Mezinárodní měnový fond (MMF) je na mnoha místech oblíbeným terčem nenávisti. Podle některých není dobrý pro chudé, pro ženy ani pro ekonomickou stabilitu a životní prostředí. Joseph Stiglitz, jehož vliv umocňuje Nobelova cena, obviňuje MMF, že zapříčinil ekonomické krize, k jejichž řešení byl přizván, a poté ještě přispěl k jejich zhoršení.
MMF tak údajně činí, aby ochránil kapitalisty a bankéře, nikoli běžné lidi. Toto přesvědčení, byť nepravdivé, způsobuje ohromné škody a redukuje to dobré, co by MMF mohl potenciálně udělat.
Nejprve se podívejme, jak se svět vypořádává s uprchlickými krizemi, například tou v Sýrii, a na způsob, jak se vypořádává s finančními krizemi. Jak už napovídá označení, vysoký komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky je osoba, nikoli instituce. Vede úřad, nikoli plnohodnotnou organizaci. Byla to tato slabina, která přiměla německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby donutila své partnery z Evropské unie komplexně reagovat na probíhající příliv uchazečů o azyl.
Nakažlivé nemoci
Oproti tomu systém prevence a řešení finančních krizí je zakotven v plnohodnotné instituci: v MMF. Možná není dokonalý, ale v porovnání s oblastmi, jako jsou běženci, lidská práva či životní prostředí, je o světelné roky napřed. Je snadné ztratit se v tom, co MMF dělá.
Velká část jeho úsilí je věnována prevenci krizí. Jak řekl Franklin D. Roosevelt v roce 1944 na konferenci v Bretton Woods, kde byly MMF a Světová banka ustaveny, „ekonomické nemoci jsou vysoce nakažlivé. Z toho pak plyne, že zdraví ekonomiky jednotlivých zemí je tím hlavním, o co se všichni sousedé, bližší i vzdálenější, zajímají“.
MMF je nápomocný při vytváření nástrojů, pomocí nichž země měří, hodnotí a zlepšují svou aktuální makroekonomickou situaci: fiskální a měnové politiky a rovněž finanční, měnové a cenové stability. Pomáhá zemím nalézt lepší způsob, jak implementovat opatření ve všech zmíněných oblastech, a hledá možnosti, jak se obecně poučit ze zkušeností jiných zemí.
Prostřednictvím dialogu, výzkumu, poradenství, technické podpory a školení pomohl MMF vytvořit globální komunitu sdílející své zkušenosti.
Prostřednictvím dialogu, výzkumu, poradenství, technické podpory a školení pomohl MMF vytvořit globální komunitu sdílející své zkušenosti. V současnosti je mnohem jednodušší být guvernérem centrální banky či ministrem financí než ministrem zdravotnictví či spravedlnosti. A to nikoli proto, že výzvy jsou snadnější, ale protože mezinárodní komunita, v jejímž čele stojí MMF, poskytuje míru podpory, která jednoduše v jiných oblastech neexistuje.
Nejkontroverznější aktivity vykonává MMF během období krizového managementu a řešení krizí. Země u MMF žádají o asistenci, když se ocitnou v potížích a když ztratily schopnost zajistit si financování na mezinárodních trzích či se její ztráty obávají.
MMF může mobilizovat stovky miliard dolarů z peněz členských zemí, aby poskytl dlužníkům čas postavit se zpět na nohy. Jeho zdroje převyšují částky, které může použít mezinárodní komunita při řešení jiných problémů, protože peníze se půjčují a předpokládá se, že půjčky budou splaceny.
Výměnou za finanční pomoc obyčejně MMF požaduje, aby země začaly řešit nerovnováhy, jež jejich problémy způsobily, a to nejen proto, aby mohly splatit půjčky, ale také pro jejich vlastní dobro, aby mohly obnovit svou bonitu na trzích (a tím získaly znovu přístup na kapitálové trhy). Je však velmi jednoduché zaměnit útrapy, které byly způsobeny samotnou krizí, za ty, které způsobila náprava.
Je jisté, že MMF se nevyhnutelně dopouští chyb. Částečně proto, že se otázky a problémy, které musí řešit, neustále mění, takže nikdo neví, zda současný stav myšlení odpovídá novým problémům. Je to však dostatečně otevřená organizace, která může a musí reagovat na své kritiky.
Nezodpovědná politika
Nyní se podívejme na jinou variantu. Svět bez MMF by vypadal hodně podobně jako dnešní Venezuela. Hugo Chávez se stal miláčkem všech odpůrců MMF, včetně Stiglitze, když v roce 2004 přerušil jednání o Článku IV. Důsledkem toho Venezuelané ztratili přístup k základním ekonomickým informacím, které země musí prostřednictvím MMF zveřejňovat a sdílet se světem.
To znemožnilo mezinárodní komunitě, aby vyjádřila svůj nesouhlas, když země prováděla skutečně nezodpovědnou politiku. V roce 2012 utrácela, jako by cena ropy byla 197 dolarů za barel, nikoli 107 dolarů.
Když se poté cena ropy zřítila, ekonomika se dostala do klesající spirály: HDP se zmenšuje rekordním tempem, inflace překračuje 200 procent, měna oslabila na méně než deset procent své původní hodnoty a dostavila se masivní nouze.
Skryté podmínky
Venezuela se snažila získat finance s pomocí Čínské rozvojové banky (ČRB), jež si nevynucuje podmínky toho druhu, který odpůrci MMF nemají rádi. ČRB raději půjčuje na základě skrytých podmínek, pro neveřejné a korupční účely, a se zabudovanými výhodami pro čínské firmy v oblastech, jako jsou telekomunikace (Huawei), spotřební elektronika (Haier), automobily (Chery) a těžba ropy (ICTV).
Číňané nepožadují po Venezuele nic, co by zvýšilo pravděpodobnost, že země obnoví svou bonitu na trzích. Požadují pouze více ropy do zástavy. Ať už jsou chyby MMF jakékoli, jednání ČRB je hanba.
Tragédií je, že většina Venezuelanů (a mnoho obyvatel jiných zemí) věří, že MMF více škodí, než pomáhá. Důsledkem toho je, že se Venezuela zříká obrovských zdrojů a vědomostí, které mezinárodní komunita může nabídnout v době ekonomické krize, aby zmírnila útrapy a uspíšila oživení. Zemi to zanechalo mnohem chudší, než jsou všichni odpůrci MMF ochotni připustit.
Autor je ředitelem Centra pro mezinárodní rozvoj v současnosti působí na Harvardově univerzitě. Býval venezuelským ministrem pro plánování. Z angličtiny přeložil Jiří Zatloukal
Čtěte také:
Bývalý šéf MMF čelí novému vyšetřování, měl obelhat akcionáře
MMF: Finanční stabilitu ohrožují mladé trhy, hlavně kvůli dluhům
