Richard Sulík na sebe výrazně upozornil na začátku tisíciletí jako architekt slovenské daňové reformy. Podle jednoho tamějšího politika ostatně „jeho“ rovná daň byla „nejlepší bezplatná reklama na Slovensko“. V roce 2010 dostal svou stranu do vlády. O rok a půl vládu shodil, nelíbil se mu mechanismus záchrany slabých evropských ekonomik. A jak říká, kompromisy dodnes nejsou jeho silná stránka.
Možnost měnit pravidla a vnášet víc svobody do naší společnosti. Typický politik žije v utkvělé představě, že ví, jak by měli žít ostatní. Já si to nemyslím. Podle mého by se měl stát vměšovat jen do naprosto nevyhnutelných věcí. Armáda a policie nebo povinná školní docházka na základě dobrovolné dohody nevzniknou, stejně jako základní míra solidarity. Proto je tu stát. Všechno ostatní je nad plán. Proč by stát měl mít vlastní firmy, určovat obchodníkům otvírací dobu a tak dále. Mým posláním v politice je prosazovat právě tento názor.
Co vás baví na politice?
Vy jste se na dráhu politika vydal až poté, co jste stal úspěšným podnikatelem. Co si myslíte o kariérních politicích, kteří nikdy nepracovali v soukromé sféře nebo nepodnikali?
Jsou politici, kteří se celý život zašívají v parlamentě, náš Fico třeba navíc ještě ve Štrasburku. Víte, že Fico byl zástupcem Slovenska na Evropském soudním dvoře?
Ne.
Ze čtrnácti soudních sporů, ve kterých zastupoval Slovenskou republiku, nevyhrál ani jediný! A takový člověk nám dnes vládne. To je hanba! Ale zpět k vaší otázce. Podle mého je to špatně především proto, že takoví lidé nemají ani špetku zodpovědnosti. Navíc, protože nic jiného nezažili, vnímají stát jako jediné dobro, jediný nástroj pro řešení problémů. Zkrátka typičtí socialisté. Taky je docela pravděpodobné, že na podnikání neměli tito pánové ani odvahu, ani schopnosti.
Jak s takovými lidmi vycházíte? Politika je přece jen hodně o kompromisech…
Já se s takovými lidmi zkrátka nebavím. Třeba s Ficem jsem naposledy déle hovořil na večeři v červenci 2010. Od té doby jsme spolu pár slov prohodili maximálně pětkrát. Mnohem víc času strávím diskutováním s kolegy z opozice. I tyhle debaty jsou ale velmi vyčerpávající. Nepřítelem pravice na Slovensku není paradoxně Fico, to je jen soupeř, nepřátelé sedí na koaliční radě opozičních stran. A za tím si stojím. Všichni vám dokolečka opakují, jak důležitá je důvěra, jak musíme společně táhnout za jeden provaz – a mezitím vám za zády vrážejí kudlu do zad, lžou a pomlouvají. Obraz slovenské politiky je bídný.
U nás v Česku to není o mnoho jiné…
… co mám možnost sledovat, tak bych spíš řekl, že je to úplně stejné.
Přitom po posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 to pro pravici vypadalo nejlíp za mnoho let. Jenže pak se odkryla pravá tvář Věcí veřejných a TOP 09 se vydala cestou zvyšování daní…
… před vámi jsem se tu setkal s jedním vaším kolegou, který přišel se zajímavým konceptem. Tvrdí, že pravicové strany okrádají střední třídu. A já s ním musím souhlasit. Zatímco Věci veřejné zklamaly morálně, TOP 09 zklamala programově. Nad Bártou jsem zlomil hůl, když vyšlo na povrch, že plánoval ovládnutí státního byznysu v oblasti ostrahy. Bylo to pro mě obrovské zklamání.
Čím to je, že jak na Slovensku, tak v České republice dominuje levici jedna silná strana, zatímco pravice je rozdrobená do menších subjektů?
Z části to je proto, že pravicový volič je inteligentnější a nesedne na lep rozdavačným slibům. Neoblbne ho ani to, že si na sebe občas vezmete směšný červený plášť a jdete v něm podepsat smlouvu nebo že uděláte tisíc kliků za půl hodiny. Jako malý klučík – připomíná mi to takové to pubertální předvádění se, kdo má většího pindíka. Na tohle zkrátka pravicový volič neslyší, zajímají ho řešení. Má své vlastní představy o životě a nechce, aby mu stát diktoval, jak má žít. Chce svobodu, a tím pádem je mu protivná uniformita. Proto je úkol sjednotit pravici tak obtížný. Na druhou stranu ale musím připustit, že pravici chybí po odchodu Dzurindy vůdce.
A co vy?
Nenene, to určitě ne.
Proč?
Spíš se vidím jako člověk, který předkládá funkční řešení. Nejsem všelidový politik ani sjednotitel a už vůbec ne otec národa a celá ta omáčka okolo. Navíc po třech letech v politice nemám ani zdaleka dost zkušeností a nejsem správný machiavellista, technolog moci. K tomu všemu velmi nerad dělám kompromisy. Pokud bych je dělal, ztratím ideály. A kdybych ztratil ideály, neměl bych proč dál v politice působit.
Celý rozhovor čtěte na Finmag.cz
Čtěte také:
Kritika daně z finančních transakcí se zvedla také na Slovensku
