Více než desetina rodáků ze Salvadoru, Nikaraguy či Kuby žila v roce 2010 v zahraničí. Lidé běžně o emigraci mluví jako o období, kdy národ přišel o určitou část populace. Ale lidé, kteří ze země odešli, nezmizeli. Jsou naživu a jsou sociálně aktivní. Ve výsledku přinášejí neocenitelný prospěch nejen zemi, kde se usídlili, ale co je daleko důležitější, i zemi svého původu.
Velký význam mají peníze, které emigranti pošlou příbuzným ve své původní vlasti. Tato částka na celém světě dosahuje až 500 miliard dolarů ročně. Největšími příjemci jsou Indie, Mexiko a Filipíny. Pro země, jako jsou Arménie, Salvador, Haiti, Honduras, Jamajka, Kyrgyzstán, Lesotho, Moldavsko, Nepál či Tádžikistán, tento příjem představuje více než jednu šestinu celkových ročních příjmů státu, přičemž často je vyšší než objem národního exportu.
Etnické sítě
Důležitost ekonomického potenciálu diaspory jde ale daleko za peníze poslané přesídlenci zpět do domoviny. Historik Philip Curtin zdokumentoval, že od doby, kdy lidé začali žít ve městech, obchod tradičně zahrnoval sítě tvořené obchodníky stejného etnika, kteří žili na území jiných národů. Řekové, Féničané, Židé, Arméni, Číňané či britská Východoindická společnost velkou část svých obchodů uskutečňovali právě přes takové sítě.
Ekonom Avner Greif tvrdí, že trvanlivost a odolnost těchto „etnických sítí“ napříč historií odráží jejich schopnost uzavřít kontrakt na značnou vzdálenost, přičemž instituce toho nejsou s takovou spolehlivostí schopny.
Mezi vývozci a dovozci mohou nastolit důvěru, protože oportunistické chování mohou potrestat. Pověst a případný trest v takto sepjaté komunitě nezná geografické hranice. Když nezaplatíte, může se vám také stát, že vašim dětem se nepodaří najít perspektivního partnera či partnerku.
Značného významu nabývají peníze, které emigranti pošlou příbuzným ve své původní vlasti. Tato částka na celém světě dosahuje až 500 miliard dolarů ročně
„Etnické sítě“ se těší stejné důležitosti jako v minulosti. Studie pařížského ekonoma Hillela Rapoporta odhalila, že jednotlivé země obchodují více se zeměmi, odkud pocházejí dia spory, a více do nich i investují.
Tyto výsledky si vysvětluji jako přímý dopad ukrytých a nikdy nevyslovených vědomostí či knowhow. Abyste mohli něco vyrábět, musíte vědět jak. A toto knowhow je víceméně neuvědomělé. Všichni z nás ostatně vědí, jak jezdit na kole, ale neuvědomují si, jak to mozek dokáže zařídit.
Toto knowhow se přenáší po celé planetě v mozcích těch, kteří jím disponují a přenáší jej na pracující. To je také důvod, proč se etnická kuchyně šíří skrz diaspory, a nikoli skrz kuchařky. Může to být také důvod, proč se zemím, které mají rozmanitější složení migrantů, daří lépe. Ti, kteří se ze zahraničí vrátí, jsou pro jednotlivé země důležitým zdrojem nových dovedností. Ljubica Nedelkoska z Harvardského centra pro mezinárodní rozvoj dokonce přišla na to, že platy Albánců, kteří z vlasti neodešli, vzrostly ve chvíli, když se jejich krajané z pobytu v zahraničí vrátili.
Červi
Důkazy důležitosti diaspor naleznete všude, když se budete pořádně dívat. Franschhoek je nádherné údolí nedaleko Kapského města osídlené hugenoty (francouzskými protestanty) v 17. století. To je důvod, proč se zde dosud produkuje víno. Podobným případem je jihobrazilské město Joinville osídlené v 19. století relativně nevzdělanými Němci.
Díky jejich kulturním vazbám, které udrželi s domovinou po více než 120 let, město vyniká pokročilou průmyslovou výrobou produktů, které se v oblasti až do příchodu Němců nevyskytovaly. Industrializace východní Asie byla možná jen díky vazbám Číňanů žijících v zámoří. Indický špičkový průmysl byl do značné míry vytvořen navrátivšími se emigranty, kteří jsou úzce propojeni s diasporou. Izrael celý je v podstatě vytvořen vlastní diasporou.
Diaspory zkrátka mohou být obrovským přínosem pro rozvoj některých zemí. Nejsou to „červi“, jak Kubánce žijící v zahraničí s oblibou nazýval Fidel Castro. Ekonomický přínos diaspor může fungovat jen v případě, že je země, kde se migranti usídlí, toleruje a jejich domovina je náležitě oceňuje. Vlády by měly mít strategii zaměřenou na diaspory, protože mohou být zdrojem jejich ekonomické prosperity.
Ricardo Hausmann je bývalý venezuelský ministr pro plánování, který v současnosti působí na Harvardově univerzitě a je ředitelem Centra pro mezinárodní rozvoj
Čtěte také:
Miroslav Zámečník: Kde je tajemství úspěchu ekonomických migrantů
