Poslanec parlamentu za ODS Martin Říman se v článku „Politické bajky“ (EURO 9/2003) na příkladu investice společnosti Philips snažil ukázat, že státní podpora poskytovaná investorům ve formě investičních pobídek nemá takřka žádný vliv na nezaměstnanost v České republice. Tento článek bohužel ukazuje, že kolem udělování investičních pobídek stále ještě existuje řada mýtů.
Jasná data.
Nejprve je třeba vysvětlit si jedno zásadní nedorozumění: udělení investiční pobídky neznamená, že investor, kterému je pobídka udělena, automaticky po dobu deseti let neplatí daně. Doba daňových prázdnin trvá vždy jen po dobu, než investor vyčerpá hodnotu udělené veřejné podpory, která zahrnuje i ostatní druhy pobídek. „Balík pobídek“ pro Philips tedy obsahuje veškerou poskytnutou veřejnou podporu a žádná další daňová pobídka se již nepřičítá.
Nelze souhlasit ani s názorem, že vliv investice Philipsu na nezaměstnanost je v podstatě zanedbatelný. K dispozici jsou jasná data: v průběhu roku 2000 se nezaměstnanost v někdejším okrese Přerov pohybovala kolem čtrnácti procent, po zahájení výstavby závodu Philips a po zahájení náboru klesla zhruba na 12,5 procenta. Přičítat tuto skutečnost pouze investici Philips by sice bylo velmi zjednodušující, nicméně snažit se vliv této investice na pokles nezaměstnanosti vyloučit, je zcela zavádějící.
Multiplikační efekt.
Poslanec Říman zpochybňuje také takzvaný multiplikační efekt, který doprovází realizaci v podstatě každé investice v oblasti zpracovatelského průmyslu. Jeho rozměr však samozřejmě závisí na charakteru výroby a rozsahu investice. Ze zkušeností s obdobnými investicemi ve státech Evropské unie vyplývá, že na jedno nově zřízené pracovní místo vznikne zhruba jedno pracovní místo nepřímé.
V případě závodu v Hranicích se investor zavázal investovat více než sedm miliard korun, do konce roku 2007 vytvořit 3250 přímých pracovních míst a rekvalifikovat minimálně 2000 zaměstnanců. Svou investici umístil do regionu s vysoce nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti. Nyní zaměstnává zhruba 1200 lidí, potřebuje množství subdodávek a řadu z nich uskutečňují právě české podniky. Počet nových pracovních míst u dodavatelských a servisních firem společnosti Philips tak lze už nyní odhadnout na minimálně 400 a nadále vzrůstá.
Přínos 305 tisíc.
Pan poslanec vychází z výpočtu, že náklady státu na jedno pracovní místo vytvořené investicí společnosti Philips dosahují 500 tisíc korun. Přes poněkud nepřesné tvrzení ale vlastně jde o velmi pozitivní zprávu.
Roční náklady na jednoho nezaměstnaného, včetně ztráty na pojištění a daních, stojí stát 161 tisíc korun. Investoři přitom mají v současné době povinnost zachovat nově vytvořená pracovní místa alespoň po dobu pěti let (5 x 161 000 = 805 000). Po porovnání celkového přínosu 805 tisíc s náklady ve výši údajných 500 tisíc nám tedy vyjde přínos z jednoho pracovního místa pro státní rozpočet v tomto minimálním období ve výši 305 000 korun. Z tohoto pohledu se tedy státní podpora investování jeví jako velice efektivní investice. Nechceme se však ohánět čísly. Čísla, ač velice konkrétní, mohou být poněkud zavádějící, jsou-li vytržena z kontextu. Přerovským kontextem je především fungující závod na výrobu barevných televizních obrazovek a rozvoj českého elektronického průmyslu.
Co je doma…
Žijeme ve světě, v němž státy lákají takto významné investice pro jejich zřejmé přínosy, a to nejen v podobě tvorby přímých pracovních míst, ale i jako zdroj kapitálu, transfer technologií, pro jejich pozitivní vliv na export, příspěvek k rozvoji infrastruktury, pozitivní vliv na restrukturalizaci průmyslu a produktivitu práce, příležitost pro domácí subdodavatele… S ohledem na velmi podobnou politickou a ekonomickou situaci a infrastrukturní vybavenost států střední a východní Evropy je investorům v tomto regionu v podstatě jedno, kam svou investici umístí. A všechny okolní státy investiční pobídky poskytují. Ke slevě na dani z příjmu právnických osob je nutné uvést, že kdyby naše země při investorově finálním výběru nevyhrála, neplatil by investor v České republice daně vůbec žádné.
Kritici investičních pobídek rádi opomíjejí mezinárodní rozměr velkých mobilních investičních projektů, a tím také mezinárodní rozměr působení investičních pobídek. Cílem systému investičních pobídek přitom není pouze pozitivní ovlivnění vývoje nezaměstnanosti v Česku. To by měl být až důsledek rozhodnutí investorů investovat v České republice. Primárně mají investiční pobídky především stimulovat firmy k tomu, aby umístily své projekty na území České republiky, nikoli v konkurenčních zemích, které investiční pobídky také nabízejí. I společnost Philips volila mezi Maďarskem, Polskem a Českou republikou. A snad ani zarytý odpůrce investičních pobídek by nechtěl tvrdit, že by bylo lepší, kdyby se Philips místo Hranic na Moravě rozhodl pro nějaké místo v Polsku či Maďarsku.
