Tomášem Morávkem
Krize naučila využívat factoring jako způsob financování i firmy, které v minulosti s pohledávkami příliš neobchodovaly, tvrdí generální ředitel ČSOB Factoring Tomáš Morávek. Objem postoupených pohledávek činil za celý loňský rok 99,7 miliard korun a letos by měl podle prvních odhadů pokořit hranici sto miliard korun. „Výrazněji se projeví dobrý vývoj nového obchodu z minulého roku,“ říká Morávek. EURO: Jak se za poslední rok změnil přístup firem k factoringu? MORÁVEK: Dostupnost úvěrů se po nástupu krize snížila a o alternativní řešení roste zájem. Jako žádná finanční instituce ani factoringové společnosti ovšem nemohou vstoupit do financování firem s nízkou pravděpodobností přežití. Přesto jsme loni nakonec zaznamenali rekordní vývoj nového obchodu. Našimi klienty se staly i větší podniky, které do té doby využívaly převážně bankovní úvěry.
EURO: Lze říct, že krize donutila využívat factoring i firmy, které jej v minulosti nevyužívaly? MORÁVEK: Ano, lze.
EURO: Hodně se psalo o tom, že zatímco před krizí se náklady na factoring pohybovaly okolo deseti procent z ceny faktury, krize vyhoupla cenu na dvojnásobek. Co na to říkáte? MORÁVEK: Nemohu souhlasit ani s jedním tvrzením. Budu hovořit pouze za naši společnost, kde tomu tak rozhodně není. Když už chceme sčítat nesčitatelné, dva různé náklady počítané z odlišných základů, postupujme zcela konkrétně. Vezměme si příklad: naúčtujme malému klientovi s předpokládaným ročním obratem třicet milionů korun v podstatě maximální factoringový poplatek, se kterým pracujeme (1,5 procenta), a počítejme, že průměrná návratnost jeho pohledávek bude šedesát dnů. Jejich saldo, pět milionů korun, budeme ochotni financovat z osmdesáti procent a tento klient bude nárok čerpat trvale, tedy po celý rok bude platit úrok ze čtyř milionů korun. Stanovme úrok poměrně vysokou přirážkou 4,5 procenta k hypotetické, ale celkem reálné jednoměsíční sazbě PRIBOR ve výši 1,3 procenta a dostaneme se na roční úrokovou sazbu pro klienta 5,8 procenta. Ten tak za jeden rok spolupráce zaplatí na factoringovém poplatku 450 tisíc korun a na úrocích 232 tisíc korun. Celkem 682 tisíc korun, což je z hodnoty postoupených pohledávek jen 2,3 procenta. V praxi náklady s využitím factoringu ovlivňuje celá řada proměnných, třeba návratnost z postoupených pohledávek. Zobecňující úvahy na toto téma jsou proto ošidné. V případě naší společnosti ovšem ani před krizí ani po krizi nebyly náklady na úrovni uváděné v otázce.
EURO: Jaký odhadujete vývoj na tomto trhu během letošního roku? MORÁVEK: Předpokládám, že se již výrazněji projeví dobrý vývoj nového obchodu z minulého roku, vyrovná pokles, který jsme loni v důsledku celkového útlumu ekonomické aktivity zaznamenali, a obrat postoupených pohledávek opět poroste.
EURO: Myslíte si, že se letos objem postoupených pohledávek přehoupne přes hranici sto miliard korun? MORÁVEK: Objem factoringových transakcí téměř určitě poroste. Protože jsme teprve na začátku roku, netroufnu si odhadnout, o kolik.
EURO: Čekáte nějaké zásadní změny nebo novinky? MORÁVEK: Krize nastartovala určitý vývoj, který ovlivnil prostředí, v němž budeme ještě nějakou dobu podnikat i žít. Zásadní změny ani novinky proto nečekám. Factoring je poměrně konzervativní produkt s celkem rigidně stanovenými pravidly. Odklon od nich obvykle znamená rizikovější varianty a na experimenty asi v souvislosti s krizí není velká chuť.
EURO: Jaká jsou v současné době rizika tohoto způsobu financování? MORÁVEK: Máme-li na mysli rizika pro poskytovatele, domnívám se, že jsou stejná jako v minulosti a stejná jako v případě jiných forem financování. Pouze se mírně zvýšila pravděpodobnost jejich výskytu.
