Google připomíná čtvrtstoletí od pádu komunismu multimediálním projektem. Česko dodalo jen pár fotek
Havel s půlitrem v ruce, malostranské ulice plné trabantů nebo uniforma příslušníka Lidových milicí. Pár desítek fotografií, které se objevily v průběhu listopadu na portálu Google Cultural Institute, má jedno společné: jsou součástí celosvětového projektu internetového gigantu, který si dal za cíl netradičně převyprávět příběh revoluce, která před čtvrt stoletím ve střední Evropě svrhla komunistický režim.
„Chtěli jsme nabídnout prostor pro příběhy, které se ukrývají v digitalizovaných archivech muzeí a institucí. Výročí revoluce je dobrým momentem, kdy její odkaz zpřístupnit globálnímu publiku. Tak, aby si každý z klidu domova mohl připomenout příběhy revoluce a její hrdiny,“ řekl týdeníku Euro Dennis Dizon, projektový manažer Kulturního institutu Googlu. Mladý Američan dostal v centrále za úkol, aby projekt Pád železné opony byl stejně úspěšný jako kolekce Googlu připravená k 100. výročí vypuknutí první světové války. Dizon nepřijel do Česka poprvé. Letos v létě tu představoval jinou platformu, za niž je v Kulturním institutu Googlu coby specialista na střední a východní Evropu zodpovědný. Do Art Projectu, který poskytuje prostor především pro online prezentace uměleckých sbírek, se zapojilo jedenáct českých galerií a muzeí. Nejen z Prahy, ale i z Brna, Olomouce, Hradce Králové a Českého Krumlova. Na uměleckém portálu Googlu se tak ocitla třeba thonetka, hebrejský slabikář nebo secesní šperky. A také Renoir, Kupka či Kolář.
Malá virtuální ukázka Při pohledu na českou stopu v projektu Googlu k 25. letům revoluce je ale výsledek o dost hubenější. A pokud si někdo třeba v USA usmyslí, že z klidu domova prožije u počítače sametovou revoluci v tehdejším Československu, bude zklamán. Ne že by nebyly k vidění zajímavé fotografie. Třeba Muzeum umění Olomouc virtuálně zpřístupnilo kolekci fotografa Petra Zatloukala, který dokumentoval listopad 1989 v hanácké metropoli. Koneckonců i snímky úprku východních Němců přes Prahu ze sbírek Knihovny Václava Havla nepatří mezi ty notoricky známé.
Na všech pěti českých institucích, které se k internetovému projektu k výročí pádu železné opony připojily, je ale znát, že se s možností online výstavnictví potýkají. „Google dává široké možnosti. Pomocí šablon je možné nahrávat fotografie, videa a jiné dokumenty a to vše proložit infoboxy. Nemá jít jen o uchovávání vzpomínek, ale i o učební pomůcku. Interaktivita umožňuje, aby s prezentacemi pracovali žáci třeba na svých tabletech,“ zdůrazňuje Dizon.
Jenže z multimediální online výstavy se v českém pojetí stala v lepším případě série fotografií, která má sloužit jako reklama. Platí to o fotografiích Václava Havla od Alana Pajera, které Kulturnímu institutu Googlu poskytla Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. „Malá virtuální ukázka“, jak prezentaci na portálu Googlu popisuje ředitel nadace Vangelis Zingopis, je lákadlem na kolekci tří set snímků, které byly vystaveny již v roce 2012.
Nejvíce se multimediálnímu pojetí přibližuje lánské Muzeum Tomáše Garrigua Masaryka, které dokonce ve své prezentaci za použití technologie Street View nabídlo virtuální procházku muzeem. A co dělá TGM v záložce Pád železné opony? Spojení je opravdu vágní. „Díky této zásadní události v našich dějinách bylo možné opět beztrestně připomínat humanitní a demokratické ideály T. G. Masaryka,“ říká Magdalena Elznicová Mikesková, ředitelka Muzea TGM, s tím, že vznik lánské instituce umožnila právě sametová revoluce.
Hezky česky Ještě rozpačitější je prezentace Muzea Policie ČR. To ze své rozsáhlé sbírky zařadilo na Google čtyři fotografie uniforem příslušníků tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. V nevalné kvalitě, a navíc bez vysvětlujících popisků. Vše je ještě k tomu pouze v češtině. Zahraniční návštěvníci Kulturního institutu Googlu tak nutně musejí tápat. Zatímco třeba Rumuni sestavili odsouzení a zastřelení diktátora Nicolae Ceauşesca do anglického multimediálního pásma a k pádu východoněmeckého režimu je k dispozici hned několik jazykových mutací, revoluce v tehdejším Československu se smrskla do dvouřádkových popisků pod fotografiemi. I když se třeba polská nebo německá muzea se svou prezentací na výstavnickém portálu Googlu popasovala mnohem lépe, ne vše lze svést na liknavost a nezájem českých kurátorů.
Americká internetová firma svoji koncepci celosvětové galerie na jednom místě postavila na otevřeném principu. Ve firemní hantýrce na „demokratizaci umění“. Za obrazy už není třeba nikam jezdit. Platí to o Art Projectu i jednotlivých tematických výstavách, jako je třeba právě Pád železné opony.
„Samozřejmě, že si třeba nějaké muzeum v Indii můžete také vygooglovat. Proč ale nemít vše seřazené na jednom místě?“ argumentuje Dizon. Lepší než originál Zdaleka také neplatí, že se nic nevyrovná návštěvě galerie. Několik stovek obrazů je nasnímáno technologií Gigapixel Artwork, kdy se do jednoho obrázku vejde sedm miliard pixelů.
Detailně lze tak studovat třeba praskliny v nánosech olejových barev na van Goghových obrazech nebo se bavit tím, kdo najde víc uvolněných chlupů ze štětců v dílech starých mistrů. Svým způsobem je pak megafotka na Googlu lepší než originál – ovšem jen pro toho, kdo si potrpí na detaily.
Zatímco na pořízení gigapixelových fotografií je nutné vyslat tým Googlu se speciální kamerou, uploadovat na web si mohou přispěvatelé internetového úložiště umění drtivou většinu sami. Což na druhé straně znamená, že jim s prezentací Google nijak nepomůže.
„Nemáme žádná kritéria, protože nejsme experti na umění. Stačí jenom zakliknout prohlášení, že jste nezisková kulturní instituce, a celý obsah je na vás,“ vysvětluje Dizon. Google Cultural Institute si zájemce neprověřuje ani nepátrá potom, jestli jsou vystavené fotografie etické. Nestalo se někdy, že by si někdo stěžoval třeba na rasistický nebo xenofobní obsah? „Ne, to jsme opravdu ještě nikdy neřešili,“ dušuje se Dizon. A stejné je to i s autorskými právy, která si musejí ohlídat přispěvatelé. „Za tři roky, co kulturní institut existuje, jsme neřešili jedinou stížnost,“ dodává manažer.
Google muzeím příliš nepomůže ani v otázce, komu má být online výstava určena. „Neřekl bych, že existuje nějaký průměrný uživatel našeho portálu. Většina lidí je z USA nebo Evropy, velký nárůst registrujeme také v Číně,“ zmiňuje Dizon. Všichni přispěvatelé ale dostávají statistická data návštěvnosti, a tak mohou svou prezentaci zacílit.
Neznámá Europeana Kulturní institut Googlu není samozřejmě jedinou platformou, která muzeím, galeriím a badatelským institucím umožňuje vytvářet si své výstavy na webu. A už vůbec ne největší. Třeba digitální projekt Europeana, který financuje Evropská komise, má ve svých sbírkách přes 30 milionů objektů, pětkrát více než Google.
Navíc jde o projekt, za nímž od počátků stojí archiváři a má programově spojovat archivní materiály a sbírkové předměty, které pomáhají uchovávat kolektivní paměť starého kontinentu. Oproti Googlu, který je zaměřen na vizuální stránku věci, tvoří třetinu obsahu Europeany digitalizované texty, mimo jiné také milion knih.
Europeana má ovšem proti Kulturnímu institutu Googlu dvě podstatné nevýhody. V prvé řadě jde o politický projekt narýsovaný shora.
A tak zatímco třetinu sbírek tvoří příspěvky z Německa a Francie, česká muzea jsou zastoupena necelým procentem. Především ale Europeanu téměř nikdo nezná. Platí to i o projektu, který se podobně jako Pád železné opony od Googlu snaží připomenout události horkého podzimu roku 1989 ve střední Evropě. Europeana 1989, která i za pomoci českých muzeí usiluje o zapojení veřejnosti, zapadla ještě dříve, než se stačila rozběhnout.
Google podobně jako v jiných oblastech evropský projekt převálcoval. Když letos v létě Rakouská státní knihovna připravila online výstavu ke stému výročí první světové války, rovnou ji místo na Europeanu umístila na portál Googlu. I v digitalizovaných muzejních sbírkách tak platí o americkém internetovém gigantu totéž, co třeba ve světě e-mailů nebo vyhledávačů. Google nemusí být nejlepším ani nejvýkonnější řešením. Ale je takovou značkou, že si ho každý zapamatuje a oblíbí.
Z multimediální online výstavy se v českém pojetí stala v lepším případě série fotografií, která má sloužit jako reklama. Převálcovaná Europeana Návštěvnost internetových stránek (v mil.; r. 2013) Unikátní Zhlédnuté návštěvníci stránky Gogle Cultural Institute 19 200 Europeana 5 17,4 Zdroj: Evropská komise, Google Revoluce v tehdejším Československu se na portálu Googlu smrskla do dvouřádkových popisků pod fotografiemi, uvedených navíc často jen v češtině.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
