Od ledna roku 2000 se SPT Telecom přejmenuje na Český Telecom.
Bylo by skvělým tahem, kdyby se firma rok před otevřením telekomunikačního trhu dokázala distancovat od minulých pochybení a představila se jako subjekt s přátelským přístupem ke klientele. K tomu však potřebuje nejen nový název a nové logo.
Pokud by od začátku roku 2000 přišla - stejně jako loni - jen se zdražováním, bez atraktivních novinek, obchodní jméno by to hned v počátku poškodilo. „Změna názvu nikdy nic dobrého nepřinese, pokud není doprovázena novými službami. Lidé často dávají přednost tradici. Mohl by je sice v názvu v upoutat přívlastek ‚český , protože začínají domácí zboží upřednostňovat, jelikož však o zcela českou firmu nejde, nemusí mít ani toto vliv, soudí ředitelka agentury Marktest Jitka Vysekalová.
Jak nám sdělil tiskový odbor SPT Telecom, nyní probíhají předběžná jednání o úpravě tarifů pro rok 2000. Hlavně by mělo dojít k snížení cen zahraničních hovorů a zvýšení měsíčního paušálu. Zásadní změnou má být zavedení takzvaných tarifních balíčků (různé paušály a podle toho odstupňované ceny za impuls, jako u mobilů). Změny však musí povolit regulátor. Firma si mnohé slibuje od Provozního podpůrného sytému, který má umožnit operativně zavádět zcela nové služby. Jaké, to zatím neuvádí.
Hodnocení transformačních kroků SPT Telecom se dnes spíše než v rovině racionální pohybuje v oblasti emocí. Přidržme se čísel: Firma získala před pěti lety od státu exkluzivitu na poskytování mezinárodní a meziměstské hlasové služby výměnou za příslib, že bude plnit rozvojové ukazatele stanovené vládou. Co se týče kvantitativních požadavků, problémy nemá. Na konci roku 1998 měla provozovat 3,574 milionu stanic, ve skutečnosti to bylo 3,734 milionu. Splnila i kritérium počtu telefonních automatů (29 900 oproti požadovaným 29 000), stejně tak bez větších problémů postupuje digitalizace (64 procent). I přes evidentní zlepšování však společnost zaostává v požadavcích na kvalitu služeb (úspěšnost volby, obdržení oznamovacího tónu do pěti sekund či přihlášení obsluhy informací do 20 sekund).
Na hospodaření firmy zaráží hlavně fakt, že přes relativně rychlý růst výnosů zůstává zisk několik let na stejné úrovni. Loni například při výnosech téměř 46 miliard korun, tedy o šest více než v roce předešlém, dosáhla téměř identického hospodářského výsledku jako v roce 1997. I letos výnosy rostou, ale zisk se podle všeho (i kvůli značným kursovým ztrátám) opět nezmění. Pokud se porovnají výsledky v posledních letech podle českých účetních standardů, je stagnace ještě zřetelnější (zisk od roku 1993 vzrostl z 3,6 milionu korun jen na 4,4 milionu korun, přičemž výnosy za toto období narostly asi 2,5krát). Tento paradox firma zdůvodňuje vysokým objemem investic. Někteří oponenti s tím souhlasí jen zčásti: „Je pravda, že firma hodně investovala, mám dokonce pocit, že někdy i zcela zbytečně. Je však třeba brát na zřetel, že investice se neodepisují do nákladů najednou, ale po dobu několika let, a proto nelze vysoké náklady svalovat pouze na odpisy, míní bývalý vysoce postavený manažer SPT Telecom, podle něhož byly na vině stagnace zisku i další položky, například osobní náklady, které až do loňského roku poměrně rychle rostly. Loni, kdy firma propustila 1123 zaměstnanců, poklesly. Libor Vinklát, analytik společnosti Conseq Finance, který se Telecomem dlouhodobě zabývá, je toho názoru, že pro budoucnost bude důležité právě to, jak se podaří snížit veškeré režijní náklady. „Považuji za pozitivní, že se společnost drží svého předsevzetí a poměrně razantně snižuje počet zaměstnanců. Pokud hodlá v roce 2002 dosáhnout poměru 300 telefonních stanic na člověka, měla by stavy ještě snížit z dnešních 21 na patnáct či šestnáct tisíc lidí. Také on se domnívá, že Telecom je přeinvestovaný. „Rentabilita vlastního jmění je na třetině výsledků srovnatelných firem. Aktiva negenerují patřičné výnosy. Jestliže například maďarský Matáv dosahuje rentabilitu vlastního jmění 22,7 procenta, Telekomunikacja Polska 13,7 procenta, SPT Telecom pouze 6,7 procenta. Podle Vinkláta to však nelze svalovat na management, protože jde o důsledek smlouvy z roku 1995, která k masivním investicím nutí. „Je to daň za modernizaci našich telekomunikací. Jelikož probíhá v prostředí regulovaných cen, výnosy jsou nízké.
Část viny však může mít i fakt, že SPT Telecom je stále hlavně telefonní firmou, která dříve trochu podcenila bouřlivý rozvoj datových služeb a internetu. Moderní sítí protéká málo dat, a tedy i zbytečně málo peněz. Absolutní většina výnosů je buď přímo (hovorné) či nepřímo (měsíční paušály, poplatky za zřízení stanice) stále spojena s klasickou hlasovou službou. Růst výnosů v roce 1998 byl téměř výhradně „tažen nárůstem počtu telefonních stanic, dále zdražením paušálů, výnosy od ostatních operátorů a výnosy dceřiné společnosti EuroTel. Například pronájmy datových okruhů jsou v Telecomu stále okrajovou záležitostí. Přitom právě to, jak se mu podaří vymanit se z kazajky „telefonní firmy , rozhodne o budoucí pozici na trhu. Mobilní operátory těžko může předčít výhodnější hlasovou službou (to v meziměstském provozu přestává platit), ale určitě rychlejším přenosem dat. Telecom si to začíná uvědomovat. V prvním čtvrtletí například již provozoval 24 tisíc kanálů ISDN, když loni jich bylo pouze dva tisíce. V únoru začal nabízet služby založené na technologii ATM, umožňující přenos dat rychlostí 155 Mbit/sec.
SPT Telecom chtěl svůj klíčový problém „překapitalizace řešit zpětným odkupem vlastních akcií, držených Fondem národního majetku. FNM tuto variantu odmítl, protože to považuje za skrytou formu doprivatiazace, která by obešla zákony. Managementu možná chybí fantazie, protože se nabízejí i jiná řešení. Bývalý ministr dopravy a spojů Petr Moos si myslí, že by Telecom mohl vytvořit fond rizikového kapitálu a investovat do nadějných malých a středních firem s inovativním výrobním programem. „Měly by z toho prospěch jak tyto firmy, tak Telecom, protože by získal přístup k nejmodernějším technologiím.
