Veterány dokážou nadchnout, ale pouze zlomek automobilů se takového osudu dočká. Většina z desítek milionů aut, která sjíždějí každý rok z výrobních pásů, končí ve šrotu, rozebrána na prvočinitele a zlikvidována. Proces rozpadu a zkázy automobilů učaroval fotografovi Vladimíru Cettlovi před několika lety. Původně fotil módu, ale coby majitel vozu Škoda 110R měl ke starým autům vždycky blízko. Nejprve se vydal fotit vraky právě škodováckého kupé, pak svůj zájem rozšířil na další vozy domácí výroby. Dnes už vyráží i na zahraniční hřbitovy aut, kde se mu občas podaří ulovit ty nejcennější exponáty: třeba americké křižníky silnic z padesátých až sedmdesátých let.
Pohled na zrezivělá a zkáze podléhající auta vyvolává všelijaké asociace. „Pokaždé když přijdu k takové zrzavé loupající se káře z dob dávno minulých, jako bych si v knížce nejprve přečetl posledních pár stran a pak si domýšlel předešlý děj. Máte před sebou konec příběhu vozu, který kdysi býval krásný, naleštěný, drahý automobil. Někdo si za něj pořádně utrhnul od úst a on si teď rezne, rozpadá se a podává poslední svědectví o své éře,“ říká Vladimír Cettl.
„Automobil je od počátku okázalá demonstrace lidského umu a vyspělosti technologie. Ale stačí, aby ten ušlechtilý předmět byl odstaven k šípku a příroda si zase řekne o své suroviny, které jsme z ní vykutali. Já prostě jen přijdu k takovému již hotovému obrazu, namířím, zaostřím a zmáčknu,“ popisuje Cettl vznik snímků. Že je o tyhle obrazy pomíjivosti a síly času zájem, dokládají hned tři výstavy, na kterých bylo a stále je možné fotografie zhlédnout. Nejprve byly k vidění v galeriích v Praze a Ústí nad Labem, od prosince až do konce března příštího roku pak budou vystaveny v galerii v kopřivnické Tatře.
