Miroslav Kalousek usiluje o hlasy, jež jsou k dispozici v pravém středu politického spektra
Které křídlo strany zvítězí a dá jí příštího předsedu? Zůstane strana pohromadě, anebo se od ní Miroslav Kalousek se svými lidmi oddělí? To jsou dvě hlavní otázky, jež se váží ke sjezdu KDU-ČSL koncem tohoto týdne ve Vsetíně.
Vezmeme-li to dle kandidátů na předsedu, KDU-ČSL se dělí na tři proudy – Čunkův, Svobodův a Březinův. Za Michaelou Šojdrovou, jejíž největší předností je, že většině spolustraníků nejméně vadí, žádný ucelený proud není. Donedávna se zdál být favoritem Cyril Svoboda. Předsedou už jednou byl, minulé chyby slíbil neopakovat a více než dva roky objíždí stranu a šikuje voje. Slibem funkce prvního místopředsedy pro Davida Macka měl šanci získat podporu jižní Moravy, tradiční lidovecké bašty. Tamní organizace, která má na všech stranických sjezdech nejvíce delegátů a jejíž přání bývají nepomíjitelná, se však na krajské konferenci rozhádala. Svobodu podpoří jen část jihomoravských delegátů, jejichž možnosti „vybártrovat“ pro něho předsednickou židli budou omezené.
Podobně „polojasné“ jsou vyhlídky dalších tří kandidátů na předsedu. Jiřího Čunka podporuje část jižní Moravy a menší moravské kraje, což ke spolehlivému zvolení předsedou nestačí. Spíše „oblačno“ je nad europoslancem Janem Březinou, jehož tlačí zejména Východočeši okolo současného prvního místopředsedy KDU-ČSL a bývalého pardubického vicehejtmana Romana Línka a také Pavolu Lukšovi věrná část moravskoslezských křesťanských demokratů. I to je však málo, aby byl Březina zvolen „náčelníkem“. Zcela rozdrobené zázemí ale má Michaela Šojdrová. Díky kompromisnickým sklonům by však nebyla bez šancí, kdyby postoupila do druhého kola volby s Čunkem, anebo se Svobodou. Zatím to však vypadá na finále Čunek versus Svoboda, pokud se Kalouskovi příznivci od Březiny, považovaného za jejich „koně“, odvrátí.
To nastane, je-li Kalousek vnitřně rozhodnut se s KDU-ČSL rozejít a založit vlastní stranu. Pavol Lukša, Vladimír Pavelka, dosavadní předseda poslaneckého klubu strany Pavel Severa a další kalouskovci se stahují ještě před sjezdem. Možná že z Kalouskova „křídla“ zbylo jen „křidélko“, jak tvrdí svobodovci i čunkovci. A než aby byli kalouskovci sjezdem z funkcí a následně z volebních kandidátek „vymazáni“, odcházejí do ústraní raději sami. Spíše je to však tak, že zvětšují odstup od KDU-ČSL, aby krok, k němuž se ve Vsetíně či těsně po něm chystají, nevypadal jako úkladná vražda. Vystoupí-li totiž z KDU-ČSL, může to být počátek jejího konce – pokud by odštěpivší se nová strana ve volbách do sněmovny odlákala lidovcům část jejich voličů. „Preference (KDU-ČSL) zrovna neprorážejí strop a každý úbytek by nebyl dobře,“ řekl Březina. Kdyby byl zvolen předsedou strany, Kalouska by požádal, aby z ní neodcházel. Kalousek se nejspíš proti takové eventualitě předem pojistí. Jak?
Tím, že se s pomocí kalouskovců stane předsedou strany Jiří Čunek, ačkoli s ní kličkuje po sestupné trajektorii a oni ho za to veřejně kritizují. Že to nemá logiku? Má, byť partajně zdeformovanou! Pro kalouskovce je Čunek synonymem neschopnosti. Pokud si ho KDU-ČSL přesto opět zvolí do čela, potvrdí tím dle nich, že „je sama přesně taková jako její předseda“. Stane-li se z káry sice obstarožní, leč dosud funkční, přičiněním neumětela za volantem vrak, je přece normální z něj vystoupit a pokračovat v cestě jinak. Aby se však mohl tenhle příběh na sjezdu odehrát, Čunek musí být opět zvolen předsedou strany. Proto jemu, proslýchá se, a nikoli Březinovi dají kalouskovci hlasy. Otázkou je, bude-li kalouskovců mezi delegáty dostatek a zda zůstanou svému guru věrní. Kalouskovi oponenti o tom pochybují, zatímco kalouskovci tvrdí: „Uvidíte, jak moc nás ve Vsetíně bude!“
Moc by mohlo být i přespříliš, pokud by se už samotným průběhem sjezdu znemožnila KDU-ČSL do té míry, že by v panice z nevábné budoucnosti následovala Kalouska do nové strany nikoli skupina, nýbrž zástupy „bratří a sester“. Založí-li Kalousek opravdu něco svého, musí to být opravdu nové a jiné, jasně identifikovatelné nejen obchodním názvem TOP 09, ale především se lišit od lidovecké strany sociálů, kteří chodí do kostela. Kdesi v „pravém středu“ politického spektra je k dispozici do patnácti procent hlasů, o něž se postupně dělily ODA, Unie svobody, SNK-ED, Strana zelených a vyslovená drobotina. Kdyby se Kalouskovi podařilo vyvolat v této nevyhraněné skupině potenciálních voličů naději, že program jeho nové strany a její vedoucí osobnosti jsou pro ni důvěryhodnou alternativou, tak by se, vznikne-li, mohla uchytit i jako parlamentní subjekt. Stejně se však může stát, že se sama do sněmovny nedostane, ale pomůže z ní vypudit lidovce a zelené, jimž odsaje voliče. Výsledkem by byla velká koalice ODS a ČSSD s asistencí komunistů, anebo růžovo-rudá vláda levicová – jedno lepší než druhé.
