Kam jsem dal tu mouku? Mám úplně děravou hlavu, říkáte si pro sebe. Hmatáte po dózách ve skříni, vylovíte jednu, olíznete obsah. Fuj, sůl. Nic nevidíte, ostatně jako vždy, protože jste slepec. Pak vás napadne namířit do skříně kameru telefonu a zapnout příslušnou aplikaci. Strojový hlas okamžitě začíná předčítat, co se nachází na které poličce. Podle NFC tagu dříve přilepeného na dózu aplikace pozná, že mouka je ve druhé nádobě zprava na třetí polici.
To je jen jedna z vychytávek, které zvládá nový telefon pro nevidomé z dílny české značky BlindShell. Firmě se podařilo to, co se mezi výrobci pomůcek pro zrakově postižené děje málokdy – dostala se do první poloviny žebříčku padesáti nejrychleji rostoucích tuzemských společností. „V září a říjnu jsme zažili malé peklo, kdy jsme opravdu nestíhali. Teď už jsme ve fázi, kdy musíme zavádět procesy a trošku překopat firemní strukturu a nabrat nové lidi,“ komentuje poslední události ve firmě její současný CEO Jan Šimík.
Od jara se tým BlindShell věnoval hlavně uvádění nového prototypu telefonu na trh, což v září a říjnu kulminovalo obrovským množstvím poptávek. „Reagovali jsme tak, že jsme všichni hodně makali. Byla to spousta práce, ale viděli jsme, že odezva od zákazníků a partnerů byla extrémně pozitivní a vlastně dodnes je, což je velká satisfakce pro všechny, kdo se na výrobě, operativě a vývoji podíleli,“ říká Šimík. Nyní už podle něj nával trochu opadává a jeho zaměstnanci se mohou začít soustředit i na jiné věci.
Externí oči
Mezi běžnou činnost v kancelářích BlindShell totiž patří vývoj technologických pomůcek pro nevidomé po hardwarové i softwarové stránce. Značka si klade za cíl spojit společenský přínos s udržitelným byznys plánem a navrhovat řešení, která slepým skutečně pomohou. Po sedmi letech vývoje prodávají zatím tři typy telefonu pro nevidomé, které přes síť distributorů exportují do čtyřiceti zemí.
Mobil pro slepce je specifický hlavně tím, že ho lze ovládat hlasem, a sice ve více než dvaceti jazycích. Dále si produkt navzdory módním trendům zachovává dobře hmatatelná tlačítka. Navíc je naprogramován tak, aby veškerý text na obrazovce předčítal nahlas. Začíná to už na homepage, kde hlas na pokyn sdělí informaci o stavu baterie, o čase a nových zprávách. Poté při používání telefon stále hlásí, co jeho jednoduchý systém právě dělá a ve které aplikaci se uživatel nachází. Software pak nahlas přečte zprávy i aktualizace na sociálních sítích.
Kromě toho telefon obsahuje několik aplikací, které pomáhají nevidomým překonávat nástrahy běžného života. Patří k nim třeba program Google Lookout, který skrz kameru foťáku skenuje své okolí a hlásí uživateli, jaké předměty „vidí“. Dalším příkladem je zmíněná aplikace, která čte na začátku ony NFC tagy, jež si majitel telefonu umístí na strategické předměty a telefon je pak okamžitě registruje a spojí kód s označením, které si zvolil. Aplikace pro nevidomé pocházející od třetích stran (jako právě Google Lookout) sdružuje společnost do takzvaného BlindShell katalogu. To je něco na způsob Google Play nebo AppStoru s tím rozdílem, že všechny tamní produkty schválili nevidomí uživatelé.
Telefon lze jednoduše ovládat pomocí tlačítek a hlasu. Foto: Martina ArltováBlindShell telefony se však pyšní i jinými překvapivými funkcemi. Mají třeba kvalitní fotoaparát. „Několik let zpátky, když jsme se nořili do velmi specifického světa nevidomých, nám uživatelé říkali, že by chtěli lepší foťák a Facebook. My jsme pořád nechápali proč. Vidícího člověka jako první napadne, na co nevidomý potřebuje foťák?“ vypráví Šimík. Odpověď je ale prostá – na sdílení fotek na sociální sítě. „Překvapilo nás to, ale nakonec nám to začalo dávat smysl. To, že je člověk nevidomý, neznamená, že by neměl stejné potřeby jako vidící člověk,“ dodává Šimík.
Vydrž sedm let, pak si tě všimnou
Všechny nové produkty a vylepšení testují přímo sami nevidomí. BlindShell spolupracuje s asociací SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých) a samotná firma zaměstnává několik nevidomých. Po sedmi letech v praxi už však jejich zpětná vazba podnikatele málokdy dokáže překvapit.
Sedmička je totiž v oboru služeb pro zrakově postižené magické číslo. „V roce 2017 jsme byli na své první výstavě v Americe a dodnes si vzpomínám, jak jsme se bavili s asi sedmdesátiletým manažerem velké firmy z naší branže. Říkal nám: ,Kluci, vstoupili jste na fakt těžký trh. Zaprvé, telekomunikační byznys je velmi tvrdý. A zadruhé, svět nevidomých je neskutečně konzervativní.‘ Říkal, že firem, které začaly, viděl během kariéry spoustu a úplně běžně se stávalo, že nevydržely ani do doby, kdy zákazníci začali produkt chtít,“ vypráví ředitel. Po sedmi letech se bariéra předsudků podle zkušeného manažera obyčejně prolomí a cílová skupina produkt přijme. Proto nyní už zákazníci BlindShell, vzniknuvší v roce 2014, vnímají jako zavedenou značku.
„Tehdy jsem to ještě nevěděl, ale jeho informace přesně definovala, kolik překážek jsme museli překonat. Byla to těžká cesta a my jsme to díky mnoha náhodám, štěstí a kombinaci všeho možného ustáli,“ tvrdí Šimík. Hlavní příčinou zkostnatělosti trhu je to, že nevidomým trvá dlouho, než se naučí používat nový produkt. Proto se ho pak drží, dokud se nerozbije, a odmítají procházet učebním procesem znovu. Navíc většina klientů BlindShellu jsou senioři, kteří jsou málokdy nadšeni z technologických hraček. Jejich zájem vychází z reálné potřeby. Nenakupují, protože by chtěli, ale protože starý produkt jim dosloužil, a tak jsou nuceni pořídit náhradu.
40 milionů nevidomých
Koncept BlindShell vymyslel mladý student ČVUT Petr Svobodník ve spolupráci s vedoucím své diplomové práce, profesorem Danem Novákem. Petr tehdy poznal slepce, který se mu svěřil, že až tlačítkové telefony definitivně opustí trh, tak bude mít problém, protože dotykový displej nedokáže ovládat. Petr se tehdy spojil s Michalem Jelínkem ze SONSu a společně navrhli specifické ovládání dotykového telefonu, aby bylo co nejjednodušší pro slepé uživatele. V červnu 2014 s ním šli do soutěže Nápad roku, kterou organizovala nadace Vodafone, a vyhráli. Takhle se vlak rozjel.
Původní zakladatelé už ve firmě nepracují, profesor Novák se vrátil na školu, společnosti pomáhá jen v rámci externích konzultací a drží v ní malý podíl. Svobodník se posléze odstěhoval na Nový Zéland. Jan Šimík zrovna v době počátku BlindShellu odešel z prostředí korporace a hledal zajímavý projekt s globálním potenciálem, kde by mohl využít své obchodní dovednosti. „Potkali jsme se s Danem, který hledal někoho, kdo by mu pomohl s byznysem. Vzpomínám si na to jako dnes. Sedli jsme si, on vytáhl čísla a řekl: ,Na světě je 40 milionů nevidomých a 250 milionů slabozrakých a my tady pro ně máme produkt.‘ Hrozně mě to chytlo. Od té doby jsme na tom začal s kluky pracovat,“ říká současný šéf.
Aktuálně má pod sebou v týmu asi dvacet zaměstnanců a společnost dovedl k bezmála třicetimilionovému ročnímu obratu. Přes rozsáhlou distribuční síť zásobuje telefony nevidomé na celém světě. Zároveň plánuje dále stavět na renomé, jež už si společnost BlindShell vydobyla, a pokračovat ve vývoji dalších technologických pomůcek. Chce nadále pomáhat nevidomým v jejich každodenním životě a zároveň jim dávat práci. „Jsme v první lize a chceme se dostat do extraligy,“ říká. Byznys se sociálním přesahem je totiž sice netradiční, ale rozhodně stojí za to v něm pokračovat.
