Menší bazary v České republice mají problémy, už jich zkrachovaly stovky. Více než ekonomická krize je ničí špatná pověst a mnohaleté problémy s přetáčením tachometrů či prodejem vozů nejasného původu.
Cesta malebnou východočeskou krajinou nabírá hned za vjezdem do vesničky Stradouň nepříjemnou pachuť. Venkovský kolorit narušuje plotem obehnaný areál, ve kterém rezavějí desítky vozů. Nápis hlásá, že jde o autobazar, ale tomu by neuvěřil ani hodně naivní návštěvník.
„Podnik od 90. let zhruba třikrát změnil majitele. Ten poslední z něj udělal vrakoviště,“ říká starosta Stradouně Zdeněk Bačina a pokračuje: „Jsou tam pořád ta samá auta, není vidět žádná změna. Většinou jde o velmi zastaralé typy, o které už není zájem ani na náhradní díly. Majitel spíše dojíždí nakrmit psy, kteří tam hlídají.“
Čtěte také: Vše o kupní smlouvě na auto
Nevzhledný areál představuje pro vesnici problém. „Samozřejmě bychom tam raději viděli čtyři rodinné domy, protože takhle to jenom hyzdí obec. Ale peníze na výkup jako obec nemáme,“ dodává starosta.
Hlavně ve vlastním
Jen dva a půl kilometru dál, ve vedlejší obci Ostrov, je na první pohled situace zcela jiná. Místní autobazar nemá nouzi o zákazníky. „Podnikám na vlastním. Nejsem závislý na tom, že bych musel někomu platit každý měsíc nájem dvacet tisíc,“ popisuje majitel bazaru Roman Macháček, proč jeho podnik na rozdíl od mnoha konkurentů přežil.
„Druhá věc je, že si sháním a vozím ze zahraničí hlavně svoje auta. Komisní prodej dělám minimálně. Z toho dnes malý bazar nemůže vyžít,“ připomíná. Marže za komisní prodej vozů jiných majitelů jsou totiž minimální. „Provize se pohybuje třeba jenom kolem dvou tisíc korun. Přitom jenom pojištění bazaru stojí třicet nebo čtyřicet tisíc ročně, další prostředky jdou na inzerci na internetu a podobně,“ vysvětluje majitel bazaru z Ostrova.
I tady je však ekonomická krize znát. „Lidé chtějí auta, která jsou hodně mladá, ale zároveň stojí pár korun nebo naopak stará auta kolem dvaceti tisíc. V těchto dvou segmentech se prodeje hýbou. Buď prodáte za 150 tisíc korun auto z roku 2010 či 2011 anebo za 25 tisíc korun auto z roku 2000. Ale střední třída v ceně 80 až 100 tisíc, to je horší. Pěkné auto za 90 tisíc je dnes problém prodat,“ vypočítává Roman Macháček.
Stav autobazarů ve dvou východočeských obcích ilustruje situaci, v jaké se v současnosti nachází celý obor. Část prodejců, především těch malých, krachuje, většina ostatních zažívá hubenější roky. To potvrzují i čísla, která má k dispozici Asociace prodejců použitých automobilů-autobazarů ČR (APPAA). Zatímco v roce 2011 v průzkumu zjistila 1450 prodejců a 1280 webových stránek autobazarů, loni to bylo 1380 prodejců a 1220 webových stránek. Letos podle asociace v Česku působí zhruba 1230 prodejců.
„Úmrtnost v tomto oboru není nijak dramatická, skončilo spíše pár vesnických bazárků,“ říká předseda asociace Petr Přikryl. Jiné údaje jsou však podle něj závažnější. „Ze zhruba dvanácti set prodejců má jakousi historii pouhých 900! Podmínky členství v naší asociaci, tedy dodržování platných zákonů a našeho etického kodexu, je schopno splnit zhruba 600 až 700 prodejců,“ podotýká Petr Přikryl.
Podle jeho slov za stovkami nově vzniklých bazarů bez historie stojí mnohdy majitelé spojení s problémovými, zaniklými podniky, které často nevypořádaly své závazky vůči zákazníkům. Jak funguje druhá polovina prodejců, která nemá šanci splnit podmínky členství v asociaci, o tom svědčí statistiky.
Připomínají spíše data z rozvojových zemí než čísla z členské země Evropské unie. Poslední kontrola České obchodní inspekce zjistila přetočené tachometry u 85 procent kontrolovaných vozů, v bazarech tímto trikem „vylepšili“ vozy o šestnáct až čtyřicet tisíc kilometrů.
Profesní sebevražda
Právě podobné postupy podle odborníků na služby likvidují pověst českých autobazarů a vedou ke krachu některých z nich. „Stále více lidí dává při využívání služeb na doporučení známých. Snažit se vydělat za cenu poškození zákazníka je proto nesmírně krátkozraké. Dnes mají lidé spoustu možností, jak dát negativní zkušenost vědět ostatním, například na internetu nebo prostřednictvím sociálních sítí,“ upozorňuje odborník na design služeb Adam Hazdra z Jihomoravského inovačního centra.
Podle expertů, kteří se dlouhodobě zabývají úrovní prodeje ojetin v Česku, není celková situace v oboru tak kritická, jak naznačuje poslední kontrola ČOI. K ideálu má přesto daleko. „Prostřednictvím našeho internetového portálu www.zkontrolujsiauto.cz prověřujeme téměř 100 tisíc vozidel měsíčně. Z této dlouhodobé zkušenosti vychází, že podíl aut se stočeným tachometrem je přibližně čtyřicet procent,“ říká Martin Pajer, ředitel společnosti Cebia, která je největší tuzemskou firmou v oboru prověřování ojetých vozidel.
„Zjištění ČOI je alarmující. Záleží samozřejmě na tom, v jakých bazarech inspektoři kontrolu provedli. Jsou bazary, kde je stočeno sto procent vozidel a naopak provozovny, které si historii vozidel pečlivě hlídají a stočeným vozidlům se vyhýbají,“ dodává Martin Pajer.
„Situace je nejhorší v malých, takzvaných ,polních‘ autobazarech. Navíc nůžky mezi nimi a ,kamennými‘ bazary se stále rozevírají. Zatímco v těch velkých věnují stále větší energii i finanční prostředky na prověřování vozidel u odborných firem a ve specializovaných databázích, v malých bazarech je situace stále horší,“ líčí Zbyněk Veselý, předseda Sdružení na obranu vlastníků automobilů SOVA.
Nové triky bazarů
Malé bazary se snaží přicházet se stále novými triky, kterými by zákazníkům znemožnily reklamace závad u vozů, jimž předtím často stáhly desítky tisíc kilometrů na tachometru. Jedním z nich je zdánlivě nevinná věta ve smlouvě či předávacím protokolu, kdy zákazník přebírá vůz tzv. „jak vidí a leží“ (více viz box Jedno auto, lavina problémů). Při jakémkoli pokusu o reklamaci pak tvrdí zákazníkům, že tato formulace zbavuje bazar všech povinností k reklamacím.
Podle expertů jde ze strany bazarů pouze o nátlak a zastrašování kupujících. „Tato ,vsuvka‘ nemá ve vztahu ke spotřebiteli žádný právní význam, jedná se pouze o chabý, leč rozšířený a používaný pokus o obcházení zákona.
Ustanovení § 627 Občanského zákoníku totiž stanoví, že jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná. K ustanovení, které by odpovědnost za vady krátilo či vylučovalo, se tedy nepřihlíží,“ říká Miloš Borovička ze spotřebitelské organizace dTest.
„Prodej takzvaně ,úhrnkem‘ lze použít na hromadnou věc nebo soubor věcí, typicky zemědělské stavení s příslušenstvím nebo hromadu šrotu, nikoliv ale věc individuálně určenou spotřebiteli,“ doplňuje Miloš Borovička.
Právě podobné triky malých bazarů přitom ničí poslední zbytky důvěry ze strany zákazníků. „Odhadujeme, že během letošního roku by kvůli tvrdším podmínkám na trhu mohlo zkrachovat až několik set malých prodejců. Vycházíme přitom z informací našich spolupracovníků v regionech, podle kterých již nějaký čas dochází k zavírání bazarů, které ve své lokalitě působily i řadu let,“ popisuje Zbyněk Veselý.
Kroky vedoucí ke zcivilizování dosavadní džungle v oblasti ojetin chce udělat stát a Evropská unie. Ta vytvořila systém Eucaris, který má evidovat základní technické údaje o vozidlech v rámci celé EU, takže automobily převážené do zahraničí pak nepůjde tak lehce „omlazovat“. „V současnosti se dokončuje vybudování Národního kontaktního místa, připojení k systému Eucaris mělo být spuštěno v září. V ostrém provozu by mělo být od ledna 2014,“ potvrzuje mluvčí ministerstva dopravy Zdeněk Neusar.
Nově se navíc při každé technické kontrole zapisuje do protokolu i stav ujetých kilometrů. To však podle odborníků situaci zcela neřeší. Podle společnosti Cebia se nejvíce ojetých automobilů prodává ve stáří do šesti let. Při první technické kontrole po čtyřech letech kupující získá jeden, nejvíce dva údaje o počtu najetých kilometrů, což stále nechává velký prostor pro možnou manipulaci.
Velcí prodejci ojetin se snaží, aby se od problémových firem co nejvíce odlišili. „Naše společnost v loňském roce konzultovala svou prodejní dokumentaci se Sdružením obrany spotřebitelů, aby vyloučila jakákoli ustanovení, která by mohla znevýhodnit zákazníky, i kdyby byla v souladu se zákonem. Naše všeobecné obchodní podmínky, kupní smlouvy i reklamační řád jsme značně zjednodušili.
Vždy bereme vážně připomínky jakýchkoli spotřebitelských sdružení, a pokud máme pocit, že bychom mohli pozici zákazníka ještě posílit, vždy tak rádi učiníme,“ uvedla Karolína Topolová, generální ředitelka AAA Auto Praha, největšího autobazaru v zemi. Firma zavedla i funkci ombudsmana, který by měl pomáhat zákazníkům řešit problémy.
Seriózní přístup se odráží na chování klientů. Firma několik let po sobě zvyšuje prodeje. „Ověřili jsme si, že oslabená ekonomická situace přeje ojetým vozům. Zatímco výroba a prodej nových aut neustále klesají, často až o dvojciferné procentuální objemy, nám se i nadále daří,“ konstatuje Karolína Topolová.
Za první pololetí letošního roku prodala společnost téměř 28 000 vozů, z toho v České republice zhruba 19 000. To v tuzemsku znamenalo tříprocentní růst oproti stejnému období minulého roku, v celé skupině pak nárůst o více než šest procent. „Nejsilnějším měsícem na domácím trhu byl pro nás červen, ve kterém jsme navzdory povodním odhadem prodali o šest procent vozů meziročně více,“ zmiňuje generální ředitelka AAA Auto Praha.
Cestou budování důvěry zákazníků chtějí jít i seriózní menší bazary. „Musejí pochopit, že lze přežít, když přijmou a jasně deklarují kupujícím určitá pravidla, která se snažíme do tohoto prostředí zakotvit. Členství v naší asociaci a přijetí etického kodexu je pouhý začátek změn, které si určitě všichni přejeme,“ uzavírá Petr Přikryl z APPAA.
Jedno auto, lavina problémů
Služební vozy nakupují v bazarech i malé a střední firmy. Jenže bez odborného znalce a právníka si mohou způsobit řadu problémů. Svědčí o tom dvouletá zkušenost majitele malé firmy ze středních Čech s koupí ojetiny, kterou jsme dva roky dokumentovali.
V červenci 2010 vstupuje do autobazaru Auto HP v Církvicích u Kutné Hory. S sebou má automechanika z vedlejší obce, s nímž si den předtím domluvil, že stav vozu prověří. Přestože mu ještě neřekl, o který automobil má zájem, mechanik neomylně míří k vozu, na který se podnikatel v bazaru včera ptal. Kupující má pocit, že tu proběhla čilá komunikace, nicméně nechce být hned podezřívavý.
Automechanik vůz chválí. Podnikateli se sice moc nezamlouvá velké opotřebení interiéru, ale rozhoduje stav tachometru, pouze 92 000 kilometrů. Nepotřebuje krasavce na výstavy, ale dříče do terénu s dobrým stavem motoru. Hned po nastartování zaměstnanec bazaru ochotně pouští autorádio, snad aby bylo vidět, že není zablokované.
Několik „překvapení “ První nepříjemné překvapení nastává při platbě. S odkazem na nápis „Při nákupu na splátky sleva 10 %“ na předním skle vozu se firma dožaduje snížení ceny. Podle pracovnice bazaru si špatně vyložila nabídku na odpočet DPH pro plátce daně z přidané hodnoty, nápis z vozu mizí. A tak nový majitel za plnou cenu 330 000 korun zřizuje úvěr u GE Money Auto, předloží všechny požadované dokumenty, ověří si, zda bude moci do dvou let vůz předčasně splatit a odjíždí s vozem ze servisu.
Druhé nepříjemné překvapení ho potkává po prvních pár metrech jízdy. Zdálky slyší slabé houkání, otáčí se, zda za ním nejede sanita nebo policie. Po chvíli zjišťuje, že kvílí „turbo“ dieselového motoru a hned je mu jasné, proč během zkušební jízdy poslouchal rádio. Vůz okamžitě veze ke druhému mechanikovi na kontrolu.
Ten je z vozu nadšený o poznání méně. „Auto je přelakované, tady chybí mřížka, tady je promáčklá střecha,“ vyjmenuje, než dojde z dílny k vozu. Po zevrubnější kontrole konstatuje, že vůz má asi najeto o něco více, než ukazuje tachometr, ale motor by měl být v pořádku.
Po několika dnech přichází další nepříjemnost. Zástupce úvěrové společnosti kontaktuje firmu s tím, že potřebuje ještě jeden dokument, který musí odsouhlasit správní rada. A požaduje, aby byl antedatován na datum před podpisem úvěrové smlouvy. Firma odmítá. Podle právníků udělala dobře, požadavek úvěrové společnosti považují za problémový. „Antedatování dokumentů může být za určitých okolností i trestným činem, například podvodem.
Ne vždy sice naplňuje antedatování dokumentů skutkovou podstatu trestného činu, téměř vždy je ale v rozporu se zákonem a může být důvodem neplatnosti takových právních úkonů,“ uvádí Petr Dobeš, advokát z kanceláře TaylorWessing.
Zhruba po roce přistupuje firma k opravě „turba“. V servisu pro ni mají nepříjemné překvapení. Je třeba vyměnit rozvody, které jsou v dezolátním stavu a napovídají, že vůz má najeto výrazně více, než ukazuje tachometr. Cena opravy: 50 000 korun. Podnikatel kontaktuje úvěrovou společnost, protože podle smlouvy jsou jeho možnosti nakládat s automobilem během splácení půjčky velmi omezené, a žádá o součinnost. Chce odstoupit od kupní smlouvy.
Pracovník úvěrové společnosti přislíbí dodat všechny potřebné dokumenty, ale od té doby se neozve. Firma kontaktuje autobazar a uplatňuje reklamaci. Bazar ji odmítá s odkazem na formulaci ve smlouvě, že zákazník přebral vůz „jak leží a vidí“. Což podle bazaru vylučuje další reklamace. V patové situaci, kdy nespolupracuje ani bazar, ani úvěrová společnost, platí firma za opravu, vůz byl čtyři týdny mimo provoz.
Během několika dalších měsíců se objevují nové závady. Odchází spojka i ložiska u obou zadních kol. Cena opravy – dalších 50 000 korun. Během roku a několika měsíců opravy dosáhly třetiny pořizovací ceny vozu. Protože se firma před koupí vozu dohodla na možnosti předčasného splacení, posílá splátkové firmě 120 tisíc korun a čeká, že pošle nižší kalkulaci dalších splátek, jak uvádějí všeobecné obchodní podmínky.
Následuje telefonát ze zákaznické linky, kde operátorka sděluje, že částečné předčasné splacení není možné „z důvodu nařízení České národní banky“. Firma několik týdnů ověřuje u ČNB i České bankovní asociace, zda podobné nařízení existuje. Ale nikdo o jeho existenci neví.
Znovu kontaktuje úvěrovou společnost, ta potvrdí, že z její strany šlo o špatnou informaci. Odkáže podnikatele na jiné místo poměrně nepřehledných všeobecných obchodních podmínek, které firmy z předčasného splácení vylučují. A tak podnikatel přistupuje k úplnému předčasnému splacení, aby konečně mohl s bazarem začít řešit reklamaci.
Bez právníka a znalce do autobazaru nelez Poučení? Bez právníka a soudního znalce se autobazarům zdaleka vyhněte. Znalec ohodnotí vůz zhruba za tři tisíce korun. I když se to může malým firmám a živnostníkům zdát hodně, i na našem příkladu bylo vidět, že to může ušetřit výrazné peníze.
Výsledek? Bude líp. Společnost GE Money Auto chce vyvodit ze série chyb nápravná opatření. „Pokud jakákoli z vámi zmíněných situací nastala a týká se úvěrového vztahu mezi klientem a naší společností, je samozřejmá naše omluva,“ říká mluvčí GE Money Bank Pavel Zúbek. Některé postupy, ke kterým došlo, podle něj nejsou běžnou praxí.
„Požadavek antedatování by znamenal hrubé porušení pracovních povinností, a od tohoto jednání se proto distancujeme,“ dodává mluvčí. Podle jeho slov se zákazníci také do budoucna nebudou muset bát nedorozumění vzniklých kvůli rozsáhlým všeobecným obchodním podmínkám, které obsahují řadu ustanovení, která klienti nenajdou v úvěrové smlouvě. „Veškerá ustanovení budou ve smlouvě, všeobecné obchodní podmínky zaniknou,“ ujišťuje Pavel Zúbek.
Malé firmy budou mít od příštího roku také lepší právní postavení. „Nový občanský zákoník umožňuje za určitých podmínek považovat i podnikatelské subjekty za takzvanou slabší stranu, které zákon poskytuje v některých ohledech ochranu obdobnou spotřebitelům,“ uvedl Martina Bruthanse z advokátní kanceláře PRK Partners.
Pouze autobazar Auto HP změnu k lepšímu neplánuje. Nechystá se ze smluv odstranit například zmínku o tom, že zákazník přebírá vůz „jak leží a vidí“, která je podle spotřebitelských organizací neetická a má jen vyvolávat dojem, že se zákazník vzdal možnosti pozdějších reklamací.
„Toto ustanovení se zrušit nechystáme. Podobné podepisujeme ve smlouvách, když automobily nakupujeme v aukcích. Protože vůz neznám a před prodejem nejsem schopen dopodrobna prověřit jeho technický stav, používám stejné ustanovení i ve vztahu k našim zákazníkům,“ uvedl jednatel Jan Štípek.
Řešením podle něj není ani ověřování stavu tachometrů prostřednictvím tuzemských specializovaných firem. „Například Cebia má údaje jen pro vozy provozované v České republice, u vozů dovezených ze zahraničí se objeví až údaj nahlášený při jeho registraci v ČR,“ řekl Jan Štípek.
