Riskantní uni-sex

Evropská směrnice může vyhnat pojištěnce z unie

Zveřejněním návrhu směrnice o zavedení zásady rovného zacházení s ženami a muži v přístupu ke zboží a službám rozpoutala Evropská komise širokou diskusi. Dokument mimo jiné poukazuje na údajně neoprávněný postup pojišťoven při kalkulování odlišných pojistných sazeb pro muže a pro ženy. V článku 4 se doslova říká: „Členské státy zajistí, aby uplatňování diferenciace pohlaví, jako faktoru při výpočtu pojistného a dávek pro účely pojišťovnictví a souvisejících finančních služeb, bylo zakázáno ve všech nových smlouvách.“ Od dvou let po vstupu směrnice v platnost by tak nemělo být možné uzavírat pojistné smlouvy beroucí v úvahu pohlaví pojištěného, popřípadě pojistníka. V článku 16 se uvádí, že členské státy mohou využít odkladu účinnosti článku za předem stanovených podmínek až o dalších šest let.

Klíčový dopad.

V případech, kdy je délka dožití používána jako jeden z pojistně matematických faktorů pro stanovení pojistného, pojišťovny opravdu kalkulují rozdílné pojistné pro muže a pro ženy. Souvisí to například s penzijními reformami jednotlivých členských států. Postupně se snižuje význam průběžného důchodového systému, který nebere ohled na rozdílnou střední délku života jedince a projevuje značnou mezipříjmovou solidaritu, ve prospěch dalších pilířů, zejména reprezentovaných penzijními fondy. Ženská část populace tak začíná vnímat negativní dopad zmíněných pojistně matematických faktorů na svoji budoucí penzi. Zde je ale vhodné zdůraznit, že směrnice se bude vztahovat pouze na třetí pilíř důchodového systému, tedy na libovolnou dlouhodobou soukromou iniciativu jednotlivce zajistit se na stáří.
Zavedení „uni-sex“ úmrtnostních tabulek v životním pojištění by mělo s nejvyšší pravděpodobností významný vliv na nabídku a poptávku po pojistných produktech. Zatímco by ochabl zájem mužů o důchodová pojištění, lze naopak očekávat jejich zvýšený zájem o pojištění pro případ smrti. U žen lze předpokládat opačnou reakci. Jelikož se délka zbývajícího života muže liší od délky zbývajícího života ženy během důchodu - při věku odchodu do důchodu 63 let téměř o čtvrtinu - zavedením uni-sex úmrtnostních tabulek nejde o zanedbatelné kosmetické úpravy na pojistném, ale o klíčové determinanty určující nastavení celého důchodového systému.
Jako příklad si vezměme muže, který dosáhl věku 63 let, přestává pracovat a hodlá žít nadále z doživotního důchodu, který si kupuje u některé z pojišťoven. Předpokládejme, že má naspořeny dva miliony korun. Za předpokladu, že podepíše smlouvu s pojišťovnou v situaci, kdy je jeho důchod počítán na základě uni-sex úmrtnostních tabulek, současná hodnota jeho důchodu během vteřiny klesne na přibližně 1,8 milionu.

Opačný účinek.

Původně rovnovážnému systému tedy hrozí nestabilita. Lze očekávat, že se po určité době stanou důchodová pojištění doménou žen a pojištění pro případ smrti zase výsadou mužů. Smutným důsledkem by byla existence stejných produktů při stejných výších pojistného jako dosud, pouze s tím rozdílem, že část populace by byla z takového systému diskvalifikována. Určitým řešením pak může být konstrukce zvláštních produktů, nebo i celých pojišťoven, pro muže a pro ženy. Byl by zde ovšem zřejmý problém, jak zabránit jedné skupině účastnit se produktu skupiny jiné, bylo-li by to pro ni výhodné. Pravděpodobnějším důsledkem může být snaha obyvatel Evropské unie pojišťovat se v ostatních zemích – například ve Švýcarsku, USA, Japonsku … V dobách, kdy se lze pojistit prostřednictvím internetu, by to neměla být komplikace.

Proměnlivé údaje.

Evropská komise při formulaci svého návrhu vycházela ze studií, které označují pohlaví za zástupný faktor při posuzování délky života. Tvrdí, že je očekávaná délka života ovlivněna životním stylem každého člověka a lze ji podstatně lépe popsat prostřednictvím takových faktorů, jako je kouření, alkoholismus, stravovací návyky, rizikové zaměstnání nebo život v nezdravém prostředí.
Ačkoliv s tímto tvrzením není třeba polemizovat, pro pojišťovny je obtížné stanovovat pojistné na základě těchto faktorů, neboť nejsou neměnné v čase. Také je pro pojišťovny obtížné informace, které získají od klientů, ověřit. Klient navíc podepisuje smlouvu na mnoho let dopředu. Problém nastane, když se jeho způsob života postupem času změní. Je-li si navíc vědom toho, že pokud přizná rizikový životní styl, zvýší se jeho pojistné a sníží hodnota podepsané smlouvy, je zde riziko uvedení zkreslených údajů.
Faktor pohlaví je naopak prakticky neměnný a snadno zjistitelný ze jména, vzhledu nebo rodného čísla. Pokud by bylo vhodnější posuzovat rizikovost klientů pojišťoven na základě jiných faktorů, pojišťovny by k tomu ve snaze získat méně rizikové klienty a zkvalitnit vlastní pojistný kmen jistě už dávno přistoupily. Je otázkou, zda v situaci, kdy sám trh nepřistupuje k další diverzifikaci pojistně matematických faktorů, má smysl, aby byly tyto tržní procesy znásilňovány administrativním opatřením.