Kolik potenciálních voličů KDU-ČSL ohodnotí její taktiku kladně, ví jen Všemohoucí
Zhruba měsíc bude mít Česká republika dva premiéry – minulý čtvrtek nově jmenovaného Jana Fischera a dosluhujícího Mirka Topolánka, jehož kabinet je od 26. března v demisi. Poprvé se nám to přihodilo na přelomu let 1997 a 1998, kdy byla od 30. listopadu na odchodu vláda Klausova a 17. prosince jmenoval tehdejší prezident Václav Havel premiérem Josefa Tošovského. Přestože vztahy mezi oběma pány byly napjaté, klacky pod nohy si neházeli. Dvojvládí, jež skončilo 2. ledna jmenováním Tošovského vlády, se odehrálo bez kompetenčních zmatků a jiných škod.
Tošovského vláda sestávala ze zástupců tří stran – ODA, KDU-ČSL a z Unie svobody odštěpivší se od ODS – a pak z odborníků bez stranické legitimace, leč premiérovi doporučených týmiž stranami, případně okolím prezidenta. S jistým přimhouřením oka to byla politicko-odbornická vláda, a nikoli úřednická, jak byla nepřesně nazývaná – stejně jako dnes se rodící Fischerův kabinet. Ani do křesel jeho ministrů se nikdo nesnese z Měsíce ani nebude vylosován v tombole. Kandidáty na ministry doporučí Fischerovi parlamentní strany, jež se 5. dubna na tomto řešení vládní krize dohodly. Proto bude přechodná vláda politická, ač sestavena z diplomatů a vysokých státních úředníků. Ostatně Ústava České republiky zná jen „vládu“ bez přívlastků.
Fischerova politická vláda však nemá jasný půdorys. Předběžná dohoda ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelených o ní z 5. dubna vzala obratem za své. Ačkoli ji v Kramářově vile bez námitek parafoval i šéf lidovců Jiří Čunek, druhý den na zasedání celostátní konference KDU-ČSL pravil, že se s ní neztotožňuje. Za mírně nadpoloviční účasti se pak členové konference usnesli, že KDU-ČSL vládní krizi nezavinila. A poněvadž svými hlasy nemůže změnit rozhodnutí ODS a ČSSD, jež si na rozdíl od lidovců nepřejí pokračování Topolánkovy vlády až do konce českého předsednictví EU, „žádnými personálními návrhy se nebude podílet na nové vládě“ a zváží její podporu na základě programového prohlášení. Fischerova vláda proto přišla o jednu ze čtyř noh, na nichž měla ve sněmovně spočívat. O další nožičku ji 7. dubna připravilo předsednictvo zelených, které bez nepřítomného Martina Bursíka a Kateřiny Jacques odmítlo po ústupu KDU-ČSL „asistovat velké koalici ODS a ČSSD“.
Zatímco se Bursík snaží negativní stanovisko zaretušovat a do formování vlády se zapojit, Čunkovo vedení KDU-ČSL hrozí Kalouskově části (dnes už menší) vlastního poslaneckého klubu nezařazením na kandidátky pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Důvodem má být, že v rozporu s usnesením celostátní konference vyhověli Topolánkově výzvě a připojili podpisy na seznam alespoň 101 poslankyň a poslanců, kteří by ve sněmovně zaštítili Fischerovu vládu. Topolánka o předložení podpisového archu požádal prezident Václav Klaus – stejně jako v roce 2004 Stanislava Grosse, jenž tehdy vyhověl. Ač jde o mimoústavní postup.
Pokud je pravda, že se nejsilnější lidovecké krajské organizace pod taktovkami Cyrila Svobody a Jiřího Čunka už dohodly na scénáři květnového sjezdu strany a na jejím příštím vedení, ministr financí Miroslav Kalousek, dosavadní předseda poslaneckého klubu Pavel Severa, ministryně obrany nelidoveckého původu, totiž z ODA, Vlasta Parkanová a další Čunkovi oponenti by se na volební kandidátky stejně nedostali. Navíc připouštějí, že by ani nemohli být loajální vůči vedení strany, pokud v něm budou Svoboda a nadále Čunek. Jestliže je v diskusních příspěvcích na webových stránkách KDU-ČSL nazýván Kalousek „kriplem“, mnohé „bratry a sestry“ už odcizují nejen odlišné názory, ale i až nekřesťanská nenávist.
Exploze na sjezdu se zdá tentokrát nevyhnutelnou. Čunkovo vedení proto přechází do ofenzivy. Manévr, který však uskutečnilo tím, že nejprve slíbilo a vzápětí stáhlo účast strany na formování překlenovací vlády, je riskantní. Ano, vyprovokovalo kalouskovce k útoku proti vedení strany. Za takovou zradu, má se dovtípit bohabojný lidovec z Moravy, si kalouskovci zaslouží, aby byli na sjezdu „vygumováni“ ze všech vedoucích orgánů strany. Leč pozor! Pokud z nich nezbyly jen trosky, jak tvrdí Čunkovi lidé, mohli by sjezd manifestačně opustit ve skupině a třeba si založit pravicovou křesťansko-demokratickou trucpartaj. Kdyby s předvolební podporou třeba ODS připravila KDU-ČSL o jedno až dvě procenta voličů, lidovci by mohli ze sněmovny vypadnout; a poněvadž takový sešup hrozí i zeleným, přenechat ji trojspolku ODS, ČSSD a KSČM. Další efekt Čunkova riskantního manévru spočívá v tom, že vyváže-li se KDU-ČSL z odpovědnosti za přechodnou vládu, může ji začít ostřelovat a okamžitě s náskokem před ostatními zahájit ostrou kampaň před volbami. Kolik potenciálních voličů KDU-ČSL však ohodnotí její taktické vale Topolánkovi, Paroubkovi a Bursíkovi kladně a kolik záporně coby doklad tradované lidovecké „vyčuranosti“, ví však jen Všemohoucí. Lidovci by se teď k němu měli hodně modlit.
