Nejprve je důležité představit pár čísel, která dokazují, že ministerstva školství a průmyslu nechystají změny jen tak pro nic za nic. Vlastně dohánějí léta zanedbanou oblast, která se v době konjuktury ukázala jako největší ekonomická brzda. To, že firmy marně hledají stovky tisíc techniků, je jeden důležitý faktor. Pokud problém překlopíte do daní a odvodů, stát se připravuje jen letos podle Hospodářské komory o 110 miliard korun.
A bude hůř, reálně má chybět ve třetím čtvrtletí letošního roku až 700 tisíc lidí. Když v závěru roku počítali statistici, jak dlouho roste počet volných míst, došli k českému rekordu s číslem 27 měsíců kontinuálního růstu. Všechna tato čísla vypovídají o celkovém trendu, který je ovšem v technických oborech nejmarkantnější.
Prvním zásadním bodem, který má do budoucna situaci zlepšit, je povinný předmět s názvem technika na druhém stupni základních škol. Nejde o nějakou vzdálenou vizi, o níž se léta mluví. Prvních 50 škol ho zavede postupně už s novým školním rokem, tedy letos na podzim.
Ve světě lovců hlav: headhunteři nahrazují personální oddělení
Předmět má vzdáleně připomínat kdysi povinné dílny. Ale opravdu jen vzdáleně. „Nepůjde nám o to učit se stloukat ptačí budky. Chceme mít sofistikovaný předmět technického vzdělávání, do nějž bude zapojeno i programování a další technologické prvky,“ přiblížil ministr průmyslu Karel Havlíček.
Žáci by měli podle plánů ministerstva průmyslu řešit komplexní problémy, technicky myslet a přicházet s nápady, které přemění v konkrétní řešení. Měli by využívat mimo jiné i různé typy stavebnic od manuálních po robotické. Součástí předmětu budou i úlohy vyžadující poznatky z různých oborů, především informatiky, fyziky a matematiky. Spolu s tím se ale otevírá první problém finančně poddimenzovaného českého školství - nedostatek technických pomůcek a profesionálů z oboru, kteří by mohli ve výuce pomáhat.
Vzor na východě
Oni odborníci budou klíčovým prvkem. Právě s nimi chce vláda úzce spojit pozdější výuku na učilištích a středních školách. Termín „duální vzdělávání“ už v této souvislosti mnohokrát zazněl. Nyní má ale ministerstvo průmyslu hotový koncept, jak by mělo být v Česku zaváděno.
Pro začátek je důležité říci, že nepůjde o čistý model, jaký je znám například v Německu. Tamní Hospodářská komora má úplně jiné ukotvení v rámci státní struktury a nebylo by technicky možné model plně převzít. Česko se proto inspirovalo Slovenskem a také modelem takzvaného Moravskoslezského paktu.
Měl by stát zvýhodňovat učňovské školství a technické obory?
„Nemůžeme s tím už déle čekat. Snahou je, aby vše schvalovala ještě tato vláda,“ řekl ministr Havlíček. Hotový zákon by chtěl proto jeho úřad zveřejnit na konci roku. Pak ho bude čekat připomínkové řízení a legislativní kolečko v parlamentu.
Na Slovensku systém funguje tak, že ministerstvo financí akceptovalo daňové úlevy jako nástroj vzdělávací politiky. Poskytování praktického vyučování ve firmách je tak daňově uznatelným nákladem a snižuje podniku náklady o 22 procent (korporátní daň). Daňově uznatelný je i paušál 3200 eur na žáka v případě poskytnutí 400 hodin a 1600 eur při 200 hodinách praktického vyučování ročně.
Žáci pak dostávají polovinu až jednu celou minimální mzdu. Stát se tím sice připraví o část daní, jistotou zaměstnání pro absolventy ale získává velkou pravděpodobnost, že se mu na daních a odvodech korporátní úleva brzy vrátí. Navíc stát neposílá pak tolik peněz do škol, protože praktické vyučování je financováno podnikem. Tento bod bude v Česku podobně jako na Slovensku velmi kontroverzní.
Umělecká, speciální, montessori. V Praze se postaví školy za miliardy
Moravskoslezský pakt zaměstnanosti, na který se MPO také odkazuje, funguje jako samostatný subjekt od letošního února. Spojil se v něm kraj, ostravský magistrát, úřad práce a Hospodářská komora a slouží k propojení škol, zaměstnanců a firem.
„Za potřebné považujeme zejména kariérové poradenství. Pomůžeme stovkám mladých lidí při volbě prvního povolání a také podpoříme lidi nad 50 let. Připravujeme podpůrné nástroje pro pedagogy a srozumitelné informace pro žáky středních škol, podílíme se na podpoře talent managementu. Zabýváme se kvalitou odborného vzdělávání a spoluprací škol a firem. Asistujeme jednotlivým párům firma-škola při budování této spolupráce. Pilotujeme nové nástroje v boji s dlouhodobou nezaměstnaností,“ vyjmenoval ředitel MS Paktu zaměstnanosti Martin Navrátil.
Byznys supluje stát
Realitou je, že Česko čeká na užší propojení podniků a škol tak dlouho, až si situace vynutila zespodu podobné aktivity jako na severní Moravě. Začalo se ale i ve firmách samotných, zejména v těch s německým kapitálem, jejichž mateřské společnosti mají s konceptem duálního vzdělávání dobrou zkušenost. Vedle obecně známých příkladů, k jakým patří například iniciativa Škody Auto, má poměrně sofistikovaný systém vybudovaný také český Siemens.
Firma spolupracuje s řadou předních českých univerzit a vysokých škol zejména technického zaměření. Spolupráce má řadu podob, od provozování studentských kanceláří přes zapojení do budování sítě „testbedů“ pro Průmysl 4.0 a chytrá města, vedení předmětů a přednášek experty ze Siemensu, poskytování vybavení studentských laboratoří, organizaci soutěže Cena Wernera von Siemense až po realizaci společných výzkumných a vývojových projektů.
| Jak chce vláda vychovat techniky |
|---|
| Povinná technika: Na druhém stupni základních škol bude nový povinný předmět s názvem technika. První padesátka škol ho začne vyučovat už letos. |
| Prvky duálního vzdělávání: Praktická výuka ve firmách nebo specializovaných centrech odborné přípravy mají být základní prvky legislativních změn, které mají být hotovy na konci roku. Firmám stát umožní vzdělávání žáků velmi pravděpodobně formou slovenského modelu. Tam jsou firmy motivovány daňovými úlevami. |
| Mistrovské zkoušky: Mají být pro 50 cechů a společenstev. Konkrétní podoba bude hotová v létě, už teď je ale jasné, že zkoušky budou mít tři stupně. Zkušený řemeslník bude muset kromě výroby díla také ukázat znalost řízení firmy a vedení zakázky. |
| Změna kompetencí: Jde zatím o nahlas vyslovené přání premiéra Andreje Babiše. Podle něj by průmyslovky měly spadat pod ministerstvo průmyslu, zemědělské školy zase pod ministerstvo zemědělství. Nyní jsou jejich zřizovateli kraje. |
Ojedinělý je koncept takzvaných profesorských židlí. Tedy alespoň v tuzemských podmínkách, protože například ve Spojených státech je tento projekt poměrně běžný. Siemens je dosud jedinou firmou, která se do něj v Česku pustila, a jde v zásadě o to, že uzavřela kontrakt přímo s univerzitou a podporuje konkrétního vysokoškolského pedagoga. Konkrétně jde o devět kantorů na ČVUT, VUT a VŠB-TUO.
Studentské kanceláře jsou pak místa, kde mohou vysokoškolští studenti uplatnit své znalosti v praxi již v průběhu studia. „Fungují v Brně a Ostravě a studenti zde pracují na konkrétních úkolech s podporou mentora z řad zaměstnanců Siemensu. V Ostravě pracují studenti VŠB-TUO na projektech závodu na výrobu elektromotorů se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, v brněnské kanceláři se účastní realizace projektů odštěpného závodu Siemens Turbomachinery v Brně a závodu na výrobu elektromotorů v Drásově,“ popisuje generální ředitel Siemensu Česká republika Eduard Palíšek.
Jde o prvek duálního vzdělávání, který přebere i tuzemská legislativa. Nebude ovšem spjat nutně s podniky. Pokud nebudou mít dostatek kapacit, začnou vznikat takzvaná centra odborné přípravy. Podle ministerstva průmyslu mají sloužit v regionech jako zázemí pro odborný výcvik v případech, kdy malé a střední firmy nebudou vzhledem ke své velikosti schopny pokrýt celý proces odborné přípravy samy.
Pane mistr
Obloukem se vracíme k poslední novince, kterou ve vzdělávání vláda chystá. Jde o mistrovské zkoušky. Má pomoci rozlišit kvalitní řemeslníky od špatných. „Řemeslník prokáže, že je schopen garantovat vysokou kvalitu odvedené práce. Vzroste prestiž řemesla a kvalitních řemeslníků. I když mistrovská zkouška zřejmě nebude součástí systému vzdělávání, spolupracujeme na ní s ministerstvem školství,“ řekl mluvčí ministerstva průmyslu Jan Piskáček.
Jak konkrétně má průběh zkoušky vypadat, bude jasné už v létě. Zatím se v hrubých rysech mluví o tom, že by měla být dostupná pro 50 cechů a společenstev a být třístupňová. Skládat ji mají řemeslníci s dokončeným středním vzděláním a s víceletou praxí v oboru. Má ověřovat schopnost navrhnout a zhotovit mistrovské dílo, řídit práci, schopnost vedení zakázky a vykonávat profesi z hlediska provozně-ekonomického a pracovněprávního.
Ministr průmyslu Havlíček chce nové prvky ve vzdělávacím systému navázat na průmyslovou strategii Česka. Jinak by podle něj neměly smysl. Nová hospodářská strategie České republiky by podle ministra průmyslu měla nasměrovat stát k finální produkci s vyšší přidanou hodnotou. Vláda začala podle Havlíčka po 20 letech připravovat hospodářskou politiku státu, která by ho měla vést až do roku 2030. Jedním z jejích základů bude inovační strategie, která má z Česka vytvořit lídra v umělé inteligenci a inovacích.
Havlíček zmínil i novou značku Czech Republic: The Country For The Future. Ponechme teď stranou, nakolik je toto heslo gramaticky správně, či nakolik je originální (ostatní země budoucnosti, a že jich je, jsou totiž OF the Future), veškeré plány do budoucnosti jsou jenom nezbytný základ. Jestli bude Česko v budoucnu prosperovat, závisí hlavně na tom, jak se vypořádá s překážkami, které uplatnění novinek přinese.
Dále čtěte:
Netradiční benefity. Češi chtějí pětihodinovou pracovní dobu nebo podíl na zisku společnosti
Velký průzkum týdeníku Euro: Jak platí české podniky?
Komentář: Rub rostoucích mezd
