ŘÍŠE BUDOUCÍ POPTÁVKY

Druhá největší ekonomika světa liberalizuje své trhy

Představitelé Číny a Spojených států podepsali minulé pondělí klíčovou dohodu, která uvolňuje vzájemné hospodářské vztahy obou zemí a otevírá Říši středu dveře do Světové obchodní organizace. Po usilovném šestidenním jednání, které by bez osobní intervence čínského premiéra Ču Žung-ťiho ztroskotalo na mnoha zdánlivě nepřekonatelných rozporech, byla završena jedna etapa liberalizace čínské ekonomiky. Začala již před třinácti lety Teng Siao-pchingovými reformami. Aby se však Čína mohla stát člene m Světové obchodní organizace, potřebuje uzavřít ještě podobné dohody mimo jiné s představiteli Evropské unie a Kanady.

V dokumentu, podepsaném vedoucí amerického vyjednávacího týmu Charlen Barshefskou a čínským ministrem zahraničního obchodu Š Kuang-šengem, se Čína zavázala, že otevře trh americkým službám, průmyslovému zboží a zemědělským produktům. Předtím m usí americký Kongres přiznat Číně trvalou doložku nejvyšších výhod, která nahradí dosavadní každoroční hlasování o výši cel na čínské importy do USA.

Podrobné znění dohody dosud nebylo zveřejněno, ale Charlen Barshefská na tiskové konferenci po podpisu uvedla, že čínské závazky budou mít podobný dosah jako ty, které Čína Spojeným státům nabídla již letos v dubnu. Sama Barshefská považuje za jede n z hlavních přínosů dohody skutečnost, že otevření čínských trhů přispěje k budoucí vyšší konkurenceschopnosti místních firem. Implementace pravidel podmiňujících vstup do Světové obchodní organizace bude podle ní v dlouhodobém horizontu působit směrem k prohloubení role práva v této zemi a k završení nastartovaných ekonomických i politických reforem. Významným dopadem dohody je i posílení budoucí stability celého regionu.

Brána otevřena.

Čína se v dohodě zavazuje snížit průměrná dovozní cla z dosavadních 22,1 procenta na sedmnáct procent. Tento závazek se považuje za hlavní příslib budoucí liberalizace čínského trhu. Cla na automobily se sníží nejpozději do roku 2006 ze současných 80-100 procent na 25 procent. Americké leasingové společnosti budou mít nově možnost vstoupit na čínský trh.

Expandující čínský telekomunikační a internetový trh bude zpřístupněn zahraničním investorům, kteří budou moci do domácích subjektů vstupovat až do výše 49procentních podílů. Po dvou letech členství ve Světové obchodní organizaci pak bude možno navý šit podíl až na 50 procent. Americká strana sice vstupovala do šestidenních jednání s tím, že hodlá vybojovat příslib budoucí možné majority, to se však nepodařilo. Charlen Barshefská označila právě tuto část jednání za jednu z nejcitlivějších a proti původním předpokladům v ní musely Spojené státy ustoupit.

Americkým bankám bude podle dohody umožněno, aby po dvouletém období, kdy bude Čína členem WTO, mohly poskytovat služby čínským podnikatelům na jejich trhu a v domácí měně. Do pěti let by pak mělo být konkurenci zpřístupněno i retailové bankov nictví.

Dovozní cla na zemědělské produkty budou v průměru snížena na úroveň 14,5 až patnácti procent a budou ustaveny kvóty pro dovoz pšenice, kukuřice, rýže a bavlny s významným objemem rezervovaným pro soukromý obchod. Vývozu a dovoz u zemědělských produktů se totiž budou moci zúčastnit nově i podnikatelské subjekty. Čína se také zavázala odstranit státní monopol na obchod se sójovým olejem a omezit veškeré proexportní podpory. To se projeví nejvíce na světovém obchodu s bavlnou, rýží a některými dalšími komoditami. Exportéři ze Spojených států získají distribuční práva pro čínský trh, již nebude třeba místních prostředníků, jak tomu bylo doposud.

Čínská strana se také zavázala silně omezit antiimportní netarifní opatření. Veškeré kvóty a jiná množstevní dovozová omezení by měla být až na několik výjimek odstraněna během pěti let. V některých komoditách však již během dvou či tří let.

Za zcela zásadní je americkou stranou považována i ta část dohody, která umožňuje zástupcům amerického ministerstva financí, aby získali prostor k diskusi a případnému poradenství pro konstituování, rozvoj a regulaci silně zaostalého čínského kapitálového trhu.

Zvláštní kapitolou je textilní sektor. Čína se zavázala, že nejpozději do roku 2005 odstraní v souladu s pravidly WTO importní kvóty. Poté však bude mít navíc ještě zvláštní čtyřleté období, během kterého bude mít příležitost zvláštním obchodn ím režimem získat čas na potřebnou transformaci firem, a předejít tak nárazové vlně, která by mohla poškodit toto tradiční čínské hospodářské odvětví.

Miliony nezaměstnaných.

Podpis čínsko-americké dohody a následný vstup asijského obra do světového obchodního klubu je obecně považován za naplnění principu vítěz-vítěz. Vydělat by měl jak Peking, tak i Washington. Čína jí získává bezprecedentn í možnost ovlivňovat světový obchod a investice, stejně jako i nástroj na eliminaci případných restriktivních opatření, která některé země z politických důvodů uplatňují proti čínskému exportu. Očekává se také razantní nárůst pro Čínu živo tně důležitých přímých zahraničních investic a příliv technologií.

Na druhé straně rostou obavy, zda uvolnění čínského trhu a zpřístupnění některých jeho sektorů konkurenci nevyvolá růst nezaměstnanosti, která se ve městech podle oficiálních statistik pohybuje někde okolo osmi procent. Převážná část práceschopného městského obyvatelstva (60 procent) je totiž zaměstnána ve skomírajících státních podnicích, u kterých nelze předpokládat, že by bez zásadní a sociálně bolestivé transformace v konkurenci amerických dovozů obstály. V souvislosti se vstupe m do WTO jsou očekávány silnější tlaky na devalvaci čínské měny.

„Je to pro Čínu z dlouhodobého pohledu velmi dobrá zpráva, zhodnotil pro agenturu Reuters uzavřenou dohodu Frank Gong, ekonom Bank of America v Hong Kongu. Podle něj tím čínské vedení demonstruje silné odhodlání prosadit potřebné hospodářské reformy a nebojí se přitom bolestivých a nepopulárních krátkodobých opatření. Gong se také domnívá, že vstup Číny do WTO podstatně zvýší důvěru investorů, neboť přispěje k urychlení reforem ve státem vlastněných firmách a bankovním se ktoru. V krátkodobém horizontu však podle něj může vést odstranění celních bariér k dalšímu zhoršení čínských problémů s deflací a k nepříznivému vývoji obchodní bilance.

Na oznámení o podpisu dohody zareagovaly okamžitě akcie čínských firem obchodované na světových trzích. Mnohé z nich překonaly svá roční maxima s nárůsty řádově v desítkách i stovkách procent.

Čínská ekonomika vstoupila letos v říjnu do třetího roku přetrvávající deflace, se kterou vláda zatím neúspěšně bojuje tak, že se pokouší obyvatele motivovat k většímu utrácení. Vláda se například nedávno rozhodla zvýšit příjmy státních zaměst nanců a chudých rodin zhruba o třicet procent a uvalila dvacetiprocentní daň na úroky z bankovních vkladů. Za poslední dva roky již Čína také dvakrát snížila úrokové sazby. V roce 1998 o jeden a čtvrt procentního bodu, v červnu letošního roku o další procentní bod. Podle čínského statistického úřadu i přesto klesl v říjnu klíčový index maloobchodních cen meziročně o 2,6 procenta a širší index spotřebitelských cen se snížil o 0,6 proce nta. Pokles přitom pokračuje i přes zrychlení růstu maloobchodních tržeb, které v říjnu meziročně stouply o 8,2 procenta.

Mezinárodní měnový fond ve svém říjnovém Výhledu světové ekonomiky konstatuje, že Čína přestála asijskou finanční krizi poměrně dobře, a to především díky vládním fiskálním stimulům v polovině roku 1998. Čínská měna není podle MMF na své reáln é hodnotě. I přes stále vysoký růst HDP jsou v ekonomice patrné nezdravé tlaky, které se zrcadlí ve slabé domácí poptávce, deflaci, odlivu kapitálu a vyšší nezaměstnanosti. Podle analytiků fondu je tedy důležité, aby odhodlání čínské vlády uvolnit dále fiskální politiku vedlo především k posílení sociální sítě potřebné před nezbytnou restrukturalizací. Jejím dalším hlavním úkolem stále zůstává zásadní reforma státních po dniků a finančního sektoru.

Příliš na růžovo.

Čínská ekonomika sice oficiálně stále roste téměř sedmiprocentním tempem, o spolehlivosti vládních statistik se však diskutuje již léta. V případě růstu HDP se většina analytiků domnívá, že je oficiální statistika o jeden až čtyři procentní body výše, než by odpovídalo realitě. Údajně by to mohlo být způsobeno úsilím lokálních úředníků zalíbit se těm nahoře a přizpůsobit realitu vládnímu cíli. Většina analytiků se v této souvislosti stále ptá, jak by mohl být r ůst výkonnosti čínské ekonomiky třikrát rychlejší než růst produkce elektřiny.

I v případě, že by se oficiální čínský údaj pokládal za hodnověrný, růst ekonomiky o sedm procent by byl do značné míry zkreslen mimořádnými vládními výdaji na obnovu infrastruktury. Peking na tento účel vyčlenil a částečně již i utr atil 1,2 bilionu dolarů určených pro tříleté období rekonstrukce.

Dáma v bílém.

Spojené státy by podle analýzy vypracované pro senátní rozpočtový výbor měly pocítit snížení čínských importních cel na prudkém nárůstu exportu, který by mohl stoupnout o přibližně 11,6 miliardy dolarů. Pokud by Čína snížila inve stiční bariéry, mohly by se zisky amerických korporací zvýšit o 2,4 miliardy dolarů.

Přislíbené otevření čínského trhu uvítali i nejvyšší představitelé Austrálie. Té se totiž tak nabízí nové velké odbytiště zejména pro zemědělské produkty, které jsou jednou z jejích hlavních exportních komodit.

Čína jako největší potenciální „poptávka příštího tisíciletí je již dlouhá léta hlavním marketingovým rejdištěm mnoha světových firem, které jsou ochotny zříci se dnešního zisku ve prospěch zisku budoucího. V několika málo obchodních domech v ;centru Pekingu lze už dnes nakoupit originální luxusní zboží renomovaných značek z celého světa za ceny přizpůsobené kupní síle movitějšího Číňana. Tedy o třetinu až polovinu levněji. Německý chemický gigant Henkel již léta produkuje pro čínsk ý trh speciální série pracích prášků pro ruční praní v desetidekovém balení. Větší, a tudíž i dražší balení si čínská hospodyně zatím nemůže dovolit. Až do Číny masivně dorazí automatické pračky, hospodyně již budou navyklé na prací prášek Persil.

Odbory se bouří.

Ze Spojených států však zaznívají na adresu čínsko-americké obchodní dohody i kritické hlasy. Představitelé vlivných odborových centrál se již nechali slyšet, že podepsaná dohoda umožňující Číně vstup do WTO je velkou chybou. Podle vyjádření zástupců Americké asociace textilních výrobců připraví liberalizace vzájemného obchodu v textilním a oděvním průmyslu a následné levné čínské dovozy o práci více než 150 000 Američanů jen v tomto sektoru.

Dosažený pokrok v hospodářských vztazích uvítali zdrženlivě i někteří politici. Významný člen Sněmovny reprezentantů za demokraty Sander Levin podle internetového zpravodajství stanice CNN zapochyboval, že by bylo možno čí nskou dirigistickou ekonomiku s potlačenou úlohou práva integrovat do systému Světové obchodní organizace, která rozhoduje o pravidlech globálního obchodu.

Generální ředitel Světové obchodní organizace Mike Moore podpis čínsko-americké obchodní dohody sice uvítal jako důležitý průlom, ale upozornil, že všechny zásadní kroky pro své členství ve WTO musí Peking teprve učinit. Ještě před nadcházejícím kolem rozhovorů Světové obchodní organizace, které začíná 30. listopadu v americkém Seattlu, se Číně podle Moora nepodaří plné členství získat především kvůli nevyřešeným vztahům s Evropskou unií a mnohým technickým detailům. Asijský obr však může počítat se statutem mimořádně vlivného pozorovatele.

Za kým bude rudá Čína?

Vyjednávání klíčové americko-čínské dohody se však zdaleka neneslo jen v duchu obchodních jednání. Za stranu Spojených států se ho zúčastnili jak lidé z ekonomického týmu prezidenta Clintona, tak i jeho bezpečnostní poradci. V případě Číny jde totiž stále o jednu z atomových supervelmocí, která podobně jako Rusko musí být ze strany Spojených států vnímána se zvýšenou citlivostí. V případě zapojení Číny do Světové obchodní organizace nejde jen o liberalizaci světového obchodu a o to, kdo nejvíc uspokojí poptávku miliardové země v příštím tisíciletí.

Především je Čína v regionu, kde to stále jiskří mezi Indií a Pákistánem, a z pohledu USA se tak nesmí stát dalším destabilizujícím faktorem oblasti. Navíc dnes sice Washington a Moskva vystupují jako přátelé, ale diplomatické kruhy přiznávají, že se vzájemně žárlivě střeží. Washington by asi s velkou radostí neuvítal, kdyby Peking s Moskvou obnovil jakousi formu strategického partnerství. V této souvislosti politologové poukazují na úspěšnou strategii Clintonových př edchůdců, zejména Richarda Nixona, kterému se podařilo v sedmdesátých letech vrazit klín mezi Čínu a Rusko, a zvrátit tak pro Spojené státy nebezpečné rozložení sil ve studené válce. Podpis klíčové obchodní dohody s Čínou tak pro Washington není jen pootevřením dveří na tento lukrativní trh, ale také geopolitickým tahem.