Jelikož mezi novináři, jak tvrdí premiér Miloš Zeman, je větší počet pitomců na metr čtvereční než mezi politiky, musí politici těm zabedněncům konečně nařídit, jak se mají k výrokům, chování a činům těch chytřejších postavit. Trpělivost přetek la, seznam příkoří je nekonečně dlouhý, zpravodajství a publicistiku je potřeba uvést na pravou cestu. Jak jinak než tiskovým zákonem, zejména pak institutem práva na odpověď.
Pro paragraf, který právo na odpověď zakotvuje, horlili minulý týden v Parlamentu především vládní činitelé. „Dámy a pánové, plně se stavím za tiskový zákon a plně podporuji a plně se stavím za právo na odpověď, aby se nemohlo stát, že člověk nemá obranu proti vyslovení polopravd, lží, vyřčených v náznacích, proti tomu, když se řekne „a a nedodá se nehodící se „b , prohlásil například ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Týž ministr se ovšem ani v náznaku něčeho podobného nedožadoval, když se na žádost týdeníku EURO měl vyjádřit k podezření, že vytuneloval děčínskou Destu.
Právo na odpověď vyžaduje i premiér. Proč vlastně? Když byl vyzván, aby zveřejnil důkazy pro tvrzení, že exministr zahraničí Josef Zieleniec uplácel novináře, aby o něm psali příznivě, nikterak nereagoval. Dostatečný prostor pro vyjádření by m u přitom ochotně poskytla všechna média.
Zákon se líbí i sociálnědemokratickému poslanci Stanislavu Křečkovi. Tomu, který si přivlastnil titul doktor práv, aniž by složil rigorózní zkoušky. A novináři tento fakt objevili, a co víc, zveřejnili. Od té doby poslanec říká, že dosava dní právní norma proti nepravdivým nebo pravdu zkreslujícím skutečnostem nikoho nechrání.
Problém tedy zřejmě tkví v něčem jiném. Nový zákon má zaručit, aby se v tisku neobjevily především pravdivé informace o přehmatech politiků, neboť právě tyto zprávy se bezpochyby dotýkají cti ústavních činitelů, zhusta i jejich intel igence. Logika záměru je průzračná. Pokud bude nad vydavateli periodik permanentně viset hrozba, že právo na uveřejnění odpovědi se vztahuje i na otištění pravdivých údajů, zatraceně si rozmyslí, jak mají jejich zaměstnanci psát. Jinak se budou tiskoviny jen hemžit neplacenou reklamou.
Ostatně, místopředseda ODS Ivan Langer to řekl sdostatek jasně: „Myslím, že právě neexistující schopnost a ochota médií, novinářů, chcete-li, přihlásit se k odpovědnosti vytvoření a podřízení se nějakému a zdůrazňuji vlastnímu efekti vnímu druhu kontroly, tedy nejlépe sebekontroly, je bohužel argumentem hovořícím ve prospěch zákonné úpravy práva na odpověď.
Návrh tiskového zákona propustila Poslanecká sněmovna do druhého čtení. To znamená, že se o něm dál bude diskutovat a může doznat i podstatných změn, možné je i to, že ve třetím čtení nakonec schválen nebude. Nic to ale nemění na fak tu, že dvě stovky zákonodárců marní čas nad zbytečnou a hloupou normou. Že by už zase Parlament byl pouhou politickou žvanírnou jako za časů Jana Masaryka?
(Další informace na str. 30)
