Komentář
Střídání šéfů v Konsolidační bance ostře kontrastuje s bouřemi ve veřejnoprávní televizi. Důvod je prostý. Nejenže bankéři nejsou novináři, ale především nástupce Kamila Zieglera, Ladislav Řezníček, je kompetentní a všeobecně respektovaný odborník se značnou zkušeností v oboru. V mediální předvánoční vřavě, která se nejprve točila kolem jmenování guvernéra České národní banky a poté kolem střetu o Českou televizi, tahle důležitá událost neprávem zanikla. Týdeník EURO, který jako první už na konci loňského října informoval o připravovaných změnách, zůstává kupodivu osamocen v referování o osudech více než tří set miliard korun nashromážděných v Konsolidační bance. Pod hladinou, na první pohled klidnou, přitom probíhá nesmírně ostrý boj o to, co zbude za nehty aktérům české klausovské privatizace i těm trochu zvláštním podnikatelům z okolí nové socdem garnitury, typu Radima Masného či Romana Zubíka. Není už totiž na co čekat. Aktiva, která se v Konsolidační bance sešla při očišťování bilancí polostátních bank a po krachu IPB, musí být co nejrychleji zpeněžena. První várka v nominální hodnotě dvaceti miliard korun je již připravena k prodeji. Tři renomované mezinárodní finanční instituce jsou připraveny nabídnout svou cenu a převzít vymáhání a realizaci nedobytných pohledávek do vlastní režie a na svůj vlastní účet. Není náhodou, že nejvyšší představitelé banky hovoří o extrémních politických tlacích, kterým jsou v této souvislosti vystaveni. Ke Goldman Sachs či GE Capital už čelní straničtí funkcionáři a jejich ještě čelnější poradci nebudou moci telefonovat, že s tímto a tímto úvěrem by bylo potřeba ještě pár měsíců počkat a že postup při vymáhání je nepřiměřený, a podobně. Zdá se, že Konsolidační banka zatím takovým tlakům nepodlehla a prodávat se bude. Jenže další zákruty nejsou vůbec vyloučeny. Na prodej jsou totiž velmi špatně hodnocená aktiva a jejich hodnota závisí na zkušenosti, kterou kupci mají s českým trhem. Ta zkušenost je mírně řečeno ostudná. Dlouhé roky trvající ponižování věřitelů, považovaných za bezmocné distributory peněz nebohých střadatelů, udělalo z České republiky odstrašující příklad citovaný od Frankfurtu přes New York až po Tokio a ještě dál. Není divu, když nabídky dnes zní na deset procent či ještě méně z jmenovité hodnoty aktiv. Nové zákony, například ten o mimosoudních dražbách, ještě nikdo příliš nevyzkoušel. Konkursy se sice trochu vylepšily, ale zákulisní zvěsti o mafiích konkursních správců a soudců nacházejí svůj odraz i v hodnotících zprávách Evropské komise. Bude mít někdo politickou odvahu prodat za tak nízké ceny? Disážio znamená přímou ztrátu pro státní rozpočet. Nový šéf „Konsolidačky bude muset přesvědčit politiky, že za konečnou likvidaci pozůstatků nepovedených transformačních kroků je třeba zaplatit.
