Šetrnost k životnímu prostředí a zároveň stabilní ceny elektřiny. Kombo, které by dle odborníků z poradenské skupiny Moore Czech Republic zajistily virtuální elektrárny, by se výhledově mohlo stát skutečností i v Česku. Zatím mu však v cestě stojí zákon.
Úprava a adaptace již existujících unijních předpisů, jež by rozšíření této technologie umožňovaly, u nás stále neexistují. Řešení každopádně představuje legislativní proces, který by měl začít zhruba v polovině roku.
„Každá země si volí svůj způsob převzetí legislativy, takže mezi nimi mohou vznikat rozdíly,“ komentuje Miloslav Rut, partner zmíněné poradenské skupiny. „Jde například o to, zda a jak je komunita geograficky vymezená – jestli její členové například musí být ze stejné obce, nebo může komunita pokrývat libovolně velké území. V Česku směřujeme k vymezeným lokalitám, což je dle mého názoru správné,“ dodává.
Vzájemná vzdálenost nehraje roli
Virtuální elektrárny si lze představit jako skupinu propojených decentralizovaných zdrojů. Ty od sebe mohou být velmi vzdálené, ale přesto být součástí jedné energetické sítě vystupující jako celek. Počet těchto zdrojů má pak dopad na celkový výkon elektrárny, který i v případě relativně malých jednotek může dosahovat až ke stovkám megawattů – tedy zhruba stejně jako v případě středně velkého uhelného bloku.
Zcela charakteristickým znakem virtuálních elektráren je řízení jejích zdrojů, děje se tak prostřednictvím společného systému, jenž výrobu elektřiny optimalizuje a reguluje. Výsledkem by měl být výrazně stabilnější a bezpečnější provoz, ale i efektivnější zásobování energií. Ta může vznikat z větru, slunce i vody.
Nutno podotknout, že zapojení virtuálních elektráren zatím nemá ambice nahradit velké centrální. Mají je spíše doplnit a zároveň odlehčit jejich provozu.
,Pozitivum‘ energetické krize
Důležitým argumentem pro rozvoj virtuálních elektráren je především to, že by mohly výrazně odlehčit peněženkám spotřebitelů. Ceny elektřiny narostly za poslední rok a půl do závratných výšin, a obzvláštně v Česku, které v tomto ohledu patřilo k nejhůře postižením zemím v rámci celé Evropské unie.
Naštěstí zde ale platí známé pořekadlo, že všechno zlé je k něčemu dobré. A tak právě nynější krize pomohla jednotlivé státy rozhoupat k tomu, aby se virtuální elektrárny staly důležitou součástí energetické soupravy. Konkrétně v tuzemsku by dle skupiny Moore mohly ve ,střednědobém‘ horizontu pokrýt až 25 procent spotřeby elektřiny.
„Budování energetických komunit a virtuálních elektráren by mohlo přispět k řešení zásadního růstu cen elektřiny. Nákladová cena u elektřiny vyrobené tímto způsobem se dle našich propočtů pohybuje okolo tří korun za kilowatthodinu,“ přibližuje Rut. Aktuální cena elektřiny je v Česku zastropovaná na 6,05 koruny za kWh, a to včetně DPH, přičemž průměrná cena se dle serveru Ušetřeno.cz momentálně zastavila na 5,93 koruny za kWh.
Vedle potenciálně nižších cen by virtuální elektrárny mohly svým odběratelům rovněž umožnit pokrýt část spotřeby lokální výrobou z obnovitelných zdrojů. Což může někomu dát další dobrý důvod pro jejich pořízení.
„Energetické komunity budou určitě velmi zajímavé pro obce, které mají prostor pro instalaci fotovoltaických panelů například na střechách obecních budov. Tuto energii využijí pro obecní spotřebu, přetoky pak mohou poskytovat občanům či prodat do distribuční sítě,“ popisuje Rut a doplňuje, že v Česku subjekty, které se soustředí na dodávání zelené energie, existují, avšak nejde o sdílení na bázi peer to peer (P2P).
Větší rozvoj virtuálních elektráren se neobejde bez dostatečných kapacit distribuční sítě. Ta by však aktuálně v některých lokalitách mohla narážet na své limity. A než se tento problém podaří vyřešit, nebude fotovoltaiku možné na dotčených místech připojit. „Jedna věc je tedy umožnění vzniku energetických komunit, ale souběžně s tím je nutné řešit také posílení infrastruktury. Z tohoto pohledu by bylo nejvhodnější výrazně zvýhodnit komunity fungující v rámci jednoho distribučního transformátoru,“ uzavírá Rut
