Škrty zasáhnou právě ty části HDP, které nejvíc ztrácely už koncem loňského roku
Pokrizové zmrtvýchvstání české ekonomiky ztratilo ve čtvrtém čtvrtletí 2010 na přesvědčivosti. Domácnosti i vláda utratily méně než před rokem, opět se prohloubil pokles investic. Vývoz zboží oslabil v tempu jen mírně, dovoz znatelněji. Zaměstnanost se po šesti čtvrtletích zvedla jen díky vyšším počtům podnikajících, zaměstnanců opět ubylo, hlavně ve zpracovatelském průmyslu. Mzdy rostly nejpomaleji v dekádě, reálně se propadly (ve veřejném sektoru o téměř šest procent). Už v průběhu roku klesající výběr daní dramaticky ztratil na tempu. Lidé i firmy vybraly ze svých termínovaných a spořicích účtů daleko více než za krize, úvěry firmám zůstaly pod úrovní předchozího roku. Takový byl obrázek české ekonomiky v loňském posledním čtvrtletí. HDP reálně rostl jen díky posilování zásob a zahraničnímu obchodu.
Jinak než v Německu
České ekonomice se podařilo z krize „vyexportovat“ – stejně jako v úhrnu Evropské unii a zejména Německu. Právě u našich západních sousedů otěže ekonomického růstu vzápětí převzala domácí poptávka, respektive rostoucí spotřeba domácností a vlády. V Česku totéž nenastalo. Naopak výdaje domácností i vlády v posledním čtvrtletí loňského roku dokonce meziročně klesly, což je fakt velmi nepříznivý, protože předtím už v průběhu roku ožívaly. Dalším významným faktorem růstu ekonomiky jsou investice. Také ty se loni v posledním čtvrtletí zhoršily po předchozích slušných mezikvartálních přírůstcích daných investicemi do solárních elektráren. Tento boom však nelze zopakovat (problém s připojením do přenosové sítě postihl investory už poslední tři měsíce loňského roku). Navíc vyšší srovnávací základna loňského druhého a třetího čtvrtletí nedává pro růst investic v letošním roce mnoho nadějí.
Ani investice, ani spotřeba
A budoucnost? Až se naplní sklady a exportně orientovaná česká ekonomika přemění vstupy do vývozních tržeb, zbude možná i na investice – za předpokladu, že růst globální ekonomiky bude pevnější. Pokud ne, nastane zřejmě problém. Nelze spoléhat na domácí spotřebu a po doplnění skladů už ani na tvorbu zásob. To, že lidé (a malé firmy) utrácejí za auta, a to pohání tempo maloobchodních tržeb, je dočasná záležitost, a to ještě pomineme-li okolnost, že velmi záleží na tom, jací lidé a za jaká auta utrácejí. Příjmová diferencovanost domácností narůstá. V loňském posledním čtvrtletí navíc škrty v rozpočtu vymazaly 56 miliard korun, s nimiž upravený rozpočet počítal ve výdajích ještě koncem září. A příjmová strana rozpočtu se zdá být kapitolou sama pro sebe. Proč neumíme vybrat daně?
Daňová impotence
Hrubá přidaná hodnota v ekonomice loni stoupala, v reálném vyjádření výrazněji než nominálně. Stejně tak HDP, který se proti ní liší v kategoriích národního účetnictví o takzvané daně z produktů. Právě jejich vývoj stál za skutečností, že český hrubý domácí produkt rostl v roce 2010 podstatně pomaleji, než by odpovídalo výrazně sílící výkonnosti odvětví (vyjádřeno právě tempy hrubé přidané hodnoty). Není však nutné komplikovat věc národními účty, stačí sledovat dynamiku daňových příjmů podle dat o státním rozpočtu. Tempo výběru daní (bez pojistného) bylo loni v každém čtvrtletí pomalejší. Ukazují to jednak údaje o plnění rozpočtu, které jsou vykazovány kumulovaně, ale i srovnání jednotlivých čtvrtletí samostatně, což je komparace méně milosrdná. Podle ní se výběr daní bez pojistného loni v prvním čtvrtletí zvýšil proti stejnému období krizového roku o desetinu, ve druhém ještě o šest procent, ale v posledním čtvrtletí už stát vybral na daních o pouhých 1,2 procenta více než ve stejném období roku 2009.
