Snad není přehnané tvrdit, že s blížícím se koncem hlavních person šedé ekonomiky (ačkoliv označení „šedá“ je v souvislosti s nimi jasným eufemismem), končí jedna éra. Rittig, Janoušek, parta z Mostecké uhelné, Martin Roman, Pavel Tykač – všechny ty postavy obskurních privatizací a podezřelých prodejů státního majetku jsou nebo brzy budou mimo hru. I kdyby se policistům jejich případy nepodařilo dotáhnout do konce, jejich vliv definitivně pohasne. Něco končí a cosi nového začíná. I když barvu toho nového lze zatím odhadnout jen těžko.
Je bezpochyby dobře, že se státní zástupci a policie vymanili z politického vlivu. Ovšem způsob, jakým tak činí, bude ještě dlouho vyvolávat oprávněné otázky. Tento týden byl obviněn bývalý premiér Petr Nečas s tím, že jednou z motivací je i snaha řešit celospolečenské otázky. Logika věci je jasná – když expremiéra pěkně proženou, ostatní politici se pak už budou chovat slušně.
Kolega novinář k tomu včera na facebooku napsal, že on tím pádem může začít operovat slepé střevo. V tom sarkastickém tónu se zdá být hodně pravdy. Politická praxe v naší zemi skutečně potřebovala řádně provětrat, ale skutečně tak chceme činit prostřednictvím obětních beránků a varovných příkladů, byť jejich pozadí možná nemá oporu v právu?
Možná se budeme jednou sami na sebe dívat s pohrdáním, že jsme nad očistným postupem Ivo Ištvána a jeho kolegů tolik pochybovali. Možná. Ale třeba budeme také litovat, že jsme proti němu více nebrojili.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Platy úředníků aneb Pravidelné cvičení v pokrytectví
Chcete být guvernér, pane premiére?
Vítejte zpátky, neveřejné zakázky
