Vlastně to ani nebyl designérský kousek, spíše vynález, který Assu Ashuacha proslavil. Ošoupané levisky, jež zároveň slouží jako oděv i jako židle. Kloubový mechanismus z laminátu zasunutý zezadu v kalhotách při chůzi nevadí a sednete si kdekoliv. „Je to vynikající pro držení těla. Úhel mezi zády a stehny je rozevřený, takže nepůsobí bolest páteře a krku,“ vysvětloval v roce 2003 Izraelec Ashuach, jenž žije v Londýně. Jednoduché, elegantní a účelné. Ostatně jako všechno, co jeden z nejinovativnějších designerů současnosti vytváří. I když ke své práci používá nejmodernější postupy a popisy jeho výrobků se hemží umělou inteligencí, 3D technologiemi či metodami Selective Laser Sintering (SLS) a Rapid Manufacturing (RM).
Surreální estetika
Assa Ashuach již více než deset let experimentuje, vymýšlí nové výrobní technologie a je ukázkovým příkladem kreativního tvůrce, jenž komerční zakázky svého londýnského studia dokáže kombinovat s výzkumem a akademickou dráhou na London Metropolitan University i účinnou spoluprací s průmyslovým sektorem.
Odborníci o něm tvrdí, že redefinoval formu i funkčnost každodenních výrobků a nábytku a navíc vytvořil zcela jinou, až surreální designovou estetiku. Prvním příkladem může být jeho lampa nazvaná OMI.mgx z roku 2004 vyrobená z jednoho kusu nylonu. Byla výsledkem Ashuachových pokusů s modelováním (Rapid Prototyping) a technologií SLS (laserovým paprskem je spékán do určitého tvaru plastový prášek a přídavný materiál je pak nanášen v inertní atmosféře po vrstvách). Další designérské kousky, jež se dostaly do výroby, tutéž estetiku nezapřou – mimo jiné 501 Chair (také 2004), v níž rozvinul svůj nápad s kalhotami do neobvykle vytvarované židle, Upica Sofa (2005), Coupe Table (2005), Osteon Chair, AI Lights či AI Stool (vše 2007).
Kreativní Izraelec – zjednodušeně řečeno – pomocí pokročilého softwaru optimalizuje navrhovaný produkt, jeho strukturu a pevnost s využitím minimálního množství materiálu a vše zabalí do atraktivních křivek. „Snažím se omezit design na jeho základní prvky. Nic nemůžete vzít, nic přidat. Jakmile se změní povrch o několik milimetrů, objekt se zhroutí,“ říká Ashuach, jenž s podporou moderních technologií vyzývá tradici na souboj.
Vyrobili nemožné
„Design právě prochází jednou ze svých cyklických změn. Nedivte se, že chytří designéři najednou vytvářejí objekty, které jako by vyskočily z počítačových monitorů. Dělají to, protože mohou,“ napsala již před čtyřmi lety kritička listu International Herald Tribune Alice Rawsthornová. Je přesvědčena, že to souvisí s pokrokem v technologiích.
Ještě na počátku tohoto desetiletí mohl Ashuach jen snít o výrobě něčeho tak tvarově nepravděpodobného, jako je osvětlení OMI. První prototyp vyrobil v roce 1999 ze 120 pěnových plátů a představil jej na milánské výstavě Salone Satellite 2000. Získal velmi dobré ohlasy, ale to bylo vše. Až když se po absolutoriu na londýnské Royal College of Art (2003) setkal s Naomi Kaempferovou, uměleckou ředitelkou belgické firmy Materialise, věci se pohnuly. „Moje zkušenosti s 3D a RP technologiemi se perfektně propojily s mladou značkou Materialise.mgx . Uskutečnili jsem neuskutečnitelné,“ vzpomíná Assa.
Dnes si tento výrobek může kdokoli koupit, i když nejspíš jen „kdokoli“ se zvláštním vkusem (a naditou peněženkou), protože pořád působí jaksi podivně a rozhodně by jej většina nepovažovala za „normální“. Za pár let jistě ztratí na své výjimečnosti, aby nás mohlo zaujmout zase něco jiného. A na tom pilně pracuje i jednačtyřicetiletý Ashuach. „O designu musíme pořád a pořád diskutovat,“ říká. „V nynější technologické realitě je potřeba na design nahlížet jako na strategii pro rozvíjení a pozměňování tradice,“ dodává Assa.
Z kibucu směr Londýn
Láska k tvorbě nových věcí provází Ashuacha již od dětství v izraelském kibucu, kde se narodil v roce 1969. Pro kamarády vymýšlel zajímavé „blbinky“ z odpadků a zbytků materiálů od různých řemeslníků. „Po návštěvě tesaře, kovodělníka, automechanika či ševce jsem vždycky získal plno věcí a něco z nich vyrobil. Bavilo mě to,“ popisuje zároveň i důvod, který ho vedl ke studiu průmyslového designu na Betzalel Academy v Jeruzalémě.
Za přínosné považuje i školní roky na Royal College of Art v Londýně, přestože se již na konci devadesátých let dokázal prosadit doma v Izraeli. Pracoval ve firmě svého učitele Yaacova Kaufmana a hned po škole založil vlastní studio, jehož doménou byla zejména spolupráce s architekty. Jedním z největších projektů před Ashuachovým odchodem do Velké Británie byl design VIP prostor fotbalového stadionu v Tel Avivu.
„Věřím, že studovat průmyslový a produktový design je pro potenciálního designéra velmi důležité. Stejně jako muzikant nebo tanečník musí strávit nějaký čas v tom správném prostředí s těmi správnými lidmi. A Londýn byl v tomto ideální,“ míní Assa. Sám je aktivním akademikem a vede ateliér designu na London Metropolitan University.
Inteligentní design
Je však i něčím navíc. Je totiž „více než moderní“. Tak ho charakterizovali v jednom časopise o designu. „Technologie se vyvíjejí exponenciálně a evoluce, kterou očekáváme během dvou let, hravě překoná to, co vzniklo za poslední desetiletí,“ prohlásil Ashuach v roce 2007. Již tehdy vyvíjel ve spolupráci s týmem firmy Complex Matters pod vedením Siavashe Mahdaviho inovativní systém, který společně nazvali Digital Forming a poprvé ho představili loni na podzim. O co se jedná?
Je to originální softwarové řešení na bázi 3D, které v podstatě umožní zákazníkovi personifikovat jakýkoliv designový produkt k obrazu svému. Klient si žádá větší svobodu volby, designéři mu to umožní. „ Jedná se o opravdovou spolutvorbu výrobku, ale nemyslím, že by se designéři ocitli ,mimo hru‘,“ vysvětluje Assa, „na designérovi zůstane 90 procent práce a zákazník si dotvoří zbylou desetinu.“ Co my víme, jednoho dne třeba bude každý dům obsahovat technologie, jež vytvoří a vyrobí věci přesně na míru majitele, zamýšlí se Ashuach.
Možná, že tento izraelský designér odstartoval revoluci.
Dle Ashuacha je to příležitost pro všechny jeho kolegy, aby se spojili přímo s uživateli. Přitom současný scénář je jiný: již mladí absolventi nastupují do velkých firem a „nezávislí“ designéři se prosazují jen velmi těžko. To by mohla technologie Digital Forming změnit. S ní nebude problém připojit se ke komukoliv přímo od pracovního desktopu a začít projektovat, plánovat, diskutovat o modelu a případně hned zajistit výrobu.
První kolekce produktů, s nimiž lze manipulovat v rámci programu UCODO, jak se novinka nazývá, obsahuje stolní lampu, presovač na citrusy a psací pero z dílny Assy Ashuacha. Vše z nylonu, v jakékoli barvě, na tisíciny milimetru přesné, a přitom s možností, že cokoliv může být pokaždé trochu jiné. Ne pouze virtuálně, ale i ve skutečnosti. Připojí se k projektu i další designéři? Určitě ano. Oslovena jich prý byla už spousta.