomáhal ČSSD a nyní už několik let radí Andreji Babišovi a hnutí ANO. Landovského bývalým spolužákem je také jedna z klíčových postav ČSSD Miroslav Poche, s nímž se dobře zná dvacet let. Poche nyní pražskou organizaci podle informací týdeníku Euro víceméně ovládá. „Názor pana Pocheho na pražskou organizaci nevyšumí,“ vysvětluje Landovský, proč je Poche v pražské ČSSD stále vlivnou postavou, přestože už nemá žádnou významnou funkci. Ačkoli jeho názor ve straně „nevyšumí“, nese si nynější europoslanec a nějakou formou i de facto nový ministr zahraničních věcí velkou zátěž z minulosti. Na jeho rozepisování stranických darů tak, aby se vyhnul dani, se v Česku jen těžko zapomene.
Jakub Landovský má ale za sebou kromě úřednické či pedagogické kariéry i účinkování v několika firmách. V letech 2012 až 2016 působil v představenstvu společnosti Agnit vlastněné známým pražským developerem Sergem Borensteinem. „Ta firma dovážela přípravek pro likvidaci ekologických škod na vodních plochách a já se vším, co se týká vody, zabývám na univerzitě. Proto mě požádali, jestli bych jim nemohl radit a být v představenstvu. To jsem udělal rád,“ vysvětluje svůj vztah k Borensteinovi s odkazem na své odborné zaměření. Funkci v představenstvu podle svých slov vykonával bezplatně a firma s práškem na likvidaci škod nakonec ani neprorazila. #
Výhodou Landovského je kromě amerického vzdělání, odborných zkušeností v oblasti mezinárodních vztahů a slavného jména i mnoho užitečných kontaktů, a to nejen mezi někdejšími disidenty.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
